Kouč Egil Gjelland, trenér české ženské reprezentace, i domovský klub SKP Kornspitz Jablonec mají velkou radost. Z čeho vytryskl tento úspěch? „Biatlon mi dal vytrvalost a disciplínu,“ říká čtyřiadvacetiletá triumfující biatlonistka, která sportu, jemuž se věnuje už od roku 2010, dává totéž. V roce 2017 na evropském mistrovství juniorek v Novém Městě vybojovala ve sprintu i stíhacím závodu zlato, v roce 2018 na mistrovství světa juniorek stříbro ve sprintu a opět zlato ve stíhacím závodu. Na olympijských zimních hrách ve štafetě byla patnáctá. Vloni na MS v Anterselvě ve smíšené štafetě byla bronzová. Nyní na MS v Pokljuce se opět dočkala. Je znovu mistryní světa.
Trefa na stupínek vítězů
Celou letošní sezonu čekala na stupně vítězů, v pravý čas dokonale skloubila obě biatlonové disciplíny. S číslem 39 se od úvodního běžeckého mezičasu pohybovala mezi nejlepšími závodnicemi a každá další a další bezchybná položka na terč posilovala její medailové naděje. Před závěrečnou stojkou na ni dost tlačila Rakušanka Hauserová, která ale poslední dvě rány poslala mimo terč a tím si odstřelila umístění na stupíncích vítězů. Naopak naše Markéta Davidová ustála obrovský tlak na střelnici. Obdivuhodně se zkoncentrovala, poslední položku dala čistě a ve slušném rytmu, takže na posledních dvou kilometrech měla téměř půlminutový náskok na Švédku Öbergovou. Po trati Češku hnali všichni z českého servisu a důležité je, že svůj bezpečný náskok udržela vytrvale až do cíle. Navíc se jí to podařilo ve čtyřpoložkovém závodě. Slovinská Pokljuka, kde v prosinci 2018 díky třetímu místu ve vytrvalostním závodě získala první medaili ve Světovém poháru, jí i tentokrát přinesla životní úspěch.
K tomu naše hvězda biatlonu říká: „Byla jsem až neuvěřitelně v klidu, nestresovalo mě to. Až ta devatenáctá rána, když spadla, tak jsem si říkala, jestli to nedám, tak jsem fakt jouda. Snažila jsem se ji tam nějak silou vůle dotlačit, aby spadla.“ Přitom těsně předtím prožila biatlonistka zklamání, ale musela se myšlenkově i fyzicky vybalancovat na další závod, zmotivovat se: „Samozřejmě mě to mrzelo, čekala jsem lepší výsledky nebo spíš lepší střelbu. Byla jsem zklamaná, ale snažila jsme se to hodit za hlavu a přemýšlet nad tím, co dělám celou sezonu a celé léto.“ A vyplatilo se to. „Úplně nejvíc mě těší, že jsem dnes zastřílela čistě. A že mi to vyšlo na první místo? To je něco neskutečného, krásný bonus navíc,“ dodala radostně, ale střízlivě, česká vítězka při bouřlivém ohlasu sportovních komentátorů i našich a zahraničních médií na svůj slovinský triumf. Fanoušky sportu teď zajímá, co je na úspěšném závodu v biatlonu to nejobtížnější…
Nejtěžší je přepnout z tempovky na terč
V době zaměřené na výkon a konkurenci má sport nesnadný úkol vést ke stále větším rekordům. Sportovci se stále častěji obracejí s úspěchy, ambicemi, ale i zklamáními, na pomoc koučů. Markéta Davidová, která jezdí na lyžích zn. Salomon, říká, že jistý čas měla i ona díky sponzorství Red Bullu možnost využít rad mentálního kouče. Biatlon ve svých náročných položkách vyžaduje mimořádnou pozornost, soustředěnost a sebeovládání. Nejnáročnější jsou momenty, kdy je třeba bleskově přepnout mezi tempovkou a terčem.
To přepnutí musí být skutečně velmi rychlé. Jde vlastně o „přepnutí mezi dvěma extrémními protipóly“. I když to koučování bylo jen na čas, Markéta je až v Jablonci v horách, kouč zas v Praze, ta péče se vyplatila. Pak už se musí závodník umět zmotivovat vlastními silami, stejně jako stát na svých vlastních nohách na lyžích. „Jde fakt jen o to, umět si nastavit hlavu. Nic speciálního to není, právě jen to opakování v tréninku. Člověk musí zhluboka dýchat a hlavně si zautomatizovat návyky, aby to dělal vždycky stejně. Žádný jiný recept neexistuje, „ dodává ke svému čerstvému triumfu ve Slovinsku mistryně světového závodu.
