zavřít mapu
Martina Sáblíková má doma už tři zlaté korunky za Sportovce roku a k tomu další bronzovou. A co víc. Tři zlaté medaile ze zimních olympijských her, 5 zlatých z evropského a 4 zlaté ze světového šampionátu ve víceboji, třináct zlatých ze světového mistrovství v jednotlivých tratích a dvanáct zlatých ze Světového poháru. Je až pohádkové, jak se dívka trénující na zledovatělé řece probruslila do světové špičky.
Martina Sáblíková, 33letá mistryně ledových oválů, je v českém a světovém sportu pojem. Ví, jaké to je být opakovanou královnou bruslařských rychlodrah. Na zimní olympiádě v roce 2010 v kanadském Vancouveru zvítězila na tratích 3 i 5 kilometrů, podobný scénář se odvíjel v ruské Soči 2014 a pak v korejském Pchjongčchangu 2018. Od dob Věry Čáslavské se stala nejúspěšnější sportovkyní v historii českého olympijského sportu. Jen ve Vancouveru získala medaile hned tři, dvě zlaté a jednu stříbrnou. Hned tři kovy z jediné olympiády, to tu tehdy dvaačtyřicet let nebylo.
Rychlobruslení se věnuje od 11 let a trenérem jí je kouč Petr Němec. V reprezentaci je od roku 2002. Mnohokrát byla nejrychlejší na pětikilometrovém oválu. Tohle se jiné rychlobruslařce nepodařilo. V letech 2006-2019 až na jediný rok 2017 ve Světovém poháru v individuálních závodech na 3 a 5 km jako na běžícím pásu vždy zvítězila. Tím překonala předešlou rekordmanku Němku Niemannovou. Přelomem byl rok 2006. To se poprvé nominovala na ZOH v italském Turíně. V roce 2007 už z evropského i světového šampionátu přivezla medaile, z MS dvě zlaté, z ME zlato. Z MS 2008 opět zlato, v roce 2009 zlato a stříbro, z víceboje zlato, z ME 2010 (víceboj) zlato. Tříkilometrovou trať zdolá za čtyři a půl a pětikilometrovou dráhu za šest a půl minuty.
Původně trénovala basket za BK Žďár nad Sázavou. V roce 1998 ji však začalo bavit rychlobruslení. Pro tento sport ji získal trenér Petr Novák. Byl přísný, důsledný i akční a bylo mu jasné, že má před sebou úžasný talent a závodnici dlouhých tratí. Trénovala na Svratce v zimě a v létě v okolí na kolečkových bruslích i na kole. Trenér přišel s vynálezem, „klouzavým prknem“, aby dívka mohla i v mezičasech trénovat rovnováhu na levé a pravé brusli. Byla pilnou žačkou. V roce 2002 reprezentovala naše juniory na šampionátu v Itálii. Na Světovém poháru 2004 v závodu na 5kilometrové dráze byla mezi nejlepšími závodnicemi. Výsledky se stále zlepšovaly, takže se v roce 2006 zúčastnila zimních olympijských her. Na světovém šampionátu juniorů vybojovala stříbro.
A potom přišly ZOH 2010 ve Vancouveru. Získala pro Českou republiku zlato. V letech 2014 a 2018 vyhrála na zimních olympijských hrách další zlaté medaile.
Od čtvrté zlaté na olympijských hrách ji oddělovalo jen 1:62 vteřin. To stříbro bylo ale „zlaté“ vzhledem k tomu, kolik toho mohla natrénovat zlatá Holanďanka Esmee Visserová a kolik Martina Sáblíková, protože v letech 2015-2017 jela prakticky bez pauzy a v zimě 2017 se nakupily zdravotní problémy se zády a s kolenem. Byla to reakce na předchozí zátěž. Právě v typické rychlobruslařské pozici je nápor na záda i kolena největší. To vše se stupňuje náročným tréninkem na kole v horských i silničních podmínkách, denně naše medailistka najezdí 150 kilometrů a zanedlouho bude zimní olympiáda v Tokiu.
Pro Martinu Sáblíkovou měla nová sezona začít pohárovým závodem v polském Tomaszowě Mazowieckém v polovině listopadu. První díl seriálu byl zrušen stejně jako následující ve Stavangeru a prosincové závody v USA i Kanadě. Program současného Světového poháru byl seškrtán a přesunutý z listopadu na leden 2021 a zredukovaný o 5kilometrovou trasu dle rozhodnutí Mezinárodní bruslařské unie ISU. Série závodů je nyní soustředěna na jedno místo sportovního komplexu holandského Thialfvu, stejně jako tady bude evropský šampionát ve víceboji a v únoru i šampionát světový. Rychlobruslaři se musí připravit na sportovní život „ve speciálních bublinách“. K tomu Martina Sáblíková, která mohla jen trénovat v Inzellu a Itálii, řekla: „Pro rychlobruslení je skvělé, že se pojedou aspoň nějaké závody, celý rok jen trénovat, to by asi nebavilo nikoho. Tím, že se všechny závody pojedou v Heerenveenu, budou mít Holanďané výhodu, protože se tam mohli kontinuálně chystat. Mám ráda, když věci v přípravě fungují tak, jak jsem zvyklá, což letos bylo nemožné, ale snažím se s tím poprat a dělám všechno, abych byla od půlky ledna připravená.“
