Pavlína Pořízková: Nejdůležitější v životě je láska!

25.6.2022
Jitka Kačánová

Slavná topmodelka, která patřila v 80. a 90. letech ke světové špičce ve svém oboru, přijela do Čech podpořit svoji kamarádku Terezu Maxovou. Té Česká pošta u příležitosti 25. narozenin její nadace pomáhající opuštěným dětem vydala poštovní známku. V historické dvoraně hlavní pošty v Jindřišské ulici Pořízková zavzpomínala třeba na začátky v zahraničí – jak ve Švédsku, tak i v Americe. Prozradila, jestli věří na karmu, nebo to, co je podle ní v životě nejdůležitější.

Co děláte v Praze? Přijela jste sem jen kvůli Tereze Maxové a oslavě 25 let její Nadace dětem?

Ano, jen kvůli tomu. I proto, že je tady Maťa (spisovatelka Martina Formanová, žena zesnulého režiséra Miloše Formana, poz. red.) a ona je moje velice blízká kamarádka. A také pro Terezku. To, že to bylo oboje v jeden den, je perfektní.

Vy jste s Terezou velké kamarádky, ale někdy se mluví o řevnivosti mezi modelkami. Zažila jste takovou řevnivost během své kariéry?

Zažila, ano. Ale většinou to byly modelky, co nebyly tak úspěšné a měly strach, že nebudou mít práci. Takže byly nepříjemné. Ale většina holek, a zvlášť ty naše české – ty jsou fakt senzační. Moje nejoblíbenější je právě Tereza, protože jsem si s ní nejblíž, ale i například Eva Herzigová a Petra Němcová. Já je mám všechny ráda. My jako zem máme v poměru na hlavu ty nejhezčí holky na světě.

Proč si myslíte, že jste byla nejlepší? Pořád jste velice krásná, ale v jednu chvíli jste patřila k absolutní špičce ve světovém modelingu…

To se nemůžeš ptát mě. Já nemám ponětí. Musíš se zeptat těch, co ze mě topmodelku udělali. Já sama jsem jí ze sebe neudělala.

Řekla bych, že to není o jenom o kráse, ale třeba i o nějakém charismatu, o vnitřním nastavení…

Já myslím, že to je jenom o štěstí. Byla jsem v pravý čas na pravém místě. Když jsem začala být v Americe populární, tak jsem byla jako modelka jediná Češka. O východní Evropě tam tenkrát nic nevěděli, takže já jsem pro ně byla strašně exotická – lidi si mysleli, že jsem Ruska nebo Polka. Když mi tedy říkala, že jsem z Ruska, tak jsem se pořádně zlobila! Ale prostě jsem měla štěstí. To je všechno. Krásných holek jsou tam tisíce.

Věříte na karmu? Myslíte, že to byla vaše karma?

Věřím na karmu, ale nejsem si jistá, jestli věřím na karmu v tom stejném životě. Já si myslím, že se může projevovat až přes spoustu životů. Znám totiž také hodně špatných lidí, kteří mají perfektní život. A za to svoje chování zaplatí asi až v příštím životě. Ale nakonec určitě zaplatí.

Jaké to bylo ocitnout se jako mladá holka v Americe v 80. letech? To muselo být, jako byste se přestěhovala na jinou planetu, ne?

Ani ne. Já jsem se odstěhovala do Paříže, když mi bylo patnáct let. A sama jsem tam pak žila v pronajatém bytě dva roky. Až teprve potom jsem se přestěhovala do Ameriky. To už nebylo tak jiné. A už mi bylo sedmnáct, už jsem byla dospělá. Můj život byl hodně zajímavý, hodně to lítalo nahoru a dolů, a mě to naučilo nebýt už ničím překvapená. Ani ničím dobrým, ani špatným. Zítra se mohou stát ty nejúžasnější věci a můžou se také stát i ty nejhorší. A já jenom řeknu: Jo, to je můj život.

Jaký jste pociťovala rozdíl v životním stylu nebo v chápání svobody? V Americe v té době byli zřejmě lidé uvolněnější a otevřenější? Jak jste to vnímala?

