Jakou politickou změnu občanům nabízíte?
Nabízíme jim, aby se ujali svých práv a svobod. Chceme se vrátit k režimu, kdy ne stát, ale občan je ten, kdo rozhoduje o své budoucnosti. A to ve všech oblastech. Ať už se to týká zdravotnictví, školství, bydlení nebo i placení daní, kdy jeden z našich návrhů je, aby občan spolurozhodoval o způsobu použití daně z příjmu, kterou platí. Pravicová politika, jak ji vnímáme, je, že říkáme: Státe, přestaň regulovat a stanovovat priority. Nech občana nebo společnost, ať se rozhodnou sami. Například ve školství nebo ve zdravotnictví je strašně malý podíl soukromého sektoru. Pokud by se jeho podíl zvětšil, tak nekonečné diskuze o platech učitelů by mohly skončit, protože například účetní, ať pracuje ve státním nebo soukromém sektoru, má prakticky stejný plat. Co se týče soukromého školství, vidíme, jak dobře to funguje u mateřských škol, kde ty soukromé jsou zcela plnohodnotné, probíhá tam dialog mezi rodiči a učiteli a škola se přizpůsobuje zájmům a struktuře dětského kolektivu. Soukromé školství by pak mohlo být iniciátorem změn, kterým by státní školství přizpůsobilo.
Pokud se dostanete do parlamentu, s kým jste ochoten jít do koalice a s kým rozhodně ne?
Určitě se subjekty, kde průnik našeho programu s jejich prioritami je významný.
Mohl byste za něco pochválit současnou vládu?
To je velmi těžká otázka… Asi za program Antivirus patřící pod ministryni Maláčovou, kde to vláda uchopila poměrně obstojným způsobem, program zafungoval a peníze přicházeli do firem velmi rychle. Ostatní programy patřící pod ministerstvo průmyslu a obchodu jako například Covid nájemné a Covid nepokryté náklady a podobně, tam se metodika dlouhou dobu hledala. Zatímco v jiných zemích bylo hned jasné, že má jít o nějaké procento z tržeb nebo z nákladů, u nás vláda různě experimentovala, tady ji pochválit nemůžeme. Řešení hledali dlouhou dobu a dá se říct, že ho ani nenašli.
Co dělá vláda špatně?
Nepochybně v ekonomické oblasti nezvládla protipandemická opatření, která, jak jsme viděli, se míjela účinkem. Ekonomická ztráta ve výši 1,5 miliardy denně – to určitě nemuselo nastat. Hlavní příčinou byl špatně zvolený plán očkování. Zatímco v Americe se začali očkovat šestnáctiletí a osmnáctiletí mladí lidé, protože se ukázalo, že oni jsou největším přenašečem nákazy, v České republice jsme začali očkovat seniory od osmdesáti let. A i poté, co byli naočkovaní, tak jsme měli pořád strašně vysoká čísla, protože oni byli dál v domácí izolaci a nikam se nepřemisťovali. Vláda měla začít očkovat ekonomicky aktivní lidi, kde byl přenos nákazy nejvyšší. To bylo nejvyšší pochybení vlády.
A co dělá špatně opozice?
Připadá mi, že nedokázala najít aktuální témata. Vzmohla se jenom na jednu rutinní snahu o vyslovení nedůvěry vládě, a ani to nezvládla. Opoziční politici, když viděli, že komunisté opustili jednací síň parlamentu, tak se měli zvednout a odejít také, protože pak by se ukázalo, že těch 61 poslanců, kteří by hlasovali, jsou pouze poslanci ANO, a tím by se obnažila nahá pravdu, že vláda je skutečně menšinová. Za to, že tam zůstali, získali spíš mínusové body.
Co budete chtít změnit, pokud k tomu dostanete možnost?
