Došlo k tomu tak, že od roku 1899 doktor Bloch pracoval v Linci v posádkové nemocnici, a to až do svého propuštění ze služby v roce 1901. Poté si tam otevřel soukromou lékařskou praxi a dařilo se mu. V roce 1903 se oženil s Lillií Kafkovou a narodila se jim dcera Gertruda. Podle starosty Lince Ernsta Korefa ho občané města měli ve velké úctě, zejména ti s nižšími příjmy. Bylo o něm všeobecně známo, že byl kdykoliv v noci ochoten navštěvovat své pacienty. Jezdil za nimi ve svém hansomu, kočáru taženým jedním koněm a nosil nápadný klobouk se širokou krempou. Stejně jako většina Židů v Linci v té době se i on a jeho rodina zcela sžili s místním prostředím.
Prvním členem rodiny Hitlerových, kterého Bloch ošetřoval, byl sám Adolf Hitler. V roce 1904 onemocněl a musel ulehnout kvůli vážnému onemocnění plic na lůžko a nějakou dobu nechodil do školy. Při kontrole Hitlerových lékařských záznamů Bloch později tvrdil, že u dětí a mládeže léčil pouze lehká onemocnění, nachlazení nebo zánět mandlí. Také uvedl, že Hitler nebyl sice nijak statný, ale ani ne často nemocný.
Dá se říct, že Bloch byl rodinným lékařem rodiny Hitlerovy, protože 14. března 1907 diagnostikoval Hitlerově matce Kláře rakovinu prsu. Ta potom od 6. listopadu 1907 podstupovala každodenní zákrok jodoformem, páchnoucí a bolestivě žíravou látkou, která se v té době k léčbě používala. Nemoc byla zřejmě v již tak pokročilém stadiu, že léčba nezabrala a Hitlerova matka zanedlouho, 21. prosince téhož roku, zemřela.
Kvůli špatné ekonomické situaci Hitlerovy matky, tehdy již vdovy, jí doktor Bloch za léčbu z laskavosti účtoval nižší poplatky nebo někdy vůbec žádné. Tehdy osmnáctiletý Hitler mu vyslovil „věčnou vděčnost“ a v roce 1908 mu dokonce ještě poslal pohlednici s ujištěním o jeho vděčnosti a úctě. Tu mu Adolf Hitler také hmatatelně vyjádřil tím, že mu daroval velký obraz, který sám namaloval. Dnes ho není možné ale nikde vidět, protože podle Blochovy dcery Gertrudy, která zemřela roku 1992 v USA, se postupem doby někde ztratil. Ještě v roce 1937 se Hitler zajímal o to, jak Bloch žije a nazval ho „Edeljude“ (vznešený Žid). Naopak Bloch měl zřejmě od začátku určitou slabost pro Hitlerovu rodinu a ta mu a jeho blízkým zřejmě zachránila život.
Po připojení Rakouska k Německu v březnu 1938 (tzv. anšlus) musel Bloch 1. října 1938 ukončit svoji lékařskou praxi v Linci a jeho dcera spolu se zetěm, mladým Blochovým kolegou Dr. Franzem Krenem (1893 – 1976) emigrovala do USA. Doktor Bloch, kterému tehdy bylo 66 let, poslal Hitlerovi dopis se žádostí o pomoc a díky toho nad ním drželo linecké gestapo ochrannou ruku. Bloch byl také jediným Židem v takovémto postavení. S manželkou ještě nějaký čas žili nerušeně ve svém domě, dokud nebyly vyřízeny všechny formality potřebné k jejich emigraci do USA. Bez jakýchkoliv problémů mohli prodat dům za tržní cenu, což bylo v té době velmi neobvyklé. V roce 1940 Bloch se ženou skutečně emigroval do USA a usadili se v Bronxu. Lékařskou praxi si již nemohl otevřít, protože jeho diplom z Rakouska-Uherska mu nebyl uznán. Zemřel na rakovinu žaludku 1. června 1945, ve věku 73 let, sotva měsíc po Hitlerovi. Je pohřben na hřbitově v New Yorku.
V letech 1941 a 1943 byl doktor Bloch dotazován „Úřadem pro strategické služby“, předchůdcem CIA, ohledně získání informací o Hitlerově dětství. Také v časopise Collier’s Weekly uveřejnil své vzpomínky na setkání s mladým Hitlerem v podivuhodně pozitivním světle a prohlásil o něm, že nebyl žádný násilník ani nebyl nepořádný a nezdvořilý, jak se tvrdilo:
„To prostě není pravda. Jako mládenec byl tichý, dobře vychovaný a upravený. Trpělivě seděl v čekárně, až na něho dojde řada, a pak se jako každý slušně vychovaný čtrnáctiletý nebo patnáctiletý chlapec uklonil na projev úcty a vždy mi zdvořile poděkoval. Byl vyšší postavy, bledý v tváři a vypadal na svůj věk starší. Oči, které zdědil po matce, byly velké, melancholické a zamyšlené. Tento chlapec byl do značné míry introvertní. Jaké sny snil, nevím.“
Bloch také poznamenal, že nejvýraznějším Hitlerovým rysem byla jeho láska k matce, i když nikdy nebyl „maminčiným mazánkem“ v tomto smyslu. Klara Hitlerová však měla pro Adolfa pochopení, pokud to bylo možné, dovolila, aby se rozhodoval podle svého uvážení. Obdivovala jeho akvarely a kresby a podporovala jeho umělecké ambice, narozdíl od jeho otce, a můžeme jen tušit, jakou cenu za to v manželství s násilnickým manželem zaplatila. Bloch také rozhodně popřel tvrzení, že by Hitlerova láska k jeho matce byla patologická.
V doktorově paměti byl také zapsán obrázek Hitlera jako toho „nejsmutnějšího muže, kterého kdy viděl“, když se dozvěděl o smrti matky. Bloch také vzpomínal na Klaru Hitlerovou jako na velmi „zbožnou a laskavou“ ženu a dodal, že „by se obracela v hrobě, kdyby věděla, co se s ním stalo“. Dodal i to, že Klara Hitlerová měla po smrti manžela jen mizivé finanční příjmy, žila skromně a nedopřála si ani tu nejmenší marnotratnost.
