Oba bratři na prahu dospělosti sloužili v první světové válce a měli štěstí v tom, že skončili živí a zdraví v britském zajetí. Po válce se tak mohli vrátit domů a vystudovali techniku na univerzitě v Hannoveru, která se specializuje na konstrukci letadel a aerodynamiku. Siegfried a Walter s dalšími dvěma studenty zde navrhli své první letadlo, větroň „H 6“.
Jejich talent jako první rozpoznal Paul Bäumer. Zaujaly ho výkony jejich letadla, které zalétávali na Wasserkuppe, nejvyšší hoře v Hesensku zvané také „kolébka bezmotorového létání“. Bäumer všem čtyřem nabídl práci v jeho továrně Bäumer Aero v Berlíně. Zde začala tato čtveřice navrhovat motorové kluzáky a později rychlá sportovní letadla. Na jednom z nich se Bäumer při srážce s jiným letadlem roku 1928 bohužel zabil.
V lednu 1931 nabídl Sigfriedovi práci Ernst Heinkel v jeho společnosti v Rostocku. Walter se připojil k bratrovi 31. července téhož roku a zabýval se tam vývojem aerodynamických tunelů. Bratři zde navrhli společně několik významných a věhlasných letounů firmy jako Heinkel He 51, He 70 a He 111 a Walter se stal autorem vůbec prvního zatahovacího podvozku používaného v Německu, a to v letadle He-70.
Díky svým eliptickým křídlům se letouny bratří Günterů stávají držiteli světových rychlostních rekordů a firmě se daří. Letecká společnost Lufthansa kupuje jejich He-70, které dostávají přezdívku „Heinkel-Blitz“ (Blitz znamená blesk) a zavadí „bleskové“ letecké spojení mezi Berlínem, Kolínem nad Rýnem, Hamburkem a Frankfurtem.
Během této doby Walter navrhl sám konstrukci draku pro Heinkel He-178 a pro experimentální proudové letadlo a ve spolupráci s Hansem von Ohain konstrukci draku pro experimentální He-176, první raketové letadlo poháněné výlučně raketovým motorem na kapalné palivo. Jako hlavní projektant představil Siegfried 25. května 1937 letadlo Heinkel He-100D-1. Téhož roku ale také přišel o bratra, který se 21. září 1937 zabil při autonehodě.
Po válce Siegfried nabídl své znalosti spojencům, ti ho ale odmítli a neudělili mu ani azyl, což Siegfrieda donutilo vrátit se do sovětského sektoru. Roku 1948 byl sovětskými agenty odvlečen do SSSR, kde pracoval na konstrukci ruských letounů. Zde se měl stát otcem sovětských letounů MiG-15 a MiG-19.
Nebyl však jejich jediným otcem. Sovětská propaganda sice představovala letoun MiG-15 jako vynikající úspěch práce sovětských dělníků a inženýrů, ale ve skutečnosti Sověti pro své legendární migy místo vlastního vývoje spíše hleděli kde co ukořistit. Konkrétně pro MiG-15 takto získali Sigfriedovu aerodynamiku, švédské zbraně, pokrokovou americkou výrobu leteckých slitin hliníku a sovětskými špiony ukradenou konfiguraci ocasních ploch. Stále však měli problémy s tím nejdůležitějším, potřebným zdokonalením původně německého proudového motoru BMW 003.
Ministr pro letectví a letecký inženýr Alexandr Jakovlev proto navrhli Stalinovi, aby SSSR nakoupil dokonalejší motory od Britů. Stalin na to odpověděl: „Který blázen by nám prodal výsledky jejich tajného výzkumu?“ Ke Stalinově překvapení se tak ale stalo a britská labouristická vláda a její pro-sovětský ministr obchodu Sir Stafford Cripps proti prodeji licence na výrobu proudových motorů „Rolls-Royce Nene“ nic nenamítali. Naopak vyšli sovětské delegaci plně vstříc. Dovezený motor pak Rusové rozebrali, důkladně zdokumentovali a okopírovali. Jeho sovětská verze RD-45 byla potom použita u prvních MiG-15. „Rolls-Royce“ se sice později snažil domoci se soudního vyrovnání ve výši 207 milionu liber za porušení licenčního ujednání, ovšem neúspěšně.
V červenci roku 1954 se Siegfried mohl vrátit do NDR a roku 1957 se mu podařilo odejít do Západního Německa, kde znovu pracoval pro Heinkela a mj. se podílel na vývoji kolmo startujících a přistávajících letounů EWR VJ 101 a VC 400 . Oba návrhy však zůstaly jen ve stadiu prototypů a do sériové výroby se nedostaly. Největšího dosavadního úspěchu letecké techniky, k jejímuž rozvoji i Siegfried Günther sám nemálo přispěl, tj. přistání prvního člověka na Měsíci 21. července 1969, se ale tento konstruktér nedočkal. Zemřel krátce před tím, 20. června 1969 v Berlíně.