Aliance pro budoucnost má tři pilíře, na kterých stojí náš program. Je to podpora podnikatelů a živnostníků, zejména českých firem. Jsou tu dva sektory – soukromý a státní – a ten soukromý musí vydělat na vše, co stát spotřebuje. Druhým pilířem je rozumná spolupráce se státy EU. Musí být ekonomická a oboustranně výhodná a určitě je špatný jakýkoliv přístup, který by chtěl omezovat spolupráci s Evropou. A do třetice – náš program je pro lidi, kteří pracují, pracují rukama nebo hlavou. Mají osobní lidskou zkušenost a my chceme na zkušenosti těchto lidí stavět. Chceme omezit působení státu, který se za nás pořád snaží rozhodovat, například jak má vypadat důchodový systém, kdy stát vybere všechny peníze a pak je přerozdělí. Chtěli bychom se vrátit k běžnému systému, kdy se děti starají o své staré rodiče, a tak jim oplácejí jejich péči z dětství. Chceme, aby byl systém motivační – aby si i starší lidé mohli spořit na důchod a neházet peníze do černé díry státního daňového systému, kde nevidí jakoukoliv jistotu budoucího důchodu, ale aby mohli méně platit u státu a souběžně si spořit.
Jak hodnotíte politickou kulturu v naší zemi?
Ta je rozmanitá – od hrubostí až po bitky v parlamentu. Tohle hrubé chování by mezi poslance vůbec nemělo patřit a měly by být penalizováno pokutou. Dávají špatný příklad všem lidem. Ale co je možná ještě závažnější, je hrubost a násilí na sociálních sítích, kdy každý může beztrestně označit někoho jiného sprostou nadávkou. Myslím, že zákon na ochranu osobnosti by měl být více paušalizován. A pokud je někdo obětí neustálých útoků, tak by měl mít možnost se mnohem snadněji bránit a útočník by měl být potrestán. Zase v prvopočátku peněžitým trestem. Přece není v dnešní době problém dohledat majitele profilu, který ty sprosťárny na sociálních sítích uveřejňuje.
Kdo podle vás vyhraje volby?
Doufám, že demokratické strany, které mají zájem o změnu k lepšímu. Věřím, že reprezentanti levicových stran, které spoléhají na to, že čím víc vlády ukořistí stát, tím bude jejich pozice silnější, skončí někde v ústraní a že se vrátíme do demokratického liberálního stavu, kdy jsou právo a svoboda občana jsou na prvním místě a stát vytváří podmínky pro občany a soukromý sektor.
Můžete být konkrétní?
Doufám, že vyhraje Aliance pro budoucnost. Od března posilujeme v preferencích tempem zhruba jedno procento měsíčně, do podzimu ještě pár měsíců chybí a já věřím, že naše zviditelnění povede k tomu, abychom se co nejvíce přiblížili ne k pěti, ale k deseti procentům, abychom se mohli utkat o křesla ve vládě.
Jste podobně jako současný premiér další miliardář, který vstupuje do politiky…
V někom může označení miliardář vyvolávat určitou nedůvěru, ale já si nemyslím, že je důležité, kolik má kdo peněz, ale poslání, které chce prosazovat. Například pan Babiš měl z počátku důvěru i nás podnikatelů, ale během osmi let ji zcela poztrácel. Dnes si myslím, že je načase, aby naši zemi z této hospodářské krize vyvedl někdo, kdo má praktické a lidské zkušenosti, kdo má zkušenosti s řízením lidí a řízením provozů či firem. A proto si myslíme, že to je místo pro kandidáty Aliance pro budoucnost, to jsou lidé s těmito zkušenostmi. Stát se nedá řídit s lidmi, kteří v životě nepracovali. To je špatná volba.
Jedním z vašich cílů v roce 2017 bylo zavedení eura. Teď to ve volebním programu nemáte. Platí to stále nebo jste změnil názor?
