Cedule „platba pouze kartou“ se objevují v kavárnách, menších obchodech i některých službách stále častěji. Řada zákazníků proto předpokládá, že způsob placení je čistě věcí podnikatele a prodejce může české bankovky a mince odmítnout, kdykoli se mu práce s hotovostí nevyplatí. Podle výkladu České národní banky to ale obecně neplatí. Tuzemské bankovky a mince jsou zákonnými penězi a obchodník je má při platbě přijmout. Zákon současně stanovuje několik důležitých výjimek – odmítnout lze například platbu více než 50 mincemi a nad 270 tisíc korun se naopak hotově platit nesmí.
Platby kartou, mobilem nebo chytrými hodinkami jsou dnes natolik běžné, že mnoho lidí nosí v peněžence jen několik bankovek, případně žádné. Z opačné strany existují provozovny, které by se hotovosti nejraději zbavily úplně. Odpadá jim počítání tržby, odvoz peněz do banky i potřeba držet v pokladně dostatek drobných na vracení. Čistě bezhotovostní provoz tak může být z pohledu podnikatele jednodušší.
Jenže české právo stále vychází z významného postavení hotovosti. Česká národní banka ve svém výkladovém stanovisku uvádí, že platné bankovky a mince vydané ČNB jsou zákonnými penězi ve své nominální hodnotě při všech platbách na území České republiky. Zákon o oběhu bankovek a mincí pak stanoví, že každý je povinen přijmout tuzemské bankovky a mince bez omezení, pokud není oprávněn jejich příjem odmítnout.
ČNB tento názor zopakovala také při veřejné debatě o budoucnosti hotovosti. Podle centrální banky je obecné odmítání hotovostních plateb v rozporu s platnou právní úpravou. Neznamená to však, že zákazník může zaplatit jakoukoli částku jakýmikoli bankovkami a mincemi.
Padesát mincí už obchodník přijmout nemusí
Jedna z nejpraktičtějších výjimek se týká mincí. Pokud by se zákazník rozhodl zaplatit nákup například plným sáčkem korunových mincí, prodejce nemusí takovou platbu vždy akceptovat. Podle zákona lze odmítnout více než 50 tuzemských mincí v jedné platbě.
Rozhodující je přitom počet kusů, nikoli jejich celková hodnota. Padesát mincí je tedy něco jiného než 51 mincí, přestože výsledná částka může být v obou případech nízká. Praktický smysl pravidla je zřejmý: pokladní nemá být nucen počítat stovky drobných při běžném nákupu.
Výjimky existují také u samotného stavu peněz. Obchodník může za určitých podmínek odmítnout například necelé nebo nestandardně poškozené bankovky a mince, stejně jako peníze, které ČNB prohlásila za neplatné. Zvláštní režim mají rovněž pamětní bankovky a mince. U některých poškozených peněz se navíc pravidla liší podle toho, zda je příjemcem právnická osoba, nebo podnikající fyzická osoba.
Proto není každé odmítnutí bankovky u pokladny automaticky nezákonné. Pokud například prodavač odmítne silně poškozenou bankovku, může pro to mít oporu přímo v zákoně.
Nad 270 tisíc korun je situace přesně opačná
Zatímco u běžného nákupu má obchodník hotovost obecně přijmout, u velmi vysokých částek ji naopak přijmout nesmí. Zákon o omezení plateb v hotovosti stanovuje hranici 270 000 korun. Platba překračující tuto částku musí být provedena bezhotovostně.
Pravidlo se netýká běžného nákupu potravin nebo oběda v restauraci, význam může mít například při nákupu dražšího zboží nebo jiném větším obchodu. Zákazník tedy nemůže přijít s kufříkem bankovek a argumentovat tím, že hotovost je zákonným platidlem. Nad zákonnou hranicí má přednost speciální omezení hotovostních transakcí.
Pozor je potřeba dát také na případné rozdělování jedné vysoké platby. Zákon obsahuje pravidla, která mají bránit obcházení limitu tím, že by se jedna transakce uměle rozložila do několika hotovostních částí.
