Začátky génia
Autor díla Čtvero ročních dob s přezdívkou „il Prete Rosso“ (tedy ryšavý kněz) se narodil v Benátkách při velkém zemětřesení. Jako se otřásla země při jeho narození, otřásl se i hudební svět, když do něj Vivaldi se svým talentem vstoupil. Nebyl však vždy jenom hudebníkem.
Vivaldiho otec byl holič s velkým hudebním talentem a Antonio od něj získal základy hry na housle. Učil se ale také u významného barokního skladatele Giovanniho Lefrenzieho. Postupně se tak nejstarší syn benátského holiče stával houslistou.
Z houslisty knězem
Doba však začínajícím hudebníkům příliš nepřála a rodina potýkající se s chudobou tak rozhodla, že se Antonio vyučí knězem. Pravděpodobně se do toho moc nehrnul, neboť studoval celých 10 let a nakonec kázal snad pouhý rok a svou „duchovní kariéru“ ukončil kvůli astmatu (jak se zpětně domnívají historikové).
Na počátku 18. století má už Vivaldi jako hudebník poměrně slušnou pověst a stává se učitelem hudby v sirotčinci pro mladé dívky. Sirotčinec měl vynikající hudební soubor, protože dívky, které v něm byly umístěny, byly většinou nelegitimními potomky mužů ze zámožnějších vrstev. A tak peníze proudící z jejich špatného svědomí pomohly vytvořit soubor, který okouzloval Benátky.
Právě pro potřeby souboru složil Vivaldi své nejznámější dílo Čtvero ročních dob, které ho tolik proslavilo. Mimo něj ale složil i dalších 400 koncertů. Nejvíce však toužil psát opery, těch napsal přes padesát.
Spojitost s Prahou a Čechy
Právě dílo Čtvero ročních dob pochází ze sbírky 12 koncertů, kterou sám Vivaldi věnoval českému šlechtici Václavovi z Morzinu, mecenáši umění, který nechal na Malé Straně postavit Morzinský palác. Ten měl svou vlastní kapelu, jak bylo velmi dobrým zvykem ve vyšších kruzích. Podporoval však finančně nejen Vivaldiho, ale také sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa, autora devíti plastik na Karlově mostě a architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela, kterého proslavil styl barokní gotiky (např. Kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře).
Hudba Antonia Vivaldiho byla v českých zemích skutečně populární. Zpěvák a impresario Antonio Denzio v letech 1726 až 1736 přivezl rovnou šest operních představení od Vivaldiho. Z toho dvě premiéry byly zkomponovány přímo pro Prahu, které pravděpodobně dirigoval sám Antonio Vivaldi. Jedná se o operu Argippo (uvedena r. 1730) a pasticcio Alvida, Regina dei Gotti (uvedena r. 1731). Opery si lidé mohli poslechnout v divadle Františka Antonína Šporka, které sídlilo v jeho paláci Na Poříčí v Praze. Vivaldiho hudba se v Praze hraje do dnešní doby poměrně často.
Kdo byli kastráti?
Když se stručně představil Vivaldi, bylo by zajímavé představit si také jeden z fenoménů hudebního světa té doby. Byli jím kastráti (eunuchové). Mladí muži, u kterých se projevoval pěvecký talent, byli v mladém věku kastrováni, aby se jim uchoval vysoký hlas. V tehdejší době se považovalo totiž za neslušné, aby po jevištích pobíhaly ženy, ale bylo potřeba je stejně nahradit. Kastráti tak představovali kompromis: hlas kastrátů byl stejně vysoký jako hlas ženský, ale mocný, jako hlas mužský. Kastráti se na světových jevištích objevovali až do začátku 20. století.
Kde se objevují Vivaldiho skladby
Vivaldiho můžete slyšet v množství filmů a seriálů. Například v seriálu Simpsonovi nebo ve filmu Kladivo na čarodějnice, Superman se vrací nebo Ro(c)k podvraťáků. Skladatel, který stál u přerodu barokní hudby v klasický styl, zemřel v roce 1741 ve Vídni.
Zdroje: Elizabeth Lundayová – Tajné životy slavných skladatelů, wikipedia
