Poklidné říjnové nedělní ráno roku 2000 v motolském sídlišti narušil pád ženského těla ze sedmého patra. Podle bývalého manžela mrtvé vypadla nešťastnou náhodou z okna, když vyměňovala šňůry na venkovním sušáku na prádlo. Kriminalisté ovšem pracovali i s verzí, že mohla vyskočit schválně, nebo že jí k pádu někdo pomohl.
Přivolaní policisté z místního oddělení v Košířích po prvotním ohledání těla předali případ pražské mordpartě. Vzhledem k okolnostem, které zatím nevylučovaly ani cizí zavinění, se na případ pohlíželo jako na podezřelé úmrtí. K jeho vyšetření přidělili pozdějšího šéfa pražské mordparty Josefa Mareše, který před třemi lety od policie odešel a v současné době působí například jako scenárista veleúspěšného seriálu Případy prvního oddělení.
Jako buldok
Zpočátku to nevypadalo jako nic extra zajímavého, ale Mareš se do vyšetřování zakousl s až buldočí urputností a brzy se začaly ve výpovědi hlavního svědka a zároveň bývalého manžela oběti Václava Ryšana objevovat povážlivé trhliny. Například v tom, jak popisoval vztah se svou někdejší ženou.
V jeho podání šlo v podstatě idylický vztah, kdy spolu ti dva, navzdory rozvodu, dál pobývali ve společné domácnosti. Zhruba před deseti lety ho postihla mozková příhoda, v důsledku čehož se stal invalidou, a jeho exmanželka se o něj dál starala.
Proto zpočátku kategoricky vylučoval, že by mohlo jít z její strany o sebevraždu. „Neměla k tomu absolutně žádný důvod,“ tvrdil kriminalistům. Nejspíš se jí vlivem nízkého tlaku, kterým trpěla, zatočila hlava, a proto vypadla, vysvětloval jim.
Padesát tisíc
Při výslechu jejich společných známých a sousedů vyšlo najevo, že Ryšan svou bývalku dlouhodobě fyzicky i psychicky týral. Krize v jejich vztahu vyvrcholila, když ho soudně zažalovala o 50 tisíc korun, které jí dlužil. Ryšan kvůli tomu začal řádit a ona se ho, podle výpovědi jednoho z jejích kolegů, začala opravdu bát.
Kromě toho nedávala Marešovi spát ani poloha těla mrtvé po pádu. Podle experta na forenzní biomechaniku Jiřího Strause by totiž při pouhém vypadnutí z okna padala v podstatě kolmo k zemi. Dopadnout by tak musela těsně u domovní zdi. Ona všal ležela o téměř metr a půl dál. Všechno tedy nasvědčovalo tomu, že Ryšan lže, a Mareš si byl téměř jistý, že vyšetřuje vraždu.
Hasič na laně
Aby prokázal správnost výpočtů profesora Strause, rozhodl se proto k nevídané rekonstrukci. Roli oběti v ní sehrál pražský hasič, který se vykláněl z okna v 7. patře, jak to popisoval Ryšan. Ten byl totiž jediný, kdo s ní v osudnou dobu byl.
Hasič seděl na bobku na dolní hraně okna a vykláněl se z něj jako by vyměňoval šňůry na prádlo. Mareš do něj pak lehkým pohybem ruky strčil a on letěl z okna. Samozřejmě byl jištěn horolezeckým lanem, takže se mu nic nestalo, nicméně vyšetřovatel tak vyvrátil Ryšanův argument, že jako invalida by nic takového nedokázal.
Když ho navíc posadil na detektor lži, jeho odpovědi prokazovaly známky nervozity, zvláště když se ho detektivové ptali, jestli se před jejím pádem z okna nehádali nebo zda se jí krátce před tím fyzicky dotýkal. K tomu proti němu mluvil i znalecký posudek psychologů, kteří u něj diagnostikovali poruchu osobnosti, jež u něj propukla v důsledku prodělané mozkové příhody.
„Nic jsem neudělal!“
Přes to všechno ale Ryšan svou vinu zatvrzele popíral a dál trval na svém, že s pádem ženy nemá nic společného. Když ho však policisté předali justici pouze na základě nepřímých důkazů, byly pro soudce natolik přesvědčivé, že o vině obžalovaného nezapochyboval a Ryšána za vraždu své o rok mladší exmanželky v roce 2001 odsoudil k deseti letům odnětí svobody.
Podle Marešových slov pro pořad ČT Legendy kriminalistiky to, že nakonec trest přijal a šel na deset let vězení, bylo svého druhu pachatelovým přiznáním viny. Mimochodem, rok po vyřešení tohoto zdánlivě banálního případu se Mareš stal na dlouhých osmnáct let novodobým pražským „radou Vacátkem“
