Západní medicína je úžasná. Ale ani v současném věku nejsme na takové úrovni vědeckého poznání, abychom byli schopni zcela vysvětlit všechny jevy našeho světa. A jevy tělesné nejsou výjimkou.
Lékařsky nevysvětlitelné obtíže se moderně nazývají MUS – medically unexplained symptoms. Pacientů s psychosomatickými a objektivně nevysvětlitelnými problémy přichází do ordinací velké množství. Rozklíčovat detektivku jejich obtíží je úkol komplexní a vyžaduje spoustu pátrání, důvěry a celkově moderního bio-psycho-sociálního medicínského přístupu.
Tolik nevysvětlitelného
Jako MUS označujeme takové stavy, kdy má člověk tělesné obtíže trvající několik týdnů, ale lékařská vyšetření, která provádíme, nejsou schopna uspokojivě vysvětlit původ těchto obtíží. Udává se, že podobných nevysvětlitelných stavů jsou v ordinacích praktických lékařů „desítky procent“. Nejčastěji kolem 20 až 30. A to je strašně moc! Představte si, že asi každý čtvrtý pacient má problém, který neladí s tím, co na něm pomocí vyšetření najdete.
Projevy a psychika
Projevy MUS jsou pestré a při jejich vzniku hrají důležitou úlohu emoce, mající významný vliv na tělesné pochody. Nejčastěji vídáme bušení srdce, tíhu na hrudi, pocení, dušnost, nevolnost, nechutenství, nadýmání, průjem, bolesti zad, svalů a kloubů, poruchy citlivosti končetin, poruchy spánku či pozornosti, zraku, bolesti hlavy, únavu, slabost, kožní projevy… Velmi často je u MUS přítomna i úzkostná a depresivní porucha.
Diagnóza?
Jako lékaři se musíme vždy ujistit, že obtíže pacienta neznamenají nějaký průšvih. Vždy musíme nejdřív vyloučit ty nejzávažnější možné tělesné příčiny, potom další méně pravděpodobné, potom další… a teprve když už vyloučíme vše, co se dá, a na nic nepřijdeme, vytáhne se nálepka MUS.
Já s oblibou říkám, že naše západní medicína je tak trochu „na hrubý pytel, hrubá záplata“. Nedokáže prostě podchytit všechny jemnější pochody v těle – ač zkoumá tělo i na úrovni buněčné a molekulární, někdy to nestačí. Klasická medicína tak nemůže být tou „jedinou správnou“ cestou k uzdravení. A vždy musí být respektující a komunikující.
Skutečné trápení
Ráda bych zdůraznila skutečnost, že pokud prožíváte nějaké trápení, bolest, nebo jen diskomfort, ale lékařské vyšetření na nic špatného a chorobného nepřijde, neznamená to, že vaše utrpení je neskutečné! Nikdo vám tím ani nechce říct, že jste simulant nebo blázen. Vaše vnímání toho, že v těle něco není v pořádku, musí každý brát vždy vážně – nelze říct: nic jsme nenašli, takže nemáte právo cítit bolest. I pokud by byla na vině psychika, a ona by způsobovala nepříjemné tělesné prožitky, ani tak to neznamená, že tyto prožitky jsou méně opravdové a frustrující.
Co s tím?
Někomu již velmi pomůže, když lékař vyloučí vážnou chorobu, které se bojí – třeba rakovinu – možná už toto zjištění samo o sobě zmírní nepříjemné tělesné projevy, které postižený cítí. Někdy ovšem toto samotné nestačí a je potřeba multidisciplinární řešení MUS, kdy má velikou úlohu psychosomatický přístup, který v dnešní době je již naštěstí brán vážně. Myslím, že je to cesta, kterou se medicína bude nadále víc a víc ubírat.
Zdroj: autorský článek
