Hlavní hradbu původně obklopovala parkánová zeď a hradební příkop, který měl zajišťovat větší obranu města.
Plzeňská brána byla do roku 1842 hlavní spojnicí z Plzně do Prahy a královské clo se zde vybíralo až do roku 1752. Původně byla i Plzeňská brána celá v gotickém stylu s vysokou dlátkovou střechou, podobně jako Pražská brána, která si svůj gotický vzhled zachovala dodnes. V roce 1735 ovšem Plzeňskou bránu zachvátil požár, a tak se dalšími stavebními úpravami výrazně vzhled východního průčelí brány měnil. Od konce 19. století nese mytologický výjev s bohem Chronosem a sudičkou předoucí nit času od malíře V. Preise, který stejně jako český nápis Všeho do času, Pán Bůh navěky můžeme na průčelí brány najít dodnes.
Do Plzeňské brány se původně vstupovalo z berounských hradeb, později z půdy přilehlého domku. Teprve na konci 19. století bylo dobudováno točité schodiště tzv. šnek, kterým se dnes vystupuje do 1. patra. Do horních částí brány je přístup původním středověkým schodištěm v šířce zdi. V nejvyšším poschodí býval byt hlásného. Brána byla obývána dokonce až do roku 1972.
Současnost Plzeňské brány tvoří několik stálých expozic. V prvním patře v bývalé zbrojnici je výstava věnovaná historii a architektuře tohoto výjimečného městského objektu a celému systému opevnění města Berouna. Vedle kopií plánů Plzeňské brány, dobových kreseb s námětem Berouna a obrázkové rekonstrukce středověké podoby berounských hradeb jsou zde i architektonické fragmenty z dominikánského kláštera, vypáleného husity roku 1421.
V horním patře brány, v původním bytě berounských hlásných a pověžných, je vystaveno šest barevných fotokopií z celkem dvanácti berounských královských privilegií, které se do dnešní doby dochovaly. Kromě nejstarší dochované listiny z roku 1404, v níž král Václav IV. potvrzuje založení špitálu pro choré a zchudlé berounské měšťany je tu pět dalších, historicky nejhodnotnějších a vizuálně nejatraktivnějších královských listin z 15. do 19. století.
