Výročí tragického vybombardování
Dne 22. března 1945 po poledni se nad městem objevily americké bombardéry, které měly za úkol zničit místní rafinerii kvůli pohonným hmotám. V té době nefungovala, nicméně tu stále byly zásobníky. Jedna z bomb ji trefila a nad městem se objevil černý dým po výbuchu, který letcům znesnadnil výhled. Malá rafinerie u kopce Hrombaba už nebyla v roce 1945 v provozu.
Nejdříve se rozezněly sirény, které řada lidí v té době de facto ignorovala. Kolem půl jedné se nad průmyslové středočeské město dostalo 125 liberátorů, které během třiceti minut shodily svůj náklad. Minutu po 13. hodině se tu objevilo ještě dvacet bombardérů, které měly původně bombardovat město Ruhland. Jenže se letadla opozdila a Kralupy se staly náhradním cílem.
Kralupský nálet je považován za jeden z nejtragičtějších, který se na našem území stal. Zemřelo tu 145 Čechů i mnoho Němců. Mrtvá těla byla svážena do místního kostela, který zůstal nepoškozený, ačkoliv řada domů v jeho těsné blízkosti dostala přímý zásah. Z celkového celkového počtu 1884 domů bylo 993 budov pobořeno. Úplně zničeno bylo 117 domů, 16 budov veřejných, 22 průmyslových objektů. Zničena byla také kanalizace, dlažba, regulace potoků, mosty, elektrické a telefonní vedení, nádraží, tratě a silnice.
O tragickém náletu psal báseň Jaroslav Seifert, který je pohřben na kralupském hřbitově.

Jediný český držitel Nobelovy ceny za literaturu Jaroslav Seifert žil v Praze. Víte ale kde má hrob?
Nemůžeme opomenout středočeské Neratovice, ve kterých 22. března 1945 zemřelo přes 50 lidí také kvůli bombardování americkými letci. Město je od Kralup vzdálené necelých 20 kilometrů.
Další tragédie přišla na den přesně po 73 letech
Dne 22. března 2018, v den 73. výročí od ničivého vybombardování, se v Kralupech nad Vltavou stalo neštěstí. Jde o výbuch v areálu bývalého Kaučuku, který nyní patří polské firmě Synthos, ten si vyžádal několik obětí. Obyvatelé průmyslového města jsou podle starosty Petra Holečka mimo nebezpečí.
Rozsáhlý areál bývalého Kaučuku (nyní Synthos) zde vznikl až po druhé světové válce na místě bývalého letiště. Najdeme ho na opačné straně řeky Vltavy, než se nacházela rafinerie minerálních olejů, která byla bombardována za druhé světové války. Areál se začal budovat koncem léta roku 1958.

Podle ČTK se jedná o jednu z nejtragičtějších havárií v továrnách od 60. let. Po roce 1989 na našem území nezemřelo v žádném průmyslovém provozu více lidí. Výbuch v kralupské chemičce si vyžádal šest obětí a další dva lidi se středně těžkými poraněními. Ti končili v pražských nemocnicích a jsou mimo ohrožení života. Jeden ze zraněných měl podle mluvčí ZZS Petry Effenbergerové popáleniny druhého stupně na deseti procentech povrchu těla, druhý raněný má devastující poranění obličeje. Na místě zasahovaly veškeré složky IZS.
Další zajímavou náhodou je, že čtvrtečnímu výbuchu v chemičce předcházelo čištění nádoby na pohonné hmoty (těch je v areálu cca 15). Právě pohonné hmoty byly za druhé světové války důvodem, proč Američané ničili rafinerie a neušla jim ani ta kralupská.
„V tuto chvíli je situace pod kontrolou a nehrozí žádné další nebezpečí. K úniku nebezpečných látek nedošlo. Podrobnější informace o mimořádné události zjišťujeme,“ uvedl mluvčí Unipetrolu Pavel Kaidl pro ČTK.
Autorka pochází z Kralupska