Obrovský šlendrián ze strany policie i soudních lékařů při vyšetřování smrti seniorů dopřál spoustu času vraždícím monstrům – Daně a Jaroslavu Stodolovým. Ti jsou teď za mřížemi až na doživotí, ale kdyby Stodolová nebyla „mrcha“, její trest mohl být mnohem mírnější.
Čeští takoví normální zabijáci se potkali už v roce 1988. Osud je ale rozdělil, aby se pak konečně vzali na přelomu tisíciletí. A jejich „láska“ stála osm seniorů život. Iniciátorem zištně motivovaných vražd byla podle nejznámějšího českého exvězně Jiřího Kajínka Dana Stodolová. „Stodola by nic takového neudělal,“ prohlásil o něm na svém youtube kanálu Kajínek. Stodola mu prý řekl, že ji tak miloval, že pro ni byl ochotný udělat všechno. „Až když z něho začala dělat pitomce, přestal ji krýt,“ doplnil Kajínek.
Narafičil to jako sebevraždu
Čtyřikrát soudně trestanému Stodolovi a jeho dvakrát rozvedené manželce, navíc traumatizované znásilněním, brzy po svatbě došly peníze. Rozhodli si je vzít u seniorů v bezprostředním okolí. Na první loupež vyrazili koncem září 2001 do Chabeřic v okrese Kutná Hora, necelých devět kilometrů od Slavošova, kde dočasně bydleli u matky Stodolové. Sedmasedmdesátiletý Alois M., který půjčoval lidem peníze, jejich útok ještě přežil, i když jim musel vydat 160 tisíc. Pětasedmdesátiletý Jaroslav přímo ze Slavošova už o měsíc a půl později takové štěstí neměl.
Když totiž Stodolovi pod pohrůžkou násilí předával 40 tisíc, strhl mu z obličeje punčochu, kterou se maskoval. A Stodola ho ze strachu z prozrazení uškrtil. Tělo uložil do postele, kolem které rozmístil zapálené svíčky. „Narafičil jsem to jako sebevraždu,“ chlubil se později Kajínkovi ve vězení. Od jedné svíčky pak dům vzplál a přivolaní hasiči zničili většinu stop. Soudní lékař ale při pitvě přehlédl zlomenou jazylku, jednoznačný důkaz o škrcení, a protože se proslýchalo, že majitel domu ho chtěl raději podpálit než přenechat dědicům, policie uzavřela případ jako sebevraždu.
Viděla vraha?
Stejně liknavě si policisté počínali i při zmizení osmašedesátileté Růženy S. z vedlejšího domu. K ní si přišli pro další peníze Stodolovi dvanáct dnů po první vraždě. Snažili se z ní bitím vymámit, kde je má, a pak ji Stodola uškrtil a zakopal na zahradě.
A navzdory obavám jejího zetě, který byl přesvědčený, že se stala obětí zločinu, se policie přiklonila k názoru, že nejspíš někam odcestovala. Na její tělo narazil až po půl roce právě její příbuzný. Později se ukázalo, že se měla před matkou Stodolové zmínit, že viděla vraha vycházet od souseda a že ho poznala. Je možné, že právě proto musela zemřít.
Stodolovi udeřili znovu na jaře roku 2002, čtyři kilometry od Slavošova, v Měchonicích. Tentokrát se jejich oběťmi stali manželé Antonín a Marie K. (66 a 62 let). Vynutili z nich, kde mají peníze, pak je Stodola uškrtil a pustil jim plyn. Policie znovu přehlédla stopy po škrcení a navzdory tvrzení znalců, že desetikilová plynová bomba by je nemohla udusit, i tento případ uzavřeli jako sebevraždu.
Na podzim stejného roku se pak Stodolová vydala zabíjet na vlastní pěst. V Kardašově Řečici se seznámila s osmasedmdesátiletou Marií Č., a tak jí zamotala hlavu, že ji žena k sobě vzala na noc, protože uvěřila, že ta „chudinka z Prahy“ přišla při povodních o střechu nad hlavou. Když ji ale druhý den přistihla, jak se jí hrabe ve věcech, Stodolová ji zabila.
Zase sebevražda!
A za šest týdnů vraždili opět. Znovu se vrátili do Slavošova, kde chtěli jednaosmdesátiletého Josefa M. oběsit na půdě. Když se pod ním ale Stodolovi dvakrát utrhla oprátka z kabelu, vzteky ho ukopal. Kutnohorská kriminálka měla ovšem v případu opět jasno – je to sebevražda!
Naposledy pak Stodolovi zabíjeli v prosinci 2002 v Brněnci, kam se přestěhovali na ubytovnu. Rozhodli se oloupit dvaadevadesátiletou Boženu C. a její dvě dcery – dvaapadesátiletou Helenu C. a dvaašedesátiletou Dagmar W. Chtěli, aby to vypadalo jako sebevražda, ale nejstarší z nich Stodolův útok přežila a popsala ho jako „toho vysokého z ubytovny“. A to byl právě Stodola.
Mrcha!
Po zatčení bral Stodola veškerou vinu na sebe. Jenže během objasňování vraždy v Kardašově Řečici při policejní konfrontaci Stodolová neustále svému manželovi říkala: „Jardo, tak se konečně přiznej, že jsi tu paní zabil. Vždyť jsi mi to všechno vyprávěl.“
A ve Stodolovi se v tu chvíli všechno zlomilo. „Poznal jsem, že je to mrcha,“ řekl později. A před policisty se konečně rozpovídal o skutečném podílu své ženy na vraždách, ke kterým ho neustále pobízela, a někdy ho prý vydírala i sexem, jen aby udělal, co chtěla.
Za lajdácké vyšetřování vražd Stodolových dostal šéf kutnohorské kriminálky „padáka“ a od té doby se musí všechna podezřelá úmrtí zkoumat jako možná vražda. „Kolik lidí zemřelo šlendriánem policie? Policajti se na to vykašlali, protože starý lidi nikoho nezajímají,“ je přesvědčený Kajínek. Mimochodem, Stodolovi se v roce 2006 rozvedli, ale podle informací z webu Dotyk jsou dnes opět jak hrdličky.
O jejich vražedné šňůře natočil režisér Petr Hátle film, který bude mít premiéru letos v létě. „Byla to náhoda, že je dopadli. Mohli vraždit dlouho dál a nikdo by si toho nevšiml,“ myslí si Hátle. Jeho film je fikce, která pracuje s některými momenty skutečného příběhu Stodolových.
Zdroj: Kriminalistika.eu, Blesk, Česka televize, Wikipedie
