To nejhorší, co ji potkalo, ale sama určitě nezavinila. Jasnozřivě to vystihla Eleonora Duseová, její přítelkyně, dokonce snad i intimní, když Isadoře řekla: „Nehledej štěstí. Vidím na tvém čele znamení nelítostného osudu.“ Jak se tedy tento osud odvíjel?
- Jako dítě nežila Isadora Duncanová právě v blahobytu. Cítila se ponížená, když potkávala své spolužačky, které doprovázely guvernantky. Její matka na guvernantku neměla peníze. Rozvedla se totiž, což byl v USA v té době ohromný hřích a nezvyk, a živila se jako učitelka hry na klavír. K obratu došlo, když Isadora vydělala peníze tancem v Evropě. Pak se rodina, která opovrhovala pravidly kapitalistické společnosti, na rok vystěhovala do Řecka.
- Isadora si vytvořila svůj originální taneční styl a tvrdě odmítla omezení, která provází klasický tanec. Neuznává klasický bílý kostým a střevíčky, tančí bosá s rozpuštěnými vlasy, oděná jen do řecké tuniky nebo průsvitné róby, což je však na Ameriku také poněkud příliš. Jedni považovali její téměř nahotu za neslušnost, druzí usoudili, že s tělem, jako má ona, by se něčeho takového neměla vůbec odvažovat.
- Zájem však budila obrovský, zcestovala celý svět a mluvila anglicky, francouzsky a německy.
- Už od dětství byla rozhodnutá, že se nikdy nevdá. Zakládala si na svém tanci a své nezávislosti natolik, že se neprovdala, ani když žila v letech 1905 – 1907 s anglickým jevištním výtvarníkem Gordonem Craigem a narodila se jim dcera Deidre. Když na ni její partner naléhal, aby omezila své taneční aktivity, opustila ho.
- Vztah s Parisem, synem bohatého amerického továrníka Singera, prosperujícího výrobce slavných šicích strojů, také dlouho nevydržel. To, že jí plnil každé přání, pro ni nebylo důvodem ke svatbě stejně, jako se jím nestalo ani narození syna Patricka. Její třetí dítě, chlapec, zemřelo při porodu. Bohužel v roce 1913 Isadora ztratila i Deidre a Patricka. Nešťastnou náhodou se obě děti utopily v Seině, když jely samy v autě s chůvou a s řidičem. Když auto na jednom místě u řeky vyjíždělo do kopce, vysadil motor a řidič vystoupil, aby ho opravil. Zapomněl však zatáhnout ruční brzdu a když motor nahodil, automobil se rozjel a sjel do řeky. Chůva i děti se utopily.
- Po smrti dětí Isadora odjela na několik týdnu do přímořských lázní v doprovodu herečky Eleonory Duseové, která se nedávno rozešla se svojí přítelkyní, feministickou aktivistkou Linou Polettiovou. Žily spolu v lesbickém svazku a zřejmě zrovna takový svazek vznikl nyní mezi ní a Isadorou.
- Isadora se již od roku 1904 věnovala výuce tance dětí. Založila několik škol moderního tance, ale pokaždé na nich finančně prodělala a nenašel se žádný mecenáš, který by byl ochoten ji v jejím úsilí podpořit. Když sovětská vláda vyhlásila, že divadlo a umění patří všem, pozvala v roce 1922 Isadoru Duncanovou do Moskvy. Ta pozvání přijala s nadšením. Přestože již Rusko dříve navštívila, nevěřila zprávám o hladomoru a nechtěla ani vidět tragické osudy ruské šlechty a inteligence, která uprchla před bolševickou revolucí do ciziny, a to i do Francie. A vydala se, plna ideálů a nadšení, na cestu.
- A nezklamala se. Sovětská vláda pro ni a pro její pro školu moderního tance vyčlenila luxusní vilu zabavenou moskevské primabaleríně Balašovové, která odešla do emigrace. Isadora se v ní záhy zabydlela a s ní i dvacet žaček. O něco později tu našel útočiště i Isadořin nový přítel, o 17 let mladší, psychicky nevyrovnaný ruský básník Sergej Jesenin. V té době již dvakrát rozvedený.
- Isadora a Sergej, to nebyla jen velká a dramatická láska, ale především sled stále se opakujících nepříjemných scén. Sergej od Isadory utíká ke kamarádům z mokré čtvrti, někdy se vrátí sám, jindy za ním Isadora dojde a on se nechá obměkčit k návratu. Jindy je pryč několik nocí, když se objeví, Isadoře nafackuje a vzápětí vůči ní přetéká něžností. Nadšeně ji obdivuje zvláště po jejím představení, a bezprostředně poté se dokáže nechutně vysmívat tomu, jak její tělo stárne.
- I když jejich vztah ochabuje, Isadora se odhodlá vydat se s Jeseninem na cestu na Západ a dokonce se, navzdory svým zásadám, za Sergeje roku 1922 provdá. Jenže ať už spolu pobývají v Berlíně nebo v New Yorku, veškerý zájem novinářů a veřejnosti se soustředí jen na Isadoru. Sergej nikoho nezajímá, zvláště když se s nikým nedokáže domluvit, protože umí jenom rusky. Nikdo nezná jeho verše, nikdo nemá zájem je překládat, natož publikovat. Takže Jesenin pokračuje v tom, co dělal už v Rusku – opíjí se. Do SSSR se oba vrací znechuceni, Sergej skončí opět u kamarádů „z mokré čtvrti“ a nakonec před Isadorou utíká definitivně, pro jistotu až na Kavkaz, kde je k nedostižení. Velká láska skončila. Jesenin se potom v roce 1925 oženil počtvrté, s vnučkou spisovatele Lva Tolstého Sofií, aniž by se ovšem předtím rozvedl s Isadorou.
- V roce 1924 se Isadora probouzí z dalšího snu o sovětské společnosti, o které si myslela, že je rájem na zemi. Dozvídá se, že její škola tance nedostane od státu už žádnou finanční podporu a že si musí na svou existenci vydělat sama. A s tím už má své smutné zkušenosti z minula. Výlet do země sociální spravedlnosti tím pro ni končí, Isadora si balí kufry a vrací se do Francie. Nikdy už neuvidí ani Sergeje. A je otázkou, zda se potom ještě o tolik obdivované Rusko vůbec nějak zajímá a zda se k ní dostanou třeba zprávy o sovětském teroru, který nastolil Lenin, o jím naplánovaném hladomoru a hromadných popravách „nepřátel“ revoluce.
- Ve Francii Isadora opět vyhledává vztahy s mladými muži. Osudným se jí stane pohledný a mužný Ital Falchetti. Pracuje jako zástupce automobilové společnosti Bugattti a 14. září 1927 si s ním v Nice Isadora vyrazí na vyjížďku autem. Ujedou sotva pár metrů, když se šál, která má slavná tanečnice kolem krku, zachytí do paprsku zadního kola auta a vzápětí jí zlomí vaz. Jenom dva roky poté, co se stala vdovou, neboť její milovaný Jesenin, rozčarovaný a zklamaný z politického vývoje v Sovětském svazu, se 28. prosince 1925 oběsil – nebo byl za účasti sovětské tajné policie oběšen – v pokoji známého leningradského hotelu Angleterre. I v jeho případě nastala smrt zlomením vazu stejně jako u Isadory. Svým způsobem tak zůstali spojeni nejen v životě, ale i ve smrti.