Nezapomeň, že jsem žila od devíti do patnácti let ve Švédsku. Potom ve Francii a až potom v Americe. Takže ten největší kulturní šok pro mě byl, když jsem se odstěhovala odsud do Švédska. Protože tady, když mi bylo devět, tak mi všude, i ve škole, říkali, že ten svět vedle nás, ti kapitalisti, že oni se pořád jenom vraždí a mají pušky a zabíjejí se na silnicích. A že je to tam všechno špinavé. Psali ty nejhorší scénáře, proč bys nikdy nechtěla ven. A já jsem tomu věřila. Já jsem byla malý dítě, já jsem chtěla jít za Leninem do Moskvy, to pro mě byla ta nejlepší věc. To byla jediná věc, kterou jsem chtěla. Být pionýrka a ten Lenin.

A když mě máma vzala do Švédska, tak já jsem byla strašně nešťastná, strašně jsem se bála. Říkala jsem si: Ježíšmarjá, my tady budeme někde zavražděný. Nebo budeme žít v nějaké díře v zemi nebo v nějaké jeskyni. Ale když jsem přijela do Švédska, tak mi po nějaké době došlo: Aha, oni nám lhali. Úplně. Švédsko bylo zdaleka lepší než Česko. V tom, že jsi měla, co jsi chtěla, všechno bylo čisté, bezpečnější. Tak jsem pochopila, že člověk nemůže všemu věřit. To jsem se naučila dost brzy a rychle.

A když dnes srovnáte Česko a Ameriku, v čem je to rozdílné?

Jsou věci na obou, co jsou báječný a nebáječný. Podívej se třeba na Česko, jakou máme kulturu. My jsme si to udrželi, a i když jsme třeba neměli v určitém období svůj vlastní stát. A tak máme literaturu, hudbu a umění. My jsme fakt docela skvělý lidi – Češi. Ale ta historie a kultura jako by nás trochu tížila. Lidé si závidějí, nechtějí, aby někdo udělal něco líp než oni. To se mi nelíbí, že lidé nejsou šťastní, když se někomu daří líp. V Americe se každý raduje a podporuje vás, přeje vám úspěch a myslí si, že je to úžasné, když vyděláváte hodně peněz. Ale zase tam je právě nedostatek kultury nebo znalostí historie. A nechápou, že historie se neustále opakuje, a tak jsou z toho zmatení.

Co je podle vás v životě nejdůležitější?

Láska. A to nemyslím jen lásku muže a ženy. Já vím, že v češtině to možná zní jako klišé. A v angličtině asi také. Ale já tomu věřím – cítit co nejvíc soucitu k druhým, naslouchat jim, protože každý člověk na zemi má v sobě nějaký dobrý příběh, když si k němu sedneš a posloucháš. A pak pocítíš, jak se ti srdce pokaždé trochu otevře.

Pavlína Pořízková

Narodila se 9. dubna 1965 v Prostějově. V roce 1968 emigrovali její rodiče do Švédska, Pavlína zůstala v Československu. Úřady jí dovolily odjet za rodiči až v roce 1975, kdy se za ni přimluvil švédský premiér Olof Palme.

V roce 1980 poslala kamarádka její fotografie do modelingové agentury a krátce na to začala pracovat jako modelka v Paříži. V roce 1983 se odstěhovala do Spojených států, kde se v osmnácti letech stala nejmladší modelkou na obálce Sports Illustrated Swimsuit Issue. Později se objevila na obálce Playboye a časopis Harper‘s Bazaar ji zařadil v roce 1992 mezi deset nejkrásnějších žen světa.

Hrála také ve filmech Anna, Její alibi a Arizona Dream, v televizním pořadu Když hvězdy tančí, působila jako porotce v reality show America‘s Next Top Model a napsala autobiografický román Léto modelky. Jejím manželem byl od roku 1989 Ric Ocasek, zpěvák rockové skupiny The Cars, s nímž má dva syny. V roce 2017 bylo jejich manželství rozvedeno.


Témata:

Nepřehlédněte