Ve velkém rozhovoru pro ČTK se prezident Petr Pavel dotýká palčivých otázek dneška, jako je například válka na Ukrajině, krvavý konflikt v Gaze nebo americké prezidentské volby, ze kterých před nedávnem odstoupil demokratický kandidát Joe Biden. Dojde ale i na domácí politiku, ve které by si přál, aby vláda s opozicí jednala o důležitých otázkách, které jsou předmětem dlouhodobého zájmu všech občanů a nejen voličů jedné strany či jedné koalice.
Rozhovor vznikl ve středu odpoledne, posléze vláda oznámila nominaci ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) na českého eurokomisaře. Pasáž rozhovoru o daném tématu proto v současnosti není plně aktuální.
Řekl jste, že co se týče války na Ukrajině, očekáváte na konci letošního roku, nebo začátkem příštího roku určitý vývoj. Jak jste to konkrétně myslel?
Především v tom, že tento rok přinesl poměrně velký počet důležitých voleb ve významných zemích. Ať už to byly evropské volby, mimořádné volby ve Francii, volby ve Velké Británii, ale samozřejmě na prvním místě volby ve Spojených státech. A od změny, případně pokračování v pozici amerického prezidenta si různé země dělají různá očekávání.
Rusko vyjádřilo několikrát naději, že případné zvolení Donalda Trumpa by mohlo vést k dohodě, a i Donald Trump sám se několikrát vyjádřil, že je připraven válku velice rychle ukončit a že má plán, jak zatlačit na oba aktéry. Takže dá se očekávat, že na poli politiky dojde k určitým změnám, které mohou vést k posunu.
Ale další věc je také únava z války, a ta se promítá na obě válčící strany, nejenom na Ukrajinu, ale i na Rusko. Takže i ten vnitřní tlak, ať už na Ukrajině, nebo v Rusku, bude sílit, a tím pádem i zřejmě ochota Ruska usednout k jednacímu stolu. Ale jak říkám, důležité je do té doby získat na stranu možného jednání Čínu, protože pokud Čína touto cestou nepůjde, tak Rusko nebude cítit nějakou vnitřní potřebu jednat. Bude se naopak snažit získat pro sebe výhody, ať už na bojišti, nebo na poli mezinárodní politiky.
Současný prezident Joe Biden odstoupil od odstupuje z kandidatury. Jak to podle vás ovlivní výsledek prezidentských voleb? Je třeba teď, pokud bude Kamala Harrisová kandidovat místo něj, větší šance, že porazí Donalda Trumpa?
Nejsem politolog, ani analytik, ale situaci samozřejmě sleduji s velkou pozorností, tak asi jako mnoho jiných. Pozornost situaci v amerických volbách je odrazem toho, že Spojené státy jsou jednoznačně lídrem demokratického světa a že k nim vzhlížejí i všichni oponenti a nepřátelé Spojených států, protože případné změny by se odrazily i na nich. Jestli se američtí voliči rozhodnou pro jednoho, či druhého, je čistě jejich vnitřní věc. To, že prezident Biden byl z různých stran vyzýván k odstoupení, také není nic nového. A jestliže se takhle rozhodl, tak si myslím, že to je státnické gesto, které svědčí o tom, že si uvědomuje, jak důležité ty volby budou nejenom pro Ameriku, ale i pro svět. A že mu záleží na tom, aby uspěla Demokratická strana, aby uspěly Spojené státy.
Jaký jste měl konkrétně dojem z vystupování a z prezentování se Joea Bidena? Cítil jste, že třeba i on sám hodně pociťuje tlak a obavy a že je to i na jeho vystupování poznat, nebo působil sebevědomě?
Já jsem měl to štěstí, že jsem mu byl hodně blízko. Na večeři v Bílém domě jsem od něho seděl hodinu a půl tak daleko, jako teď od vás, takže jsme měli možnost si povídat o spoustě věcí, nejenom o politice. Měl jsem z něho spíš příjemný dojem, protože je to člověk, který je otevřený, komunikativní. To, že se na něm projevuje věk, je zřejmé, na kom se neprojevuje? Na druhou stranu jeho vystoupení bylo naprosto jasné, srozumitelné, a to ve všech blocích toho jednání. To, že došlo k tomu hodně medializovanému omylu při tiskové konferenci s prezidentem Zelenským, to by se mohlo stát komukoliv z nás a není to úplně dáno jenom věkem. Ale samozřejmě on byl a je pod takovým drobnohledem, že jakékoli škobrtnutí, jakékoli přeřeknutí dostává mnohonásobně větší váhu, než bychom tomu přisuzovali v případě někoho jiného. Já jsem třeba sledoval jeho projev v průběhu toho týdne, co jsme byli ve Spojených státech, v Michiganu. Ten byl naprosto jiný, než třeba jeho první televizní debata. Byl velice energický, srozumitelný, jasný. Takže já bych rozhodně neřekl, že není schopen vykonávat prezidentský úřad. Naopak myslím si, že ten půlrok, který mu zbývá v úřadu, bude schopen odvést v plném výkonu. Takže se neobávám, že by mělo dojít k nějakým dramatickým situacím.
Nedávno jste telefonoval s egyptským prezidentem, hovořili jste spolu o nějaké podobě dohody a o poválečné správě v Pásmu Gazy. Jak by to podle vás konkrétně mělo vypadat?
