Viděli by Německo na kolenou. O to jim přeci šlo. Koneckonců, to by jistě byl pro ně příjemný pohled. Viděli by hyperinflaci, obří nezaměstnanost, hladové bouře a rudé prapory. Občas se mezi nimi mihne hnědá, ale ta nikoho netrápí. Té hnědé však brzy začne přibývat. Židé v Egyptě trpěli v otroctví a čekali Mesiáše. I Němci ho brzy najdou. Hubený muž s knírkem a patkou vlasů, sčesaných na opačnou stranu, než je obvyklým zvykem. Umí mluvit, očarovat davy. Z očí mu sálá fanatismus, a ponížení Němci začínají zvedat hlavy a ohnuté hřbety.
Obrazy v zrcadlech se mění. Němci pochodují Paříží. Londýn se mění v hromadu hořících sutin a v děsivých táborech smrti mizí lidé po desítkách tisíců. Versailleská smlouva, podepsaná 28. 6. 1919 opravdu zrodila Hitlera a nacionální socialismus. Nedala Němcům šanci, zahnala je do kouta. Jistě, Francie utrpěla, na rozdíl od Německa, v první světové válce nesmírné škody. Lidské ztráty i materiální.
Nelze se divit, že v podmínkách této smlouvy se odrážela touha některých lidí po revanši. Ztráta území, která odpovídala velikosti dnešní České republiky. Přes sto miliard zlatých marek válečné pokuty. Alsasko Lotrinsko skončilo po půl století opět ve Francii, Sársko na 15 let pod správou vítězné Dohody. Snaha pokořit, potupit, zdeptat. Z dnešního úhlu pohledu to tehdy nebylo rozumné. Z pozice Československa tato smlouva určila pevné hranice nového státu, a její text byl zařazen v roce 1921 do sbírky zákonů.
Ale abychom nebyli nespravedliví. Senát Spojených států odmítl tuto smlouvu ratifikovat a ústy senátora Knoxe sdělil prezidentu Wilsonovi, že to není smlouva mírová, nýbrž dokument, který zakládá podmínky pro vznik další, daleko hroznější války. Jistě, USA mohli hledět na problémy Dohody s odstupem. Nicméně řídili se zdravým rozumem a stejnou chybu svých spojenců v roce 1945 neopakovali. Přišli zničit do Německa nacismus a nikoliv německý národ. Jakmile Hitler zmizel v propadlišti dějin, začalo se Německo stavět velice rychle s americkou pomocí na nohy. Jistě, byla v tom i vypočítavost a záminka zůstat v Evropě, ale pro Němce, kterým zbyla země v sutinách, to byl dar z nebes. Stejný příklad se opakoval i v Tichomoří. Japonci byli donuceni kapitulovat, ale symbol jejich národa, císař Hirohito, zůstal ještě dalších čtyřicet let na trůnu.
