Letošní sucho zasáhlo Orlickou přehradu způsobem, který nemá v historii jejího provozu obdoby. Hladina vody klesla o plných 15 metrů na dosud nejnižší kótu 335 metrů nad mořem. „Za dobu provozu vodního díla je hladina historicky nejníž,“ potvrdila mluvčí Povodí Vltavy Pavlína Mertl. Za normálních okolností voda omývá břehy ve výšce 350 metrů, letos ale kombinace malého množství srážek a intenzivního odparu způsobila dramatický pokles.
Z Vltavy se znovu vynořilo Moravcovo peklo, kdysi obávaný úsek řeky nedaleko Zvíkova plný záludných vírů a proudů. Oblast na pravém břehu mezi Červenou nad Vltavou a Zvíkovem u obce Kučeř na Písecku dostala název po nedalekém statku U Moravců. Skalnaté stěny tu dosahovaly až osmdesáti metrů výšky, terén byl neschůdný a orientace v něm obtížná. Poslední voraři tudy propluli v červnu 1960, těsně před zatopením údolí. Kde stávaly domy, dnes zůstaly jen základy, a jak připomněl etnograf Prácheňského muzea v Písku Jan Kouba, ani ty nejsou úplné, protože kameny a cihly si ještě před napuštěním přehrady odnesli místní lidé na další stavby.
Skalní masivy však čas pod hladinou nezměnil a s nimi se vynořily i příběhy, které se k tomuto místu váží. Jeden z nejvýraznějších patří Miloši Blažkovi, skautu a odbojáři z Písku narozenému 13. dubna 1923. Klatovské gestapo ho zatklo v lednu 1944 kvůli přechovávání zbraní a po výsleších ho převezlo do vazební věznice v Terezíně. V srpnu 1944 se mu podařilo uprchnout z pracovního komanda na zámečku Jenerálka u Prahy a zamířil do krajiny, kterou důvěrně znal ze skautských let. Devět měsíců se skrýval ve skalních dutinách a převisech Moravcova pekla.
Po válce Blažek s přáteli nad jedním z převisů ve skalní škvíře objevil nádobku pocházející ze 13. století a v popelavé vrstvě i zlomky keramiky ze 14. až 16. století. Tyto nálezy jsou dnes uloženy v Prácheňském muzeu v Písku. Miloš Blažek, který se po osvobození znovu věnoval skautské činnosti a vedl v Písku 6. chlapecký oddíl, zemřel 5. listopadu 2014 v Praze.
Zdroj: autorský text / ČTK
