Zakladatel lysenkovštiny, Trofim Děnisovič Lysenko (17. září 1898 – 20. listopadu 1976) se jako sovětský agronom začal zamýšlet nad tím, jak se ve své práci zlepšit. Na základě vlastních úvah, k nimž se jako absolvent vysoké školy, Kyjevské univerzity, cítil snad i dostatečně erudovaný, přišel s revoluční teorií, že vlastnosti, které získá jakýkoliv organismus během života, se ukotví v jeho dědičné informaci a budou se i přenášet na potomstvo. Bezpochyby tomu sám i přinejmenším nějaký čas věřil, a když se pro jeho lysenkovštinu nadchnul i sám Stalin, nebylo už možné se jí vzdát. I kdyby stokrát nefungovala. Jak to s ní tedy bylo?
Lysenko otevřeně přiznával, že má v odborných znalostech značné mezery, že neovládá cizí jazyky a že nemá sebemenší přehled o poznatcích světové vědy.
- „Darwinista“ Lysenko veřejně v přítomnosti členů vlády otevřeně přiznal: „Musím se zde, soudruzi, přímo před Josifem Vissaronovičem Stalinem přiznat, že jsem Darwina pořádně nestudoval. Ukončil jsem sovětskou školu, Josife Vissarionoviči, ale Darwina jsem nestudoval. Pamatuji si z něho jen to, že člověk pochází z opice…“
- Lysenko odmítl mendelovskou genetiku a místo toho vycházel z nekriticky aplikované Mičurinovy teorie hybridizace a Lamarckovy teorie o dědičností získaných vlastností. Nadřazením ideologie a politické moci nad vědu vzniklo učení nazývané mičurinská biologie neboli „lysenkismus“. Velká část Lysenkových experimentů je dnes považována buď za diletantské pokusy nesplňující požadavky na vědeckou práci, nebo přímo za vědomé podvody. Roku 1962 se přišlo na to, že například proto, aby získal tučnější mléko, krmil krávy máslem.
- Zásadní bylo, že Lysenko pro svůj neortodoxní výzkum získal Stalinovu podporu, a potom už šlo všechno samo a nikdo si mu neodvážil odporovat. I když tvrdil, že např. z pampelišek bude dost „mléka“ na kaučuk, že hospodářská zvířata „se vychovají“ k vyšší produkci a podobně bacily se „převychovají“ a odnaučí se škodit.
- Asi „nejrevolučnější“ Lysenkova teze byla ta, že existující biologické druhy mohou pod vlivem měnících se okolních podmínek přímo produkovat jiné druhy. Na to velmi dobře slyšel Stalin a odvodil i z toho, že proletariát bude možné během jedné generace a s pomocí Pavlovových podmíněných reflexů převychovat a do jeho dědičných vlastností trvale „zabudovat“ tu správnou uvědomělost.
- Lysenko dále tvrdil, že pomocí křížení lze vypěstovat jakékoli druhy rostlin. Ve skutečnosti šlo v této tzv. „lysenkovštině“ čistě jen o podvody. Když se proti tomu v letech 1937 – 1940 veřejně postavil vynikající ruský biolog Nikolaj Vavilov, byl v srpnu 1940 zatčen, mučen ve vězení NKVD a zemřel vyčerpáním v roce 1943.
- Lysenko rovněž (a pochopitelně) sliboval významné zvýšení zemědělských výnosů, což bylo pro Sovětský svaz velmi žádoucí, zejména po hladomorech a ztrátě produktivity v důsledku násilné kolektivizace na počátku 30. let.
- V roce 1940 se Lysenko stal ředitelem Ústavu genetiky v rámci Akademie věd SSSR a díky získanému politickému vlivu jeho doktrína zcela opanovala sovětskou vědu a školství. Stovky genetiků ztratily funkce nebo zaměstnání a mnozí byli vězněni. Naopak Lysenko získal řadu vědeckých hodností i jiných ocenění, mj. hodnost akademika AV SSSR a Leninovy akademie, titul hrdiny socialistické práce a Leninův i Stalinův řád.
- V 50. letech Lysenkův vliv na sovětskou zemědělskou praxi zeslábl. Když se nepodařilo na základě lysenkovštiny dosáhnout slibovaných vysokých výnosů, Sovětský svaz v tichosti Lysenkovu zemědělskou praxi opustil ve prospěch moderních zemědělských postupů. Oficiálně bylo Lysenkovo učení v Sovětském svazu zavrženo v roce 1964 a následujícího roku byl Lysenko odvolán z funkce ředitele v Ústavu genetiky.
- Zemřel o 16 let později, v listopadu 1976 v Moskvě. Škody, které jeho lysenkovština za nekritické podpory soudruha Stalina v sovětském zemědělství a hospodářství napáchala, se vyčíslit snad ani nedají, a škody na lidech, tj. jejich zkažené životy a leckdy i smrt, už jsou vůbec neodčinitelné a nenahraditelné.
