Budoucí válečný zločinec Karl Brandt se narodil 8. ledna 1904 v Mühlhausenu v Alsasku do rodiny důstojníka pruské armády. Lékařství studoval v Jeně, Freiburgu, Mnichově a v Berlíně a v roce 1928 se stal lékařem a chirurgem se specializací na poranění hlavy a páteře. Byl také vášnivým nacionalistou, který v novém nacistickém hnutí viděl „mstitele a stranu naděje“ a naději na splnění „fantastického snu“ o znovupřičlenění Alsaska, které byl nucen opustit, z francouzského „područí“ zpět k Německu.
Silně ho ovlivnil další Alsasan, humanistický lékař Albert Schweitzer, jehož si přál doprovázet na jeho misijní cestu do Afriky Lambaréné ležícího tehdy ve Francouzské rovníkové Africe (v dnešním Gabunu). Musel by se však stát francouzským občanem a odsloužit si vojenskou službu ve francouzské armádě. To pro něj jako pro silně nacionalisticky orientovaného Němce bylo pochopitelně nepřijatelné, a tak z cesty do Afriky sešlo.
V lednu 1932 Karl Brandt vstoupil do NSDAP a Svazu německých národně socialistických lékařů a v létě téhož roku se poprvé setkal s Hitlerem. Členem SA se stal v roce 1933 a členem SS 29. července 1934 v důstojnické hodnosti poručíka (Untersturmführer). Od léta 1934 se stal Hitlerovým osobním lékařem. Téhož roku se také oženil, a to s Anni Rehbornovou, německou mistryní v plavání. V manželství se jim 4. října 1935 narodil jediný syn, Karel Adolf.
V souvislosti s nacistickým zákonem z roku 1933 „o prevenci dědičně zatíženého potomstva“ (Gesetz zur Verhütung erbkranken Nachwuchses) byl Brandt jedním z lékařů-vědců, kteří ve velkém počtu prováděli potraty u žen považovaných za geneticky narušené, mentálně nebo fyzicky postižené nebo rasově nedostatečné nebo u nichž se očekávalo, že by se jim mohly narodit děti těchto vlastností. Stejně jako mnoho jiných německých lékařů té doby se i Brandt domníval, že zdraví společnosti jako celku by mělo mít přednost před zdravím jejích jednotlivých členů. Společnost vnímal jako nemocný organismus, který může a musí být vyléčen odstraněním těch, kteří nevyhovují nastaveným „zdravým“ parametrům. Těmto nešťastným tvorům by proto měla být za účelem ozdravění celé společnosti poskytnuta „milostivá smrt“ (Gnadentod).
Při plnění tohoto úkolu se Brandt zřejmě osvědčil, neboť byl potom 1. září 1939 spolu s Philippem Bouhlerem jmenován vedoucím Hitlerova programu eutanazie „Akce T4“ (Aktion T4) a pod jeho odpovědnost spadaly i pokusy na vězních koncentračních táborů. Další pravomoce získal, když byl 28. 7. 1942 jmenován Hitlerem komisařem pro hygienu a zdraví (Bevollmächtigter für das Sanitäts- und Gesundheitswesen). Stoupal v kariérním žebříčku a dosáhl v dubnu 1944 hodnosti generálmajora zbraní SS (Brigadeführer SS-Waffen).
Karl Brandt a jeho manželka Anni byli členy Hitlerova tzv. vnitřního kruhu, kam patřili také Eva Braunová, Albert Speer, jeho manželka Margarete, druhý Hitlerův lékař Theodor Morell, Martin Bormann, Hitlerův fotograf Heinrich Hoffmann, Hitlerovi pobočníci a jeho sekretáři. Přes Brandtovu blízkost k Hitlerovi se diktátor rozzuřil, když se krátce před koncem války dozvěděl, že Brandt poslal začátkem dubna svou manželku Anni a jejich syna z obklíčeného Berlína do Kielu, tedy blíže k americkým liniím v naději, že se tak vyhnou ruskému zajetí. Před popravou tehdy Brandta zachránil jen zásah Heinricha Himmlera a Speera a osobní rozkaz admirála Dönitze.
Trestu smrti ale nakonec neunikl. 23. května ho zatkli Britové a v Norimberku byl shledán vinným v procesu s lékaři za osobní podíl na pokusech s lidmi a odsouzen k smrti. Popraven byl 2. června 1948.
