A to Heinkel He 178 ani Messerschmitt Me 262 čili Vlaštovka nebyli. Takže přednost dostaly jiné zbraně, zatímco se válka začala nepříjemně protahovat. Proudové letouny, které měly nad těmi vrtulovými jasnou převahu zejména jako stíhačky, Luftwaffe sice dostala, ale to už bylo na vyhrání války pozdě.
Prvním letounem na světě, který úspěšně létal a byl poháněn pouze proudovým motorem, se stal právě Heinkel He 178. Vznikl ze soukromé iniciativy firmy Heinkel z podnětu jejího ředitele Ernsta Heinkela s cílem dosáhnout vyšší rychlosti, než mohla dosáhnout vrtulová letadla. To se nakonec podařilo, proudový Heinkel mohl dosáhnout rychlosti až 810 km/h, zatímco u spitfirů to bylo 594 km/h a u mustangů 705 km/h.
Poprvé vzlétl 27. srpna 1939 pilotovaný Erichem Warsitzem. Tomu o tři dny dřív předcházel ještě krátký vzlet nad přistávací dráhou, který se ale nedal považovat za skutečný let. V roce 1936 mladý inženýr Hans von Ohain podal patent na využití spalin z plynové turbíny jako prostředku pro pohon letadla. Představil svůj návrh Ernstovi Heinkelovi, který mu slíbil zabudování motoru do letadla. Von Ohain nejprve v roce 1937 úspěšně předvedl první prototyp svého motoru a krátce na to vznikly i plány otestovat motor v letadlech. Letoun Heinkel He 178 byl navržen už s využitím třetího typu von Ohainova motoru (HeS 3), který měl nasávací otvor v přídi letounu a výtokový v zádi a spaloval palivo pro dieslové motory. Vycházel z HeS 1, který však byl konstruován na spalování vodíku. Výsledkem bylo malé hornokřídlé letadlo s křídly vyrobenými ze dřeva a s trupem (drakem) z kovu jinak konvenční konstrukce. Letoun měl tříbodový podvozek ostruhového typu se zvýšenou ostruhou s kolečkem, který poskytoval pilotovi při pojezdu a vzletu výborný výhled. Při prvním letu byl podvozek pevný, později byl přestavěn na zatahovací.
Heinkel s novým motorem vzlétl poprvé 27. srpna 1939, jen několik dní předtím, než Německo napadlo Polsko. Zkušebním pilotem byl Erich Warsitz, který také již dříve, v červnu 1939, letěl s prvním raketovým letounem na světě, Heinkelem He 176. Společnost Heinkel ze začátku vyvíjela proudový motor a zkušební letadlo He 178 v největší tajnosti. Dokonce ani velitelství Luftwaffe o tom nevědělo. 1. listopadu, když Německo zabralo Polsko, uspořádal Heinkel názorné předvedení tryskového pohonu, kterého se velitel Luftwaffe, Herman Göring, ale ani nezúčastnil a přední pilot Luftwaffe Ernst Udet a polní maršál Erhard Milch, který měl na starosti výrobu letadel, sledovali ukázku vcelku bez zájmu.
Demonstrace letadla v letu byla velkým technickým úspěchem, i když šlo jen o prototyp. Jeho rychlost v této době byla úžasná – 598 km za hodinu, ale bojová vytrvalost letadla byla jen 10 minut, a to i když byl pak použit výkonnější motor HeS 6.
I přes nezájem vyšších míst se Heinkel rozhodl dál pokračovat ve vývoji proudového letadla. Vyvinul dvoumotorovou stíhačku Heinkel He 280 a při její stavbě využil všechny zkušenosti, které získal při konstruování předcházejícího letadla. Drak prvního He 178 byl vystaven v leteckém muzeu v Berlíně, ale nedochoval se, byl zničen při náletu v roce 1943.
Ernst Heinkel byl nezájmem o své letadlo skutečně zklamán. Ve své autobiografii si to vysvětluje tím, že představitelé říšského ministerstva letectví nedokázali pochopit výhody tryskového pohonu a jaký revoluční „skok“ ve vývoji letectví jeho letadlo předvedlo. Nevěděl, že ve skutečnosti již ministerstvo dalo ve vší tajnosti zelenou vývoji a výrobě proudových letadel v jiných německých leteckých továrnách (Messerschmitt, Focke-Wulf, Arado). Jako „první“ proudový letoun se tak do dějin zapsal známější a nakonec se svými 870 km/h i rychlejší Messerschmitt Me 262 Schwalbe (Vlaštovka), jehož první prototyp byl dokončen jen o něco málo později než první He 178, „až“ koncem ledna 1940.
Pro úplnost dodejme, že další letecký rychlostní mezník byl pokořen již 14. října 1947, kdy americký letoun Bell-X1 vyrobený společností Bell Aircraft Corporation překonal rychlost zvuku a dosáhl rychlosti 1,05 Mach (1127 km/h)
