V plném lesku jeho jméno nakonec znělo generál polní maršál Wolfram svobodný pán von Richthofen, a pokud je vám to příjmení povědomé, máte pravdu. Známý „rudý baron“ Manfred von Richthofen a jeho mladší Lothar, oba dva rovněž letecká esa 1. světové války, byli jeho bratranci. Jejich kariéra však rychle skončila. Manfred padl v dubnu 1918 a Lothar se zabil v roce 1922, když pilotoval komerční let, během nějž došlo k závadě na motoru.
Wolfram von Richthofen, který se narodil 10. října 1895 v Gut Barzdorfu v Dolním Slezsku do šlechtické rodiny, jejíž kořeny sahaly až do 15. století, měl větší štěstí. Roku 1913 vstoupil ve svých 18 letech do německé armády a sloužil u jezdectva. Absolvoval důstojnický kurz v Berlíně a během první světové války bojoval na východní a západní frontě. Roku 1918 byl přeřazen k německému letectvu, kde během necelých šesti měsíců sestřelil 8 letadel.
Roku 1923 Richthofen vstoupil do Reichswehru a o deset let později, roku 1933, přešel k Luftwaffe. Dostal za úkol testování nových letadel rychle se rozvíjejícího německého leteckého průmyslu. Sloužil přitom pod svým bývalým velícím důstojníkem z 1. světové války, Hermannem Göringem. Oba pocházeli z aristokratického prostředí a oba se jako letecká esa vyznamenali za 1. světové války. Přesto se od sebe diametrálně lišili. Slezan Richthofen si jako disciplinovaný a technicky vzdělaný důstojník rozuměl s techniky, zatímco bavorák Göring se choval jako playboy, liboval si ve vyprávění o sobě jako o leteckém „esu“ z války a těšil se z pocitu moci. A pochopitelně upřednostňoval muže stejného ražení, jako byl on sám. Proto před vzdělaným Richthofenem dával přednost Ernestu Udetovi, rovněž někdejšímu leteckému esu, který pocházel rovněž z Bavorska a měl pouze základní vzdělání.
Roku 1936 Wolfram von Richthofen odletěl s Legií Condor do Španělska, kde se předpokládalo, že Göringova „mladá Luftwaffe“ získá první bojové zkušenosti. Tam Richthofen sloužil jako náčelník štábu u polního maršála Huga Sperrleho a z této funkce byl také přímo odpovědný za bombardování města Guernica 26. dubna 1937. V listopadu 1938 byl během služby ve Španělsku povýšen do hodnosti generálmajora.
O rok později byl ze Španělska stažen a od 19. července 1939 začal velet VIII. Fliegerkorpsu se kterým se podílel na bombardování Varšavy. Se svým sborem se také roku 1940 zúčastnil „Bitvy o Británii“. Zde Luftwaffe poprvé použila taktiku útočné letecké války, ale bez podpory pozemních složek armády. I přes určité „úspěchy“ – bombardování měst bez ohledu na jeho civilní obyvatelstvo a napadání lodí spojeneckých konvojů. Luftwaffe měla strašné ztráty. Němci totiž nepočítali s tím, že „Bitva o Anglii“ se tak protáhne, mysleli si, že to bude blesková válka jako v Polsku.
Wolfram von Richthofen se v té době dokonce nepřímo zasloužil i o vznik nového slova – coventrizace – poté, co jeho letadla doslova srovnala se zemí britské město Coventry. Spojenecké bombardování Drážďan pak bylo do značné míry vnímáno právě jako odplata za Coventry.
Roku 1940 získal Richthofen vysoké ocenění – Rytířský kříž Železného kříže. Šlo o nové vyznamenání zřízené v září 1938 Hitlerem a stálo o stupeň nad tehdy nejvyšším, původně pruským vyznamenáním – Železným křížem. Rytířský kříž Železného kříže bylo nejnižším stupněm tohoto nového vyznamenání. Jeho nositelé byli dále vyznamenáváni postupným přidáváním atributů k Rytířskému kříži až po jeho nejvyšší stupeň – Rytířský kříž se zlatou dubovou ratolestí, meči a brilianty.
Roku 1941 Richthofen podporoval německou armádu při řeckém tažení, za což po dobytí Kréty obdržel ke svému Rytířskému kříži dubové ratolesti. VIII. Fliegerkorpsu velel až do 29. června 1942 a při západním tažení podporoval jednotky Ewalda von Kleista a armádu Waltera von Reichenaua. O rok později, 12. června 1943, začal velet italské 2. letecké armádě, které velel až do 27. září 1944, kdy byl přeložen na podporu Skupině armád Jih do Ruska. Roku 1943 byl povýšen do tehdy nejvyšší možné hodnosti – stal se generálem polním maršálem, nejmladším ve své době vůbec.
V roce 1944 začal Richthofen trpět bolestmi hlavy a cítil se unavený. V říjnu se zjistilo, že příčinou těchto obtíží je mozkový nádor a Richthofen byl poslán do nemocnice Luftwaffe pro neurologická zranění v Bad Ischlu v Rakousku. Tam ho operoval jeden z nejlepších německých specialistů, mozkový chirurg Tönnis. Zpočátku se zdálo, že operace byla úspěšná, ale nemoc pokračovala dál. V listopadu byl Richthofen přeřazen z aktivní služby do zálohy a jeho stav se od počátku roku 1945 stále zhoršoval. Po kapitulaci Německa 8. května 1945 nemocnici převzala americká 3. armáda a Richthofen se stal válečným zajatcem. Zemřel na mrtvici 12. července 1945.
Richthofen si vzal 18. září 1920 za ženu Jutu von Selchow (1896 – 1991), šlechtičnu ze stejných aristokratických kruhů, jako byl on sám. Během války pracovala jako zdravotní sestra. Narodily se jim tři děti – Wolfram (1922), Götz (1925) a Ellen (1928).