Rétoriku v této věci jsme mírně upravili. Myslíme si, že nejdřív je potřeba dobře nastavit spolupráci mezi Českou republikou a ostatními státy Evropské unie, a konverze české koruny na euro stejně jednou přijde, protože to je nevyhnutelné a neodvratitelné. Nelze očekávat nějaký jiný příběh, protože všechny obchodní řetězce nakupují zboží za eurové ceny, a pak je občanům prodávají za koruny. Nemyslím si ale, že teď je správný čas strašit občana nějakými přehnaně rychlými změnami. Teď je potřeba stabilizovat hospodářství, které je po vládě Andreje Babiše ve špatné situaci. Těch 1 500 miliard kumulovaného dluhu tady je a nebude to státní sektor, který ty prachy musí vydělat. Bude to vydělávat soukromý sektor, a my jenom potřebujeme, aby nám k tomu dal stát prostor. Aby omezil zbytečnou regulaci, vytvořil dobré podmínky pro podnikatele a utlumil svoje vášně na zvyšování daní, protože jinak bude vysoce zdražené zboží v Evropě neprodejné. Daňovou politiku musíme udržet na úrovni EU.
Podobně jste byl v roce 2017 pro přijímání migrantů. Jak na to pohlížíte dnes?
To bych vás opravil, takový přístup jsme k migrantům neměli. Pořád si myslíme, že je potřeba pomáhat zemím, které jsou v nějaké složité situaci, ale zejména na jejich území. Pokud má Česká republika přijímat někoho ze zahraničí, tak rozlišujme slovo imigrant a cizinec. Česká republika by měla být otevřená pro cizince, řádově tady pracují stovky tisíc cizinců, kteří jsou pojištěni ve veřejném systému, a jsou to řádní občané, kteří se podílejí na hospodaření naší země. Cizinec podle mě přichází s úmyslem zde pracovat, na rozdíl od imigranta, který má jiné pohnutky.
Jak se podepsala pandemie na vašich obchodních aktivitách?
Jsem mimo jiné majitel tří hotelů, výstaviště nebo akvaparku, které byly třináct měsíců zcela zbytečně uzavřeni rozhodnutím vlády, kdy ta opatření neměla žádný racionální charakter. Na jedné straně byly otevřeny supermarkety, hypermarkety nebo třeba i obchod s nábytkem typu IKEA, ale veletrh nábytku českých výrobců se konat nesměl. To byla úplně špatná rozhodnutí vlády. Bohužel jsme to museli přetrpět, takže naše skupina odchází z loňského roku s vysokou ztrátou asi 150 milionů korun. A to i při započtení příjmu za polní nemocnici. To je potřeba zdůraznit, protože mnohý občan pořád neví, jak má ta čísla posuzovat. Pro srovnání, náklad státu u polní nemocnice byl 400 tisíc korun denně v porovnání s 1,5 miliardy denně, které nás stál zbytečný lock-down. Na polní nemocnici stát vydělával 10 vteřin, a kdyby tady nebylo chybné rozhodnutí pana ministra zdravotnictví Blatného, kterým se snažil popřít všechna předchozí rozhodnutí pana ministra Prymuly, včetně toho, že pan Prymula polní nemocnici otevřel a pan Blatný zavřel, dnes je již zřejmé, že to bylo chybné rozhodnutí, protože pandemická čísla stoupala a nemocnice se následně přeplnily. A lock-down, kdyby tady byla přichystaná lůžková kapacita, tak mohl být třeba o měsíc kratší. Tahle škoda jde za panem ministrem Blatným.
Už jste trošku odpověděl, ale stejně se zeptám – byla vládní opatření adekvátní?
Pořád bych to rozdělil na zdravotní a na ekonomická. U těch zdravotních vláda 13. ledna rozhodla očkovat do 1. března rizikové skupiny – nemocné, zdravotnický personál, a od 1. března potom očkovat všechny ostatní – pracovníci v potravinářském průmyslu nebo v takzvané kritické infrastruktuře, to znamená plynárny, vodárny a tak dále. Ale i technicko-hospodářské pracovníci zdravotnických zařízení, včetně ředitele, ajťáka a podobně. Vláda rozhodla správně, ale nedodržela to. Měla se držet schváleného programu a měla začít očkovat aktivní lidi, kteří chodí do práce. Ti si nákazu permanentně předávali. S velkou omluvou seniorům musím říct, že oni mohli ještě měsíc počkat v té podstatě domácí izolaci a nejdříve se měli očkovat ti, kdo se potkávají v dopravních prostředcích a v práci, a pak teprve se měli očkovat senioři. Tady nás vláda zabrzdila o čtyři až osm týdnů při ztrátě 1,5 miliardy denně!