E-shop nemusí umožnit bankovky za každou cenu
Specifická situace nastává u internetových obchodů. ČNB ve svém stanovisku připouští, že hotovost nemusí být dostupná u smluv uzavíraných a plněných distančně, pokud způsob obchodu fyzické předání peněz z podstaty věci vylučuje. Typickým příkladem může být digitální obsah dodaný elektronicky nebo zboží, u něhož celý způsob objednávky a plnění probíhá na dálku a není nastavena platba při fyzickém převzetí.
Zajímavější je situace, kdy internetový obchod umožňuje platit až při převzetí. ČNB uvádí, že jestliže e-shop nabízí osobní vyzvednutí v kamenné provozovně či výdejně nebo doručení na adresu a současně dovoluje úhradu až v okamžiku převzetí, měl by podle názoru centrální banky umožnit také platbu v hotovosti.
Nejde tedy použít jednoduché pravidlo, že internetový obchod musí vždy nabízet dobírku v hotovosti. Podstatný je konkrétní způsob uzavření a plnění smlouvy.
Za ceduli „pouze karty“ ale běžnému obchodníkovi ČNB pokutu nedá
Tady přichází možná nejpřekvapivější část pravidel. Přestože ČNB obecné odmítání tuzemské hotovosti obchodníky považuje za porušení zákonné povinnosti, současná právní úprava podle ní nestanoví pro běžného obchodníka za takové jednání přestupek, za který by mu centrální banka jednoduše uložila pokutu.
Přestupkem podle zákona o oběhu bankovek a mincí je neoprávněné odmítání tuzemské hotovosti v tomto směru u úvěrové instituce provádějící pokladní operace. ČNB výslovně upozorňuje, že v případě běžného obchodníka nemůže na základě tohoto ustanovení zahájit přestupkové řízení a uložit mu sankci.
To ovšem není totéž jako tvrdit, že obchodník může hotovost legálně odmítat. ČNB rozlišuje mezi existencí zákonné povinnosti a sankcí za její porušení. Teoreticky může vzniknout soukromoprávní odpovědnost a v krajních případech centrální banka zmiňuje také trestněprávní rovinu ohrožování oběhu tuzemských peněz.
Ani velká bankovka není automaticky důvodem k odmítnutí
Častým sporem u pokladen bývá placení velkou bankovkou za levné zboží. Zákonné výjimky formulované ČNB však neobsahují jednoduché pravidlo typu „pětitisícovku lze odmítnout při nákupu pod 500 korun“. Platná bankovka zůstává zákonnými penězi.
V praxi samozřejmě může vzniknout problém, pokud obchodník objektivně nemá dostatek hotovosti na vrácení. To ale není totéž jako obecné pravidlo, že si provozovna může libovolně stanovit, které platné nominály bude přijímat. Zákon vyjmenovává konkrétní situace, kdy lze hotovost odmítnout.
Stejně tak zákazník nemůže očekávat, že jakákoli forma placení musí být obchodníkem podporována. Povinnost přijímat českou hotovost neznamená povinnost mít platební terminál. Prodejce tedy obecně nemusí umožňovat platbu kartou jen proto, že ji zákazník preferuje.
Hotovost tedy stále není jen přežitek
ČNB zdůrazňuje, že hotovost má vedle právního postavení také praktickou funkci. Je použitelná při výpadku elektřiny, internetu nebo karetních systémů a nevyžaduje bankovní účet ani chytrý telefon. Právě proto se otázka jejího zachování řeší i v době, kdy bezhotovostní platby rychle rostou.
Pokud tedy zákazník vstoupí do běžné kamenné provozovny a u pokladny zjistí, že obchod přijímá výhradně karty, není přesné říci, že je to vždy čistě rozhodnutí podnikatele. Podle současného výkladu ČNB je výchozí pravidlo opačné: českou hotovost je nutné přijmout, pokud konkrétní situace nespadá pod některou ze zákonných výjimek.
Zdroje: ČNB
