Pamětní desku odhalili v neděli zapomenutému rodákovi Václavu Leitensdorferovi v Rovensku pod Troskami na Semilsku. Za druhé světové války sloužil jako palubní střelec v 311. československé bombardovací peruti v rámci britské RAF.
A to přesto, že kulomet Gatling nepatří mezi zbraně automatické. K nabíjení a odhozu vystřelené nábojnice totiž nevyužívá tlaku plynů vzniklých při výstřelu, ale potřebuje k tomu „dodávku“ další energie zvenčí. Tu zbrani nejprve zajišťoval sám střelec jednoduchým otáčením klikou. Mohl tak vypálit až 300 ran za minutu. Když točil dost rychle…
Válečná bilance Ericha Alfreda „Bubiho“ Hartmanna je opravdu impozantní. Za druhé světové války absolvoval 1404 bojových letů, svedl 825 vzdušných soubojů, sestřelil 352 nepřátelských letadel, z toho 345 sovětských, a šťastně 14x nouzově přistál. Přátelé mu říkali „Blonďatý rytíř“, nepřátelé „Černý ďábel“.
Jmenoval se Ing. Jan Bervida a narodil se 4. září 1893 v Radkově a jeho jméno si dnes vybaví opravdu jen málokdo. A i když jeho idea využití kluzáků v armádním letectvu a v boji je dnes překonaná, fakticky jejím prostřednictvím přispěl náš rodák za druhé světové války k vítězství Spojenců za západní frontě.
A nezklamala ji. Jenže šlo o čas. Sestrojení prvního proudového letounu už bylo na spadnutí před válkou, okupace Polska ho jen urychlila. Ale ne dost. Hitler i Göring chtěli do své bleskové války zbraně, které by mohli nasadit hned.
Pokud měl Izrael obstát mezi svými nepřátelskými arabskými sousedy, kteří ho napadli vzápětí po jeho založení roku 1948, musely být vynikající všechny složky jeho armády. O to, že takové bylo letectvo, se postaral Benny Peled. Začínal na vrtulových stíhačkách, ale velmi rychle pochopil, že budoucnost patří tryskáčům.
Možná i desetitisíce. Kdo dokáže spočítat úplně všechny mrtvé po leteckém náletu? Wolfram von Richthofen velel těm nejstrašnějším – náletům na Guernicu nebo na Coventry. Jako letecké eso první světové války znal praktickou stránku věci, později k ní přidal i rozsáhlé technické znalosti.
