Celkově jsme tak od roku 1980 přišli přibližně o šest set milionů ptáků. Nejzasaženějším druhem je kdysi všudypřítomný vrabec domácí. Od roku 1980 přišel o polovinu své populace.
Jeho blízký příbuzný, vrabec polní, zaznamenal ztráty kolem třiceti milionů jedinců. Na oba druhy působí změny zemědělského hospodaření, vrabci domácí však mizejí také z městského prostředí. Důvody úbytku městských populací jsou různorodé, od nedostatku potravy a hnízdních příležitostí přes šíření ptačí malárie až po vliv znečištěného ovzduší.
Úbytek ptačích druhů je znepokojivý hlavně proto, že poukazuje na poškození celých ekosystémů a jejich funkcí a potenciálně i na poruchy jejich schopnosti poskytovat ekosystémové služby, na nichž je lidstvo závislé.
Anna Staneva, vedoucí oddělení ochrany přírody BirdLife Evropa, uvádí: „Tato studie jasně a hlasitě ukazuje, že příroda bije na poplach. I když ochrana vzácných a ohrožených ptáků vedla k úspěšnému zotavení populací některých druhů, nezdá se, že by to stačilo k udržení populací hojných druhů.“ Staneva poukazuje na to, že běžných ptáků je stále méně zejména proto, že stanoviště, na kterých jsou závislí, jsou likvidována člověkem. „Postupně jsme z naší zemědělské půdy, moře a měst přírodu vymýtili. Vlády v celé Evropě musí stanovit právně závazné cíle pro obnovu přírody, jinak to bude mít vážné následky, a to i pro náš vlastní druh,“ varuje vědkyně.
„Studie vyzdvihuje význam dlouhodobých programů založených na občanské vědě, které jsou prováděny po desetiletí napříč celým kontinentem,“ zmiňuje Alena Klvaňová, vedoucí oddělení mezinárodního monitoringu a výzkumu v České společnosti ornitologické, podotýká: „Přála bych si, aby naše výsledky pomohly veřejnosti i odpovědným politikům uvědomit si, že běžní ptáci nemusí být běžní navždy, nepodnikneme-li ochranářské kroky.“
