Informace v knize se týkají nejen první republiky, ale i doby před a po ní. „Vlaková trasa z Prahy do Berouna nabízela mimořádnou koncentraci exkluzivních letních sídel. Stejně jako v Černošicích a Řevnicích se to i v nedalekých Všenorech, po Roztokách druhém nejstarším letovisku, a v Dobřichovicích doslova hemžilo představiteli průmyslové sféry (Waldes a spol.), velkoobchodu a právníky,“ píše mimo jiné autor. Jako příklad uvádí, že do Dobřichovic jezdili třeba dlouholetý prezident advokátní komory Alois Stompfe (1868-1944), starosta České obce sokolské Josef Scheiner (1861-1932) nebo významný národohospodář Josef Dráchovský (1876-1961).
Knihkupci a nakladatelé
„Již před rokem 1914 si zdejší lokalitu oblíbila také řada významných knihkupců a nakladatelů, Alexander Štorch (1851-1901), Antonín Řivnáč (1843-1917), Josef Richard Vilímek (1860-1938) nebo František Topič (1858-1941). Pobyt na letním bytě v těchto lokalitách tak přirozeně nabízel možnost k neformálním setkáním, k navazování známostí a k nejrůznějšímu jednání,“ pokračuje autor, který se v knize věnuje místům po celé České republice. „Vedle exkluzivních letovisek vznikala rekreační sídla méně zámožných měšťanů. Mnohá z těchto míst jsou dnes už součástí Prahy, například Chuchle, Radotín, Zbraslav, Podbaba, Liboc,“ zmiňuje též.
Četné návštěvy úředníků
Kniha je plná fotografií, informací o různosti letních bytů, o dobových platech a podobně. Obecně lze podle autora říct, že „městskou střední třídu jezdící na letní byty reprezentovalo úřednictvo (úředníci státní, magistrátní i soukromí, mezi nimi ministerští radové, ale i běžní účetní), příslušníci svobodných povolání (lékaři, právníci, architekti), představitelé vzdělávací sféry (rodiny univerzitních profesorů, středoškolských profesorů, učitelů), živnostníci a podnikatelé“. „Bohatnutí střední třídy a šíření jejích návyků ovlivňovaly rozvoj návštěv letních bytů na venkově. Nejpočetnější vrstvu mezi návštěvníky tvořilo úřednictvo, které jezdilo nejčastěji do nájmů,“ píše mimo jiné Jiří Šoukal.