Tady asi je potřeba říci několik základních faktů. Neměli bychom ztrácet ze zřetele, kdo zahájil konflikt. Že to byl Hamás a že ho zahájil naprosto brutálním a do té doby nevídaným teroristickým útokem. Napadené území byl Izrael a je naprosto zřejmé, že Izrael má plné právo sebeobrany v takové situaci. Stejně tak ale zastáváme jasný názor, pokud jde o ochranu civilistů v konfliktu, humanitární pomoc a snahu vyhýbat se civilním cílům, což bohužel v případě Pásma Gazy je komplikované nejenom konfigurací, protože je to hustě zalidněná oblast, ale hlavně tím, že Hamás se nijak neštítil schovávat své bojovníky za civilní obyvatelstvo. Umisťoval sklady zbraní do nemocnic nebo pod nemocnice do svých tunelů a civilní obyvatelstvo naprosto bezskrupulózně využíval po celou dobu jako štít.
To, že konflikt trvá tak dlouho, samozřejmě nikomu radost nedělá. Naším cílem by mělo být dostat strany ke stolu s výjimkou Hamásu, protože Hamás zatím neprojevil jedinou snahu vzdát se svého způsobu vedení boje proti Izraeli. Ale určitě by mělo dojít k jednání, jehož výsledkem bude nějaká forma státnosti pro Palestince. Protože jedině dvoustátní řešení může přinést mír do oblasti, bezpečnostní garance pro Izrael a konečně nějakou formu státnosti pro Palestince, čímž by výrazně ubylo napětí v celém regionu, protože palestinská otázka živí ty ohýnky problémů v celém Blízkém a Středním východě.
Česko bylo od počátku velmi výrazným podporovatelem Izraele, i na půdě OSN a podobně. Zároveň jste hovořil o civilních obětech, kterých přibývá. Dá se říct, že se přístup Česka ke konfliktu nějakým způsobem od října vyvinul? Že tam je nějaká změna s tím ohledem, že civilních obětí je víc, že třeba podpora Izraele není až tak bezprecedentní jako zpočátku?
Já myslím, že na tom principu se nezměnilo nic. Česká republika stále stojí za Izraelem, pokud jde o právo na sebeobranu. Stojí za Izraelem, pokud jde o bezpodmínečné propuštění všech zadržovaných rukojmí. Ale zároveň při každé příležitosti, když jednáme s našimi izraelskými partnery, a bylo to i obsahem mých jednání, tak apelujeme na to, aby vojenská část operace byla ukončena, aby byly otevřeny koridory pro doručování humanitární pomoci. Nakonec i my, když jsme tam jeli, tak jsme naším malým dílem přispěli, protože při návštěvě Jordánska jsme zároveň předali humanitární dar. Ale více dělat nemůžeme, protože my nemáme páky na to, abychom přesvědčili Izrael, že má zastavit bojové operace. Izrael je pod tlakem i dalších zemí, například Spojených států. Spojené státy ústy prezidenta Bidena předložily návrh, jak by konflikt měl být ukončen. Myslím si, že je to plán, který bychom měli podporovat a podporujeme.
Když jste nastoupil do prezidentskéhoúřadu, hovořil jste o tom, že chcete moderovat diskusi. Hodně jste na to dával důraz, i třeba mezi koalicí a opozicí. Jste v úřadu necelý rok a půl. Jak se vám to daří, podle vašeho úsudku?
Záleží asi na tom, čím to budeme měřit. Jestli počtem setkání mezi vládou a opozicí, nebo dosaženými výsledky. Někdo by mohl říct, že ta komunikace neprobíhá. Na to bych asi reagoval tím, že těch jednání bylo za tu dobu asi šest nebo sedm. Mojí snahou bylo opravdu dovést vládu a opozici k jednání o důležitých otázkách, které jsou předmětem dlouhodobého zájmu všech občanů, ne jenom voličů jedné strany nebo jedné koalice. Podle mého názoru by na těchto otázkách mělo dojít ke shodě, protože situace, kdy vláda si prosadí to, co chce, bez koordinace s opozicí, a opozice dává jasně najevo, že všechno, co tato vláda odsouhlasí, tak hned po volbách zase zruší, změní, vytváří atmosféru, která nás neustále v čase vrací zpátky. A tím nejenom, že ztrácíme energii, zdroje, čas, ale také důvěru občanů v politiku. Protože vidí, že to vlastně nikam nespěje, že to je takový cyklus, kde se pořád vracíme do stejného bodu. Myslím, že stále stojí za tu snahu to prolomit. I proto se o to budu pokoušet i dál, i proto jsem nedávno svolal jednání, které bylo zaměřeno na zahraniční a bezpečnostní politiku, stejně jako tomu bylo v červnu minulého roku, i proto jsem svolal jednání k důchodové reformě a předtím k valorizaci penzí, protože si myslím, že jsou to věci, které nás budou provázet desítky let, a je potřeba, abychom je neměnili s každou vládou.
To, že se to úplně nedařilo, svědčí o tom, že politická atmosféra u nás je dost vyhrocená, že komunikace mezi vládou a opozicí je poznamenaná množstvím různých hořkostí, které jedna vůči druhé straně cítí. Samozřejmě to potom naráží na to, že je minimální ochota nejenom dospět k nějakému společnému závěru, ale dokonce si jenom vyslechnout tu druhou stranu. Ale jak říkám, mně to nijak nebrání v tom, abych se o to dál pokoušel a kdykoli bude příležitost a nějaké téma, které si takovou pozornost zaslouží, tak to udělám znovu. Ale je samozřejmě zapotřebí vůle na obou stranách, tedy jak vládní, tak opoziční, minimálně vyslechnout své argumenty, přemýšlet o nich, neshodit je hned se stolu jenom proto, že jsou z druhé strany, a pak se shodnout na něčem, co dává smysl pro tuto zemi na dlouhé období.
Zdroj: ČTK
