Žulové kotouče či spíše válce, rozházené v korytu potoka i v travnatém porostu. Můžete jich napočítat kolem dvaceti. Porostlé lišejníky, zabořené v bahně i volně ležící. Průměr kolísá mezi osmdesáti až sto dvaceti centimetry. Tloušťku už tak přesně neurčíme, mnoho kamenů vyčnívá z bahna jen malou částí. Co to vlastně je? Archeologie má jasno. Jsou to polotovary mlýnských kamenů. Nikoliv, říkají milovníci záhad, jsou to pozůstatky sloupů z pohanské svatyně. Co si máme vybrat? Co nám řekne internet? Jedna stránka nám říká, že se zde kdysi obráběly polotovary mlýnských kamenů, které dělníci nacházeli přímo v potoce. Druhá stránka tvrdí, že se ty kameny těžily ve stráni nad potokem. Tak jak to tedy je? Nacházely, nebo těžily? Ani internet vám nepomůže.
Vypněme ho a zkusme pátrat trochu nazpět v čase. Máme štěstí. Měsíčník pro okrašlování a ochranu domoviny z roku 1925. Ročník XVII. Číslo1. V článku profesora Velenovského se dočteme o tom, že se jedná o segmenty kamenných obětních sloupů, které byly svaleny z kopce do údolí, za knížete Bořivoje. Zřejmě na tom něco bude, protože se jedná o památkově chráněné území. Podobnou informaci nám sděluje Průvodce po Černokostelecku z roku 1937.
Myslím si, že pravda bude někde uprostřed. V nedaleké Stříbrné Skalici se těžilo stříbro a měď a někoho z místních napadlo, že by podobné kameny byly vhodné na mletí rudy. Možná že i některé z nich odvezli, ale většina zůstala na místě. Přes metr tlusté žulové válce nemělo smysl provrtávat. Moderní doba si s některými z nich poradila až nedávno. Kameny byly roztloukány na štěrk a ničení zřejmě pokračuje i dnes.
Pokud se budete zajímat hlouběji a průměry kotoučů si změříte, zjistíte zvláštní věc. Kameny by se daly sestavit do sloupů, kónicky se zužujících, což by pro stavbu sloupů bylo nespornou výhodou. Pokud se nezajímáte, uděláte aspoň něco pro své zdraví, protože zdejší krajina za celodenní výlet rozhodně stojí.