Jak chcete dostat zemi z ekonomické krize způsobené pandemií?
My, pracující lidé, musíme na dluhy, které pan Babiš a jeho špatně řízená vláda způsobili, všichni vydělat. Prvních 500 miliard budeme vydělávat 72 let. Takže máme před sebou hodně práce. Samozřejmě kus toho dluhu může ukrojit i inflace, už teď je tříprocentní a do konce roku bude možná pětiprocentní. Ale těžko začít opravovat ekonomiku celého světa, když zjistíte, že není ocel, není dřevo, není sklo, nejsou stavební materiály, jízdní kola, počítačové komponenty, takže restart ekonomiky, to je skutečně ctrl+alt+del, kdybych to řekl žargonem. Ty vztahy se začnou přenastavovat, a jediná cesta z té krize je soukromý sektor. Státní sektor nic nevytváří, žádné hodnoty, jen spotřebovává. A my bychom potřebovali, aby tu spotřebu omezil. Stát musí začít dramaticky šetřit. Dvacet procent státních zaměstnanců je potřeba uvolnit a vrátit na trh práce. Jak má soukromý sektor růst, když nemá dostatek pracovních sil? Pracovní síla teď na trhu není, máme tří- až čtyřprocentní nezaměstnanost. Pouze úspora provozních nákladů ale nestačí. Musíme se podívat i na sociální dávky, zda a jak jsou využívány. Já znám ve svém okolí mnoho případů, kdy lidé, kteří nemají právo na sociální bydlení, bydlí v obecním bytě. To je potřeba znovu všechno přehodnotit, protože na jednu miliardu, kterou spotřebuje stát, musíme my, podnikatelé a živnostníci vyrobit a prodat za 20 miliard vyrobit. To by si měla vláda uvědomit. My jsme projedli zisk ČEZu za týden, ŠKODA Auto a.s. za dva týdny, Agrofertu za dva dny. Nepochopení vlády v oblasti ekonomie bylo dramatické a drastické. A to, že nás zadlužili na nejméně 70 až 100 let, to je strašlivé!
Jak vidíte současnou situaci?
Česká republika na tom byla nejhůř ze všech covidem postižených zemí, takže očekávám, že ztráta přepočtená na jednoho obyvatele bude u nás největší. Jestliže ostatní pojedou nějakou rychlostí, tak my bychom měli jet téměř dvojnásobnou, protože hloubka ztráty, kterou vytvořila vláda Andreje Babiše na jednoho občana, je skutečně drastická. Budeme muset víc pracovat, než zbytek Evropské unie, abychom se vrátili zpátky do pelotonu.
Jak hodnotíte krizi v česko-ruských vztazích způsobených kauzou Vrbětice?
Česko-ruské vztahy utrpěli a utrpí vždy jakoukoliv politickou skutečností, která obě země od sebe odvede. Naštěstí v současné době Rusko pro nás nemá pozici nejdůležitější země z hlediska obchodní a ekonomické spolupráce. Podíl exportu do Ruska je tuším kolem 4 procent, takže ta míra ekonomické závislosti tam není tak vysoká. Samozřejmě, je tam vysoká závislost na surovinách, proudících k nám z Ruska. Sovětský svaz býval světovou mocností, ale odštěpením ostatních států tu pozici ztratil a dnes Rusko nefiguruje v seznamu deseti hospodářsky nejvyspělejších mocností světa. Je tam Amerika, je tam EU, Japonsko, ale Rusko, pokud se bavíme o dolarovém vyjádření při přepočtu na paritu kupní síly, tam není. Takže ztráta ekonomického vlivu na straně Ruska bude kompenzován politickými akty. To je otázka zbrojení, politických vztahů s ostatními státy. Já bych byl velmi rád, kdyby Česká republika už trvale zakotvila mezi západoevropskými zeměmi, a to spojenou hospodářskou politikou unie a do budoucna i přijetím eura. Je potřeba, aby si občan uvědomil, že to není jen o tom, jakou bankovku vytáhneme v prodejně. Je to i o demonstraci toho, do které skupiny zemí patříme. Určitě budu v budoucnosti raději platit eurem než rublem.
