Co právě teď děláte a na jakém projektu pracujete?
Dopsal jsem s Janem Jiráskem po víc jak dvou letech hudbu k filmu Juraje Jakubiska Perinbaba a dva světy. Takový proces vzniku filmové hudby jsem nikdy předtím nezažil. Myslím ani žádný skladatel na celém světě. Po nezbytné resuscitaci jsem začal psát hudbu k novému filmu Jana Svěráka Betlémské světlo.
Jak vás ve vaší práci ovlivnila covidová pandemie?
Sedět u piána a skládat pandemie nijak neovlivnila. Ale jinak jako mnoho lidí – trochu jsme zchudli, zlenivěli, sociální vztahy se někdy změnily. Ale ta situace před Covidem byla příšerná. Četl jsem statistiku, že v roce 1990 navštívilo Barcelonu jeden milion turistů, v roce 2019 třicet milionů. Je to normální? Něco muselo přijít. Covid udělal dost velkou paseku, ale pořád je to lepší než válka.
Čekáte na podzim další vlnu?
Pane Bože, co já vím? Zeptejte se Ilony Czákové.
Před několik týdny jste získal Zlatou cenu Ochranného svazu autorského (OSA) za celoživotní přínos hudbě. Jaký to byl pro vás pocit?
Když mi to bylo voláno, byl jsem zaražen. Nikdy mě nenapadlo, že budu takhle vyznamenán. Dokonce jsem si v jednu chvíli připadal předpohřben. Ale mám z ní radost a jsem na ni pyšný.
Váš muzikál Johanka z Arku patří k nejúspěšnějším českým muzikálům. Co znamená pro vás jako dílo i jako příběh Johanky z Arku.
Johanka byl můj první muzikál. Napsat k němu hudbu mi nabídl producent Petr Kratochvíl, který sestavil velmi silný tým – scénáristu Jiřího Hubače, režiséra Josefa Bednárika a textařku Gabrielu Osvaldovou. Také obsazení bylo skvělé – Lucka Bílá, Bára Básiková, Kamil Střihavka, Petr Muk, Petr Kolář, Pavla Kapitánová a vlastně všichni ostatní. Skoro rok jsem skládal, aranžoval a nahrával často víc jak deset hodin denně. Byla to výzva napsat dvě hodiny nepřetržitého toku hudby. Snažil jsem se, aby hudba měla společný charakter a aby podporovala děj nebo jednotlivé situace. Celý muzikál jsem napsal na Gábininy texty, často velmi nepravidelné. Občas jsme se dost pohádali, hlavně o přízvuky. Ale její texty byly velmi silné a zarývaly se mi pod kůži. Nutily mě o Johance hodně přemýšlet, občas mě její osud pronásledoval ve snech. Jak jsem s ní trávil denně to velmi dlouhé období, tak jsem se do ní zvláštním způsobem zamiloval, ač je to absurdní. Nikdy jsem o tom nemluvil, aby mě nepovažovali za cvoka. Ale teď už mi je to jedno. Tak Vám to můžu klidně říct.
Vedle skládání muzikálů a populárních písní jste také úspěšný autor filmové hudby, byl jste za ni několikrát nominován na Českého lva a 2 jste dokonce získal. Máte mezi těmito filmy nějakého oblíbence?
Jistě, mám. Ale neřeknu. Ublížil bych tím ostatním. Vzhledem k tomu že, to všechno jsou moje děti, musím mlčet.
Film Čtyřlístek ve službách krále jste viděl prý alespoň dvacekrát a pořád vás bavil. Čím vás ty čtyři kreslené postavičky tak okouzlily?
Miluji animované filmy. Vím, jak je strašně těžké a kolik úsilí mnoha lidí je zapotřebí k dotažení filmu do konce. A v tomto filmu se vše sešlo dohromady – zpracování, děj, dialogy, skvělý dabing. Má infantilní duše jásala.
Ke květnovým 70. narozeninám jste si nadělil desku s vašimi písněmi otextovanými Gábinou Osvaldovou a nazpívanou Lucií Bílou. Bílá si nepřála, aby deska vyšla, a dokonce jste se kvůli tomu pohádali na obrazovkách ČT. Už jste si to vyříkali?
