Svátky klidu a míru se opět překulily jak nic a loučení s nimi provází důkladný úklid po jejich artefaktech, podobně asi jako když se probíráte z kocoviny.
První vlna úklidu začala už po silvestrovské noci, během které do vzduchu vyletěly statisíce v podobě ohňostrojů, rachejtlí, petard a další „zábavné“ pyrotechnicky. Do vzduchu se bohužel uvolnil i „podivný mix jedů a rakovinotvorných látek“, jak to označil Petr Klusoň z Ústavu chemických procesů Akademie věd, pekelně se vyděsili domácí chlupatí miláčkové a divoká zvířata a ptáci v úprku ve strachu o život o něj často také i přišla.
Další vlna úklidu pak přišla po Třech králích, kdy u popelnic a kontejnerů skončila většina ze zhruba 1,3 milionu stromků, které si v Česku každý rok na oslavu Vánoc kupujeme.
Chápu, že rozzářené dětské oči – ale určitě i některých dospělých – pod nazdobeným stromečkem nebo zálibně sledující barevné výbuchy na noční obloze mohou být pro mnohé tím správným stimulem k výdaji, který je ve své podstatě krátkodobý a z určitého hlediska i zbytečný. A že kdyby se tyto peníze vyhozené do vzduchu nebo končící v podobě opadaných stromečků na chodnících daly dohromady, byla by z toho pěkná suma, za kterou by se dalo pořídit spousta skvělých věcí ve prospěch společnosti.
Takhle to ale z nějakého důvodu nefunguje – to si raději hájíme své nezadatelné právo utrácet své peníze třeba i nesmyslně, ale podle svého. A řeči o tom, že je nanejvýš zbytečné platit pochybnou zábavu prostřednictvím pyrotechniky a že nedává smysl kvůli dvěma týdnům každý rok porazit přes milion stromků, považujeme za omezující a protivné.
Takže se z toho nepoučíme a příští rok se do řetězce marnotratnosti zapojíme zas. A potom zas a zas. A tak už to bude napořád. Nebo ne?
Zdroj: autorský text