Ohledně Vrbětic zazněly i názory, že hlavním důvodem bylo snaha znemožnit Rosatomu dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Co si o tom myslíte?
Co se týká načasování kauzy Vrbětice a podobně, politika a byznys spolu velmi úzce souvisí. Umím si představit, že když přijede zahraniční delegace, tak kromě položení věnce k památníku má na starosti i celou řadu obchodních vazeb a vztahů, které chce nějakým způsobem vláda moderovat. Nejvýznamnější zakázky, kam nepochybně patří i výstavba elektráren nebo velkých vodních děl, jsou součástí politiko-byznysu. To není věc, která by se dala jakkoliv změnit. Tak to prostě je. A politika je vyjádřením určitého ekonomického vztahu jedné země k druhé. Možná, že je na škodu, že ekonomický vliv nepřevládá nad ekonomickým. Mnohdy se politik tak zvaně utrhne ze řetězu a najednou, navzdory potřebám vlastní země, začne dělat politiku, které zemi neprospívá. Ať už to jsou různé návštěvy zahraničních delegací, je potřeba být v tomto smyslu obezřetný a my, jako Aliance pro budoucnost se snažíme vnímat globální prostor nejvíce s ohledem na české firmy. Jakákoliv zahraniční politika musí být pečlivě uvážena z hlediska, kolik nám to přinese nebo ubere z hlediska hrubého domácího produktu.
K takovému poškození vzájemných vztahů mohlo prý dojít až po smrti Petra Kellnera, který se je díky svému vlivu snažil udržovat na dobré úrovni kvůli výrazným investicím PPF v Rusku. Myslíte, že ta úvaha je adekvátní?
Nemyslím. Osoba pana Kellnera při všech jeho penězích nebyla tím jazýčkem, který by cosi určoval. Možná v subjektivní oblasti, že s nějakým politikem nějaký vztah nepochybně udržoval, ale já si nemyslím, že váha jednotlivcem může převážit nad vztahem země – země.
Podobně jako Kellner se letos v helikoptéře zabili další dva miliardáři a někdo říká, že to není náhoda. Jsou miliardáři ohrožený druh?
Až mě jednou Pán zavolá, tak půjdu. Já jsem v tohle smyslu člověk smýšlející křesťansky a myslím si, že náš život je sestaven k tomu, abychom, když budeme dobří, slušní k sobě navzájem a budeme dělat dobré skutky, tak věřím, že si náš život zasloužíme. A pokud bychom žili nějak nedobře, neslušně, kradli a loupili, tak nás za to Pánbůh potrestá. Říkám to s určitou nadsázkou, ale myslím, že každý z nás určité vnitřní náboženství má, a je jedno, jak ho pojmenovává. Když jsem vydělal první peníze, tak jsem si musel říct, co v životě chci. Přečetl jsem si Bibli a říkal jsem si, že ne všemu rozumím, tak jsem si vytvořil jakési „vlastní“ náboženství. Řekl jsem si, že chci být užitečný. Dělat věci, které budou prospěšné pro společnost. Jestli je mi nadáno, abych zakládal firmy a vytvářel nová pracovní místa, tak to dělám, přestože bych už dávno pracovat nemusel. Mohl bych si někde užívat renty, ale já to beru jako svoje poslání – lékař léčí, učitel učí a pan Sehnal vytváří nové pracovní příležitosti. To je ta zodpovědná činnost politika – měl by vytvářet pracovní místa, aby si lidé mohli svobodně vybrat povolání, aby nebyli zaškatulkovaní, ale aby si každý mohl vybrat to povolání, které mu bude vyhovovat a uspokojovat. A které pro něj bude samozřejmě i regionálně dostupné. Protože vytvářet zajímavé pracovní příležitosti ve velkých městech a nechat zakrňovat region, tak to je také špatná politika. Politik by měl být tím, kdo v prvé řadě hledí na to, kde a jak mají vznikat pracovní místa. Uvedu konkrétní případ v Praze, která má úplně špatnou politiku pracovních míst. Tady jsou okrajové městské části, kde vznikají tisíce bytů, a já se ptám starostů, kde budou ti lidé pracovat. Vznikne tam deset, patnáct tisíc bytů, takže se tam objeví dvacet až třicet tisíc nových obyvatel, a oni vůbec nepočítají s tím, že by tam měli mít kde pracovat. Já