Její celoživotní láskou se tak stala kultura, dalo by se říct všeho druhu, a v tom také spočívá její největší odkaz dnešku. Základy svého kulturního vzdělání získala doma, v rodině Nádherných působila anglická vychovatelka, zvaná May (Mary Cooney), Sidonie dále měla domácí učitelku a k tomu ještě učitelku kreslení. Velký vliv na rozšíření jejího vzdělání měl její o rok starší bratr Jan (1884 – 1913), který jí vozil knihy a diskutoval s ní o literatuře a umění. Mezi ní a matkou nevládlo velké porozumění, což se ještě v průběhu let zhoršovalo. Konverzace mezi dětmi probíhala v angličtině, s rodiči v němčině a se služebnictvem v lidové češtině. V zimě roku 1904 byla Sidonie ve svých 19 letech tzv. „uvedena do společnosti“ na plesech v Praze a ve Vídni, což ji však vůbec nenadchlo a podobnou zábavu pak již nevyhledávala.
Jak bylo zvykem ve šlechtických rodinách, v létě roku 1906 se vydala se svou matkou doplnit si vzdělání do Paříže, kde je také přijal francouzský sochař Auguste Rodin. V jeho ateliéru se seznámila s básníkem a spisovatelem Rainerem Maria Rilkem, se kterým ji pojilo přátelství až do jeho smrti v roce 1926. Velmi ráda cestovala a mimo mnohé evropské země navštívil i severní Afriku a Blízký východ. Roku 1913 ji silně zasáhla smrt bratra Jana. Již o pět let dříve se u něj začaly objevovat příznaky nakažení pohlavními chorobami (kapavka a zřejmě i syfilis) a on se rozhodl tuto situaci řešit ve svých 29 letech sebevraždou.
V partnerských vztazích neměla příliš štěstí ani Sidonie. Při návštěvě Itálie se jí začal dvořit šlechtic Carlo Guicciardini a vztah dospěl až k vyhlídce na sňatek, který se měl uskutečnit v květnu 1915 v Římě. Na poslední chvíli přijel její o 11 let starší přítel, spisovatel a novinář Karl Kraus (1874 – 1936) a svatbu Sidonii rozmluvil. Karla Krause Sidonie znala a více se s ním stýkala od roku 1913. V roce 1914 jí dokonce koupil první automobil a Sidonie byla jednou z prvních majitele řidičského průkazu u nás. Karl Kraus údajně opakovaně činil Sidonii nabídky k sňatku, ona je však odmítala, prý na radu svého dalšího celoživotního přítele, později předního německého spisovatele Rainera Maria Rilkeho (1875 – 1926). Těžko říct, zda tato rada byla opravdu dobrá. Kraus zůstal Sidonii věrný a nikdy se neoženil, zatímco Rilke udržoval blízké vztahy s řadou žen, které ho často i materiálně podporovaly.
Rodina Nádherných v té době ovšem začala mít také jiné starosti. „Masarykova“ pozemková reforma v roce 1919 ji stejně jako řadu dalších šlechtických rodů připravila o značnou část majetku. V případě Nádherných šlo o 360 hektarů orné půdy a dva dvory a tato ztráta uvrhla Sidonii a jejího bratra Karla, kteří o panství pečovali a zvelebovali, na hranici přežití. Aby Sidonie udržela zámek ve Vrchotových Janovicích, musela ve 30. letech, a zvláště pak po smrti bratra Karla na embolii po operaci slepého střeva v roce 1936, kdy na vše zůstala sama, prodat část umělecké sbírky a rodinné šperky.
Další rána ji stihla po začátku okupace, kdy do jižní části německého vojenského výcvikového prostoru zbraní SS Čechy, byla zahrnuta i obec Vrchotovy Janovice a měla být proto vyklizena. Sidonie se tomu snažila ze všech sil zabránit, ale nakonec na jaře 1944 stejně musela zámek vyklidit. Bylo jí jen dovoleno uskladnit mobiliář ze zámku v nedaleké hospodě a ona sama si musela k bydlení pronajmout místnost na statku ve Voračicích. Ve Vrchotových Janovicích byla potom zřízena opravna tanků a pobočka koncentračního tábora Flossenbürg.
Po osvobození v květnu 1945 se situace ještě zhoršila. Zámek a park vydrancovali vojáci Rudé armády ruku v ruce s místními obyvateli, kterým vadilo, že v rodině Nádherných se mluvilo německy. Rudou armádu potom na zámku vystřídala ta československá, která jej opustila v listopadu 1946. Sidonie se potom nastěhovala do bývalé zámecké prádelny v parku a pustila se do opravy zámku i údržby parku. V roce 1948 jí při komunistickém znárodňování byla až na posledních 50 ha zabavena všechna ostatní zemědělská půda, čímž přišla o zdroj příjmů a s rekonstrukcí zámku a parku musela skončit.
A aby toho nebylo málo, současně byla na Sidonii Nádhernou podána žaloba pro „aktivní podporu okupační moci“. Toto stíhání bylo zastaveno v září 1948, když bylo svědecky prokázáno, že toto nařčení bylo lživé. Sidonie pochopila, že v komunistickém Československu ji zřejmě nic dobrého nečeká a rozhodla se je opustit. Díky svým známostem v diplomatických kruzích se jí podařilo nějaká zavazadla s cennými věcmi poslat předem do zahraničí a 10. září 1949 sama překročila ilegálně hranice.
Po krátké zastávce v Německu odjela do Anglie. V květnu 1950 jí byla diagnostikována rakovina plic, ostatně po celý život kouřila 50 cigaret denně. Zemřela nedlouho na to, 30. září 1950 a byla pohřbena na venkovském hřbitově v Denhamu. 25. května 1999 byly její ostatky přeneseny z Anglie na rodinný hřbitov v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích, kde byli pohřbeni i její rodiče a bratři.
Zámek Vrchotovy Janovice, který byl Sidonii Nádherné vyvlastněn v roce 1949, je dnes jedním z objektů ve správě Národního muzea a najdeme v něm např. expozici zvonařství.
Neobvyklé jméno Sidonie je latinského původu a znamená Sidoňanka, tedy žena pocházející ze Sidonu, což bylo starověké fénické obchodní město v dnešním Libanonu (dnes Saida). Jeho domácká podoba zní např. Sid, Siddy, Sida, Sidonka, Dona, Donia. Sidonii Nádherné v rodině říkali Sidie.