Pelhřimovská Agentura Dobrý den ve střdu svým certifikátem ocenila kurióznost emigrace Vladimíra Kříže z komunistického Československa. Na Západ se společně s manželkou dostal jako diplomat neuznaného Knížectví Hutt River ležícího v západní Austrálii.
V průběhu posledních let se problematika migrace stala jedním z mediálně nejskloňovanějších témat. Otázka aktuální imigrační vlny směrem do Evropy rozděluje odbornou i laickou veřejnost a má dalekosáhlý dopad nejen na celkovou náladu ve společnosti ale i na vnitropolitické otázky zemí Evropské unie. Navzdory tomu, že Česká republika nepřijala téměř žádné uprchlíky z právě probíhající migrační vlny z východu, je migrace a islamizace nejkontroverznějším tématem rezonujícím ve všech vrstvách české společnosti.
Tu by zřejmě Nabokov získal za svůj román Lolita, jenže na to byl jeho slavný i komerčně úspěšný příběh o lásce literárního vědce k nedospělé dívce ve své době – a nakonec vlastně i dnes – příliš kontroverzní. V životě však tento bezpochyby vynikající spisovatel a kupodivu i nadšený entomolog přišel o mnohem víc.
Když ke každodenním starostem přibyly ještě ty navíc s koronavirem. Jednoduché to ale leckdy neměli ani naši předci. Stačí se třeba začíst do víc než sto let starých vzpomínek paní jménem Marie Brichta. Roku 1911 opustila Čechy, aby následovala svého manžela do USA. Měla s sebou čtyři děti, z nichž nejmladší syn ještě nechodil, a pár kufrů…
Ať se hnete kamkoliv, víte naprosto jistě, že v tom davu lidí jsou dva nenápadní pánové, kteří z vás nespustí oči. Rozhodně nejste první, kdo čte pohlednici s pozdravem z dovolené. Víte zcela jistě, že už ji dávno ohmataly cizí prsty člověka, který s paranoiou sobě vlastní, hledal v nevinném textu skrytý smysl. O dopisech ze zahraničí ani nemluvě. Občas se vyspíte za dveřmi, zamčenými zvenčí. Ne, nebijí vás, ani nemoří hladem, doba se přeci jenom změnila. Za dva dny jste venku a nekonečný kolotoč pokračuje.
Na lidském pláči se podílí méně mimických svalů, než na jeho úsměvu. Z toho logicky vyplývá, že někoho rozesmát, dá mnohem větší práci, než ho rozplakat. Smích odplavuje stres, smích zahání strach, smích osvobozuje. Před smíchem prchá zlo a bojí se ho všichni mocní tohoto světa, kteří mají máslo na hlavě. Nedá se zakázat, nedá se zavřít. Je vysoce virulentní a tak občas mocní zatouží jeho zdroj zničit. To, že oni sami občas bývají příčinou toho smíchu, je pod prahem jejich vnímání.
Tím lékařem byl Eduard Bloch (30. 1. 1872 – 1. 6. 1945), který se narodil v židovské rodině v Hluboké nad Vltavou, vystudoval medicínu v Praze a poté působil jako lékař v rakouské armádě. Adolf Hitler i jeho matka Klara byli po nějakou dobu jeho pacienty.
A ani se tomu nemůžeme moc divit. Fjodor Fjodorovič Raskolnikov, vl. jménem Fjodor Iljin (nar. 28. 1. 1892) se totiž ze všeho nejvíc proslavil svým kritickým „Otevřeným dopisem Stalinovi, závažnějším o to, že Raskolnikov sám patřil mezi nadšené bolševické revolucionáře. A možná i proto okolnosti jeho úmrtí zůstávají neobjasněné dodnes.
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
Kolik šťastných okamžiků asi zažila Sidonie Amalie svobodná paní Nádherná z Borutína (1. 12. 1885 – 30. 9. 1950)? Majetkově ji po roce 1918 poškodila čs. republika, pak hitlerovské Německo a po roce 1948 komunisté. A v osobním životě si nejvíce cenila svobody, takže problematické to bylo i s jejími případnými životními partnery.
Jmenoval se Ing. Jan Bervida a narodil se 4. září 1893 v Radkově a jeho jméno si dnes vybaví opravdu jen málokdo. A i když jeho idea využití kluzáků v armádním letectvu a v boji je dnes překonaná, fakticky jejím prostřednictvím přispěl náš rodák za druhé světové války k vítězství Spojenců za západní frontě.
Ale nejspíš jen proto, že už se psala léta sedmdesátá, která byla k odpůrcům sovětského režimu podstatně mírnější, než léta padesátá nebo třicátá. Ani jeho ale neminuly tragedie, hladomor, válka a po ní všudypřítomný strach o vlastní existenci…
A také nekonvenční, bouřlivácká a odvážná Američanka, jejímž rodným městem se 26. května 1877 stalo San Francisco. Sudičky jí do vínku daly pohybové nadání a schopnost se pro něco nadchnout až nesoudně. Ať už to byl tanec, nový bolševický režim v SSSR, který nekriticky obdivovala, nebo mladí krásní muži.
Karel Kryl je jedním z nejuznávanějších zástupců protikomunistického protestsongu i angažované písně po roce 1989. Měl schopnost tvořit radikálně odlišné skladby, počínaje zpívanými veršovanými pamflety a konče zpívanými básněmi, které pracují s hlubokými alegoriemi.
Nejvýznamnější představitel české žurnalistiky Ferdinand Peroutka zemřel před 40 lety. Je nositelem Řádu T. G. Masaryka I. třídy a každý rok se novinářům udělují ceny, které nesou jeho jméno. Ačkoliv zemřel v exilu, jeho tělo po revoluci spočinulo na Vyšehradském hřbitově.