říkám na jeden byt by mělo být jedno pracovní místo, aby ten muž nebo žena, ten, kdo se stará o rodinu, měl možnost se v místě bydliště zaměstnat. Aby byl schopen se o dítě postarat a dát ho do školy, do školky a podobně. A politika hlavního města Prahy je v tomto smyslu úplně lichá. Vůbec s tím pojmem pracovní místo nepracuje. Tady vidím zodpovědnost pravicového politika. Na jedné straně říkáme, ano, buďme liberální, ať se občan rozhodne a připravme prostor soukromým firmám, které nás z té nouze musí vyvést. Ale současně i z hlediska koncepce společnosti je třeba se podívat na rozložení pracovní síly, a pokud má stát vůbec někde intervenovat nějakou dotací, tak právě jenom s cílem, aby umožnil vznik nových pracovních míst. A ne, že bude zasahovat do některých sektorů a řekne: Teď dám sektorovou daň na pojišťovny, a pak na pivovary, protože všechno, co vydělává, musíme zdanit. To je úplně špatná politika státu, a obávám se, že s ní budeme konfrontováni po nejbližších volbách.
Jak se člověk stane miliardářem?
Dvěma způsoby – buď si to odpracujete, nebo ty peníze zdědíte. Co se týče té první skupiny, neznám miliardáře, ale ani milionáře, který by byl líný. Je to vykoupeno ohromným objemem hodin, které strávíte na všech různých obchodních jednáních, na cestách, na interních poradách… Je to asi ochota toho člověka jít za hranice běžného občana a pracovat více.
Měl jste jako mladý člověk představu, že se vám jednou takhle podaří zbohatnout?
Ano, přál jsem si být bohatý, protože přišla revoluce a s ní nové příležitosti. Před revolucí jsem byl konstruktér a svou kariéru jsem viděl v tom, že budu chytrý a nadaný konstruktér, budu vytvářet nové patenty a za ně mi bude firma platit. Že zbohatnu na svých myšlenkách. Jeden patent jsem dokonce prodal, ale po revoluci jsem opustil fázi výroby a šel do obchodu s tím, že jsem si chtěl vydělat na auto, na byt a podobně. Pokládám to za přirozené a správné, člověk by měl chtít jakýsi úspěch. Přeci nikdo z nás nechodí do práce s tím: To se tam zas budu osm hodin nudit. To tam zase budu těm ostatním překážet. Člověk je přirozeně motivován k tomu, aby se snažil úspěchu dosáhnout, a po pravdě řečeno úspěch společnost v 90. letech hodnotila především v tom, jak byl člověk úspěšný v práci. V současné době se měřítka společnosti upravují, a mnohdy je za úspěšného považován ten, kdo se nejméně nadře a přitom se mu dobře žije. Myslím se, že to je ta zlovůle a škodolibost posledních deseti, patnácti let levicových vlád, které vedou občana k tomu, aby pohodlněl, nad ničím nepřemýšlel a všechny své úspory a svobody odevzdal státu a stát mu je v nějaké přerozdělené podobě vrátil. To je špatně. V lidech je potřeba vytvářet motivující prvek, dávat jim vzory úspěšných lidí – to je zdroj rozvoje společnosti. To neznamená, že by se mělo potlačovat umění, i to může pro mnohé lidi zdrojem podnikání a pro další potěšení. Ale snažit se to všechno uchopit do státních chapadel je úplně špatně. Teď trošku očerním koalici SPOLU – v jejich programu si čtu, že chtějí v oblasti zdravotnictví zlepšit jídlo v nemocnicích. A já si říkám: Jak to asi vláda udělá? Vláda sestavená z koalice SPOLU vydá státní jídelní lístky do nemocnic? Udělají komisi, která to bude kontrolovat? Vždyť to nedává smysl. Smysluplné opatření je v tom, ať tady je konkurence nemocnic a poskytovatelů zdravotní péče, a jestli tam bude dostatečný podíl soukromého sektoru, tak věřím, že nikoho už ani nenapadne, aby vůbec, jestli se tam špatně nebo dobře vaří. Soukromá zařízení předběhnou v kvalitě služby stát a ten bude muset dobíhat a snažit se. A o to přeci jde. Stát tady musí být, aby garantoval základní potřeby, ale inovace nepřijde nikdy od státu. Přijde ze soukromého sektoru.
