„První sezonu jsem syna trénoval. Teď už ne, radši to budu zpovzdálí sledovat. Politika je všude, tady i v zahraniční, někdo by si třeba myslel, že mu nadržuju. Jsem tam jen jako tatínek a šofér zároveň,“ řekl v rozhovoru s novináři Kaberle, jenž v neděli vstoupil jako 40. člen do Síně slávy kladenského hokeje. Zařadil se v ní i po bok bratra Františka a otce Františka Kaberleho staršího, kteří jsou stejně jako on mistry světa.
Syn Luka se mohl při slavnostním ceremoniálu inspirovat od řady legend včetně Jaromíra Jágra, který jeho otci ještě předal kladenský dres s číslem 15. „Jsem rád, že hraje v nejlepší soutěži. A že ho to hlavně baví. To bude nejdůležitější. Kdyby ho to nebavilo, nebudu ho nutit. Nějak ho netlačím, jen mu radím,“ prohlásil Kaberle.
Ke sportu tíhne také jeho desetiletá dcera Mikela a inspiruje se i čtyřletá Alexsandra. „Holky hrají tenis a dělají krasobruslení, aby se naučily bruslit. Je to jenom, aby byly aktivní. Hrají i fotbálek. Za školu i mimo školu. Jsou docela šikovné, rychlé. Když z toho něco bude a budou šikovné, nebráníme se tomu, ale je to jen, aby byly u sportu. Ony chtějí, to je důležité,“ uvedl Kaberle.
S bývalými hráči Toronta si chodí jednou týdně zahrát. „Lindros založil před několika lety skupinu lidí. Hrajeme deset na deset dvě lajny. Je to do pěti a pak se otočí gólmani, pak znovu do pěti. Je to dobré tempo, bez kontaktu tedy, aby si někdo něco neudělal na starý kolena. Je to hezké na vypocení,“ řekl.
V roce 2020 se při lockdownu během pandemie zapojil do rozvozu jídla italské restaurace Quanto Basta, kterou vlastní jeho žena Julia. „Hodně restaurací zaniklo kvůli tomu, že lidi nevymysleli, jak udržet podnik. Byl jsem rád toho součástí. I jsem rád vypadl z baráku. S třemi dětmi doma a při škole přes počítač to byl trochu blázinec,“ uvedl Kaberle s úsměvem.
„Máme ještě další restauraci, do které dalo peníze víc lidí. Občas také dělám něco s Torontem a legendami, občas podpisovku, zápas, cokoli se naskytne,“ popsal svůj program.
Až děti vyrostou, lákalo by jej vrátit se do hokeje a třeba trénovat. „Juniory, chlapy. Záleží, jak bych se na to cítil. Myslím, že další dva tři roky roky nic takového nebude. Snažím se být u syna, u mládežnického hokeje. Až bude starší, chtěl bych něco třeba jako Pleky (Tomáš Plekanec),“ podotkl Kaberle.
Plekanec, který byl ještě nedávno kapitánem Kladna, musel na konci října ze zdravotních důvodů ukončit kariéru a hned se stal asistentem trenéra české reprezentace Radima Rulíka. „Bohužel. Nejsme nejmladší, tenhle sport je čím dál mladší. Vidím to v NHL, že kluci končí dřív. Předtím hráli do čtyřicítky, což se teď málo vidí. Pleky byl hodně vytížený tady i v Montrealu, tělo to asi cítilo. Škoda, že nedohrál celou sezonu. Ale špatná záda… Když zdraví řekne konec, nedá se nic dělat,“ prohlásil Kaberle.
Líbí se mu, že se do reprezentačního týmu zapojují pravidelně bývalí hráči. Plekanec doplnil dalšího asistenta Marka Židlického, trenérem gólmanů je jiný kladenský odchovanec Ondřej Pavelec. „Dodají tomu šmrnc. Mladší lidi, většinou bývalí hráči, vědí, jak se cítí na ledě hráči. Doufejme, že výkony půjdou nahoru. Dvacítka s nimi udělala výborné výsledky, teď tihle kluci jdou do áčka, doufám, že úspěchy zase budou, jako byly před deseti patnácti lety.“
Květnové mistrovství světa v Praze pro něj bude možná příležitostí dostat se do Evropy o trochu dříve než v létě jako obvykle. „Mluvil jsem nedávno s Bédou Ščerbanem. Chce něco dělat pro veterány, jeden den vložit zápas a nějakou akci. Je to v jednání a uvidíme, jestli dorazím,“ prohlásil.
Zdroj: ČTK