Nemáme si co vyříkat. Lucka říká, že se nechce vracet ke starým věcem. To asi znamená k písničkám, které vznikly naší rannou spoluprací a které jí pomohly k hvězdnému vzestupu – Requiem, Láska je láska, Vokurky, Útěk, Most přes minulost….. Přitom si neumím představit koncert Rolling Stones, kteří nezahrají Satisfaction. Nezajímá mě jejich poslední deska, kterou ani neznám. Nebo si nedovedu představit Olympic, že by nehrál Želvu nebo Dej mi víc své lásky. Skladbám, které vystřelily hvězdu do výšin, se říká rodinné stříbro. A že k tomu má takový přístup, nechápu. Ale Gábinka napsala v jednom textu „Do ženský nevidíš, ne, stokrát ne!“. Tak nevím, proč jsem si na to vzpomněl…
A co jste tomu říkal vy?
Nic. V tomto oboru se může stát cokoliv.
Jak moc na sebe musí být skladatel a textař napojení, aby se jim dařilo skládat úspěšné hity, jako se to dařilo vám s vaší bývalou manželkou?
Programově napsat hit nejde. Píšete a píšete a najednou se z něčeho stane hit. Ale většinou nestane. Myslím, že intenzita „napojení“ je na vzniku hitu úplně nezávislá. Ale je samozřejmě mnohem příjemnější pracovat s někým blízkým.
Jak vzpomínáte na vaše vystupování s Pražským výběrem?
Bylo to skvělé období. Co k tomu víc říct…
Už vám Kocáb odpustil přestup ke Štaidlovi a Gottovi?
Neodpustil. Přitom není zlý, je jenom přísný. Jako Yetti.
Jakou hudbu máte rád?
Emotivní a chytrou, nepředvídatelnou, zajímavě orchestrovanou nebo aranžovanou. Je úplně jedno jestli je to jazz nebo mainstream, vážná hudba nebo alternativa.
Ještě létáte?
Letos jsem přestal létat. Létal jsem od roku 90, čili 30 let. Byl jsem létáním fascinován, obětoval jsem mu strašně moc. Napřed jsem létal na větroních, pak jsem si udělal licenci na motorová letadla PPL, pak přístrojovou licenci IFR (v životě jsem se tolik neučil), pak licenci na vícemotorová letadla a mnoho typových licencí. Prolétal jsem skoro celou Evropu, byl jsem svým letadlem v Casablance, přistál jsem na Gibraltaru. To už dnes nejde. Několikrát jsem se dostal do příšerných situací, většinou kvůli počasí. Vše jsem přežil. A pak mě létání přestalo bavit. Vůbec jsem to nechápal, dva tři roky jsem se tomu pocitu úpěnlivě bránil. Ale letos jsem se panu inspektorovi ze zkušebního letu omluvil a licenci nechal propadnout.
Když se ohlédnete za 70 lety svého života, co vás na něm nejvíc překvapilo?
No právě to, že jsem se nezabil v letadle. Ale když toto pominu, tak chování některých lidí. V kladném i záporném slova smyslu.
A zklamalo?
Víte, že nevím? Já jsem takovej naivní optimista a na špatný věci zapomínám. Určítě toho muselo být dost, ale většinou to naštěstí rychle odešlo a nezanášelo mi to duši.
Co byste si právě teď nejvíc přál?
Zbavit se závislosti na práci a třeba měsíc nic nedělat a nevyčítat si to.
Ondřej Soukup
Narodil se 2. května 1951 v Praze.
Absolvoval pražskou konzervatoř, hrál pak například v legendárním Pražském výběru s Michaelem Kocábem a Michalem Pavlíčkem. Po jeho odchodu v roce 1981 do doprovodné skupiny Karla Gotta vedené Ladislavem Štaidlem jeho baskytaru ve skupině nahradil Vilém Čok a Pražský výběr začal hrát píseň „S.O.S.“ s textem „…prachy, jenom prachy nečekají, jen po nich sáhneš a už tě mají…, ve které se objevuje samotný Soukup a fingovaným zvednutím telefonu. U Gotta se Štaidlem strávil jedenáct let, zároveň u toho skládal a aranžoval hudbu. Poté se začal věnovat psaní hudby naplno.
V devadesátých a nultých letech napsal – spolu se svou tehdejší manželkou Gabrielou Osvaldovou jako textařkou – Lucii Bílé několik hitů, například Láska je láska, Útěk nebo Haňa Zaňa. Složil několik veleúspěšných muzikálů a filmovou hudbu, například k oscarovému snímku Jana Svěráka Kolja nebo k fantasy dramatu Juraje Jakubiska Nejasná zpráva o konci světa.
S první manželkou má syna Františka, s druhou ženou – zpěvačkou Lucií Šoralovou – dceru Rebeku a syna Ondřeje.
Zdroj: vlastní zdroj
