Věra Kohnová (1929–1942) žila v Plzni v Koperníkově ulici 43. V lednu roku 1942 byla se svou rodinou deportována do Terezína, odtud pak odvezena do koncentračního tábora v Izbici, kde ve stejném roce zemřela. Není znám přesný datum její smrti, nemá ani hrob. Teď její památku připomíná pamětní deska umístěná na domě, ve kterém žila.
Vznik a instalaci pamětní desky inicioval spolek W21, odhalena byla na domě Koperníkova 43, kde dívka žila. Věra Kohnová si psala od srpna roku 1941 až do ledna 1942 deník. Zachytila v něm poslední měsíce židovských obyvatel Plzně před nucenými transporty. Její deník bývá díky své autenticitě a svědectví doby přirovnáván k Deníku Anny Frankové. V České republice jde o ojedinělou věc.
„Nenapadlo mě, že budeme pamětní desku dívce zabité v koncentračním táboře odhalovat v době, kdy Putin rozpoutá válku na Ukrajině. Snad nebudeme muset v Evropě odhalovat podobné pomníky jiným zabitým dětem,“ řekla mimo jiné v úvodním slově Jana Poncarová. Dodala, že v tuto dobu před 80 lety byla rodina Kohnových už v Terezíně a čekala na transport do koncentračního tábora v Izbici. „Odešli z tohoto domu a už se nevrátili, byli zavražděni. Zůstalo po nich jen několik fotografií a také deník, který si Věrka psala. Deník přes celou válku u sebe schovávala moje prateta Marie Kalivodová z Dobříva, přítelkyně rodiny Kohnových,“ uvedla dále Jana Poncarová.
Pamětní desku odhalila Jana Hůlková z vesničky Melmatěj u Dobříva, dcera Marie Kalivodové, která deník ukrývala. V deníku Věry Kohnové si četla jako dítě. „Bylo mi o trošku méně než Věrce, když jsem její deník objevila v knihovně mého adoptivního tatínka. Rodiče tehdy nebyli doma. Začetla jsem se do něj a když jsem to pak řekla mamince, pověděla mně: ‚ten je Věrušky, měla se pro něj vrátit, ale už nepřijde‘. O to víc jsem k tomu deníčku tíhla. Vracela jsem se k němu v dobách, kdy mně bylo nejhůř a říkala si: ‚vždyť já vlastně žiju a ona chudák ne‘. Umím ho nazpaměť a každá zmínka o něm je pro mě velmi emotivní. Když mi Janička Poncarová poslala návrh pamětní desky, řekla jsem jí, že přesně takto jsem si Věrku představovala. Tato pamětní deska je mementem za všechny děti, které ve válce zahynuly,“ svěřila se Jana Hůlková.
O knižní vydání deníku Věry Kohnové se zasloužil v roce 2006 kněz Jednoty bratrské Miroslav Matouš. Rodinou Kohnových se zabýval historik Jiří Sankot, který odhalil mnoho detailů z jejich života.
Osudy rodiny Kohnových už v Koperníkově ulici připomínají čtyři kameny zmizelých neboli Stolpersteine – každý z nich je opatřen jménem jednoho člena rodiny. K celosvětovému projektu Stolpersteine se město Plzeň připojilo v roce 2012 a v ulicích města je položeno už mnoho desítek kamenů, které připomínají konkrétní oběti holokaustu.
Zdroj :vz