Které vlastnosti jsou podle vás pro život nejdůležitější?
Myslím, že je to úcta člověka k člověku. Důležitá je láska. To je ten nejsilnější vztah, který dokážeme prožít, ať už je to láska k dítěti nebo láska k partnerovi. Možná i láska k rodičům. Patří sem také důležité lidské vlastnosti, jako je pracovitost, houževnatost, ochota k většímu pracovnímu nasazení, aby se lidé nechodili do práce flákat.
Kolik máte dětí?
Celkem čtyři. Všechny už jsou vystudované a dokončili nebo dokončují vysokoškolské vzdělání. To ale neznamená, že to je podmínkou úspěšnosti rodiče. Myslím, že školský systém v Česku je nějak nastaven a měl by se změnit. Protože Aliance pro budoucnost je pravicová strana, takže říkáme: Ano, některé věci by neměly být zadarmo, například při studiu na vysoké škole by měla být nějaká spoluúčast studenta a naopak by se měl vymyslet systém stipendií pro učně, jako truhlář, obráběč kovů nebo svářeč. Dnes jsou to tak nedostatkové profese na trhu práce, že by k jejich studiu měl stát motivovat třeba i těmito stipendii. Dnes máte tisíc právníků ročně na celou Českou republiku, osm set knihovníků a padesát pokrývačů a šedesát řezníků. To je zásadní koncepční věc, ministerstvo školství by možná mělo být přejmenováno na ministerstvo vzdělávání. Vzdělávání je celoživotní proces. A úřady práce by mohly být kompetenčně podřazeny pod toto ministerstvo vzdělávání, aby stejný ministr viděl, jaká je struktura a objem lidí, kteří absolvovali vzdělávací proces a jaká je potřeba na trhu práce a aby se vzdělávací programy těmto potřebám dokázaly přizpůsobit.
Co byste si teď nejvíc přál?
Abychom my, všichni podnikatelé, živnostníci a soukromníci, dostali prostor se svobodně rozvíjet. Aby vláda alespoň šest měsíců nepřijala žádný zákon, protože každý nový zákon znamená nějakou novou povinnost – buď pro občana nebo pro podnikatele – a my bychom potřebovali naopak klid na práci. Potřebovali bychom, aby vláda nějakým způsobem omezila své politické ambice a více naslouchala potřebám soukromého sektoru, jak mu pomoci, aby nás z té bryndy, z těch dluhů vytáhnul.
Pavel Sehnal
Český miliardář a podnikatel vlastnící více než 50 společností, například tři hotely, výstaviště nebo aquapark.
Začínal jako konstruktér, po revoluci vstoupil do světa obchodu, byl několik let předsedou představenstva Podnikatelské banky, rozjížděl Pražskou burzu cenných papírů nebo založil Českou podnikatelskou pojišťovnu, kterou později prodal Kooperativě.
V roce 2016 obnovil pravicovou stranu ODA, se kterou o rok později kandidoval do Poslanecké sněmovny. V roce 2018 se stal zastupitelem Prahy 18 (Letňany). Do letošních voleb vstupuje jako předseda Aliance pro budoucnost a věří, že jejich seskupení překročí pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny.
Je rozvedený a má čtyři děti.
Je vášnivý sportovec – jezdí na kole, běhá ultramaratony a plaví se na jachtách – a hraje na kytaru.
Zdroj: vz
