emigrace
Uprchlíci nedají spát českým populistům. Přitom právě Češi jsou známí jako notoriční imigranti
V průběhu posledních let se problematika migrace stala jedním z mediálně nejskloňovanějších témat. Otázka aktuální imigrační vlny směrem do Evropy rozděluje odbornou i laickou veřejnost a má dalekosáhlý dopad nejen na celkovou náladu ve společnosti ale i na vnitropolitické otázky zemí Evropské unie. Navzdory tomu, že Česká republika nepřijala téměř žádné uprchlíky z právě probíhající migrační vlny z východu, je migrace a islamizace nejkontroverznějším tématem rezonujícím ve všech vrstvách české společnosti.
Mohl mít miliony, musel emigrovat. A přišel o Nobelovu cenu
Tu by zřejmě Nabokov získal za svůj román Lolita, jenže na to byl jeho slavný i komerčně úspěšný příběh o lásce literárního vědce k nedospělé dívce ve své době – a nakonec vlastně i dnes – příliš kontroverzní. V životě však tento bezpochyby vynikající spisovatel a kupodivu i nadšený entomolog přišel o mnohem víc.
Možná si myslíte, že to teď máte těžké
Když ke každodenním starostem přibyly ještě ty navíc s koronavirem. Jednoduché to ale leckdy neměli ani naši předci. Stačí se třeba začíst do víc než sto let starých vzpomínek paní jménem Marie Brichta. Roku 1911 opustila Čechy, aby následovala svého manžela do USA. Měla s sebou čtyři děti, z nichž nejmladší syn ještě nechodil, a pár kufrů…
Vždy říkal to, co si myslel. Zpěvák s břitkými písněmi a citlivým srdcem
Ať se hnete kamkoliv, víte naprosto jistě, že v tom davu lidí jsou dva nenápadní pánové, kteří z vás nespustí oči. Rozhodně nejste první, kdo čte pohlednici s pozdravem z dovolené. Víte zcela jistě, že už ji dávno ohmataly cizí prsty člověka, který s paranoiou sobě vlastní, hledal v nevinném textu skrytý smysl. O dopisech ze zahraničí ani nemluvě. Občas se vyspíte za dveřmi, zamčenými zvenčí. Ne, nebijí vás, ani nemoří hladem, doba se přeci jenom změnila. Za dva dny jste venku a nekonečný kolotoč pokračuje.
Hugo Haas. Na tváři veselý smích, v srdci hluboký žal
Na lidském pláči se podílí méně mimických svalů, než na jeho úsměvu. Z toho logicky vyplývá, že někoho rozesmát, dá mnohem větší práci, než ho rozplakat. Smích odplavuje stres, smích zahání strach, smích osvobozuje. Před smíchem prchá zlo a bojí se ho všichni mocní tohoto světa, kteří mají máslo na hlavě. Nedá se zakázat, nedá se zavřít. Je vysoce virulentní a tak občas mocní zatouží jeho zdroj zničit. To, že oni sami občas bývají příčinou toho smíchu, je pod prahem jejich vnímání.
Hitler ožívá ve vzpomínkách svého lékaře židovského původu
Tím lékařem byl Eduard Bloch (30. 1. 1872 – 1. 6. 1945), který se narodil v židovské rodině v Hluboké nad Vltavou, vystudoval medicínu v Praze a poté působil jako lékař v rakouské armádě. Adolf Hitler i jeho matka Klara byli po nějakou dobu jeho pacienty.
Popravě unikl jen náhodou, podezřelému úmrtí už ne
A ani se tomu nemůžeme moc divit. Fjodor Fjodorovič Raskolnikov, vl. jménem Fjodor Iljin (nar. 28. 1. 1892) se totiž ze všeho nejvíc proslavil svým kritickým „Otevřeným dopisem Stalinovi, závažnějším o to, že Raskolnikov sám patřil mezi nadšené bolševické revolucionáře. A možná i proto okolnosti jeho úmrtí zůstávají neobjasněné dodnes.
Bolševici ho nikdy nedostali, Rusko však před nimi zachránit nedokázal. Domů se vrátil až po smrti
I tak byl osud bělogvardějského generála Děnikina v řadě ohledů šťastnější, než tomu bylo v případě jiných odpůrců sovětské bolševické revoluce. Především proto, že bezpečně identifikoval komunismus jako obrovské nebezpečí pro Rusko i Rusy, a tak se k němu také celý život stavěl.
Sidonii Nádhernou její příjmení jako by předurčovalo k nádherně prožitému životu. Opak byl ale spíše pravdou
Kolik šťastných okamžiků asi zažila Sidonie Amalie svobodná paní Nádherná z Borutína (1. 12. 1885 – 30. 9. 1950)? Majetkově ji po roce 1918 poškodila čs. republika, pak hitlerovské Německo a po roce 1948 komunisté. A v osobním životě si nejvíce cenila svobody, takže problematické to bylo i s jejími případnými životními partnery.