Už je to přes dvě stovky let od chvíle, kdy v oberndorfském kostelíku sv. Mikuláše nedaleko Salzburku poprvé zazněly tóny písně Stille Nacht, heilige Nacht autorů Josepha Mohra a Franze Xavera Grubera.
Ani jeden z nich jistě netušil, jakého mezinárodního věhlasu se jejich společné dílo dočká, už i proto, že vlastně vzniklo náhodou. Skladba už byla přeložena do tří set jazyků včetně češtiny samozřejmě, a stala se tradiční a jedinečnou součástí Adventu a Štědrého dne po celém světě. Díky jejich vánoční písni se proslavil i malebný Oberndorf, který je dnes oblíbeným turistickým cílem.
Když kaplan Joseph Mohr ve své farnosti v salzburském Mariapfarr složil báseň začínající slovy Stille Nacht, Heilige Nacht psal se rok 1816. Dva roky pak ležela v šuplíku, až nadešel konečně na Vánoce roku 1818 její čas představit se publiku. Pomocník faráře Joseph Mohr tehdy přinesl varhaníkovi Franzi Xaveru Gruberovi před Štědrým dnem svoji báseň a návrhem na její zhudebnění. Talentovaný Gruber pak stihl složit melodii právě 24. prosince a ještě téhož dne o půlnoci zazněly v kostele sv. Mikuláše její první tóny. Mohr zpíval tenor a ujal se doprovodu na kytaru, Gruber zpíval bas. Píseň sklidila po své štědrovečerní premiéře velký aplaus, ale po ní už zapadla v zapomnění.
Ale to nebyl naštěstí konec příběhu dnes už známé Tiché noci. Od premiéry uběhlo pět let a varhaník, který v Oberndorfu opravoval varhany, objevil její notový zápis zapadlý zza varhanami. Píseň se mu zalíbila natolik, že si noty odnesl domů a rozhodl se šířit píseň dál mezi svými muzikálně nadanými známými, a tak ji vlastně pustil do světa. Netrvalo dlouho a Stille Nacht se hrála na veřejných koncertech, zalíbila se i saskému králi Bedřichu Augustovi, poslechl si ji i císař Franz I. nebo ruský car Alexandr I. Také do Čech a na Moravu se píseň dostala, a to se salzburskými pěveckými sbory v polovině 19. století.
Skromný učitel a varhaník Franz Xaver Gruber ani vikář Joseph Mohr se ovšem za svého života žádné velké slávy nedočkali, postupem času bylo dokonce autorství vánoční písně připisováno jiným autorům, přičemž oni dva začali být jako autorři uváděni až o mnoho let později. V roce 2011 byla jejich píseň zapsána na seznam Kulturního dědictví UNESCO.
