Když se zpravodajové při 100. narozeninách cestovatele Zikmunda ptali známých osobností, čeho si na slavném cestovateli cení, dozvěděli se, že polární expertka Marie Bulínová ho obdivuje pro úžasné deníky. Mořeplavec Richard Konkolski pro neskutečnou vytrvalost. Oceánolog Thor Heyerdahl pro skromnost. Japanolog Zdeněk Thoma pro odvahu. Marek Audy pro sloní paměť. Generální ředitel Národního technického muzea v Praze Karel Ksandr pro nezměrnou píli a šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová pro neobyčejnou duševní svěžest. „Jak to děláte,“ ptali se shodně. A slavný cestovatel odpověděl, že se nikdy nebál snít. „Snění je součástí našeho života,“ řekl. Také Verne snil. Jeho hrdinové jsou úžasní, ale Zikmund a Hanzelka, ti jsou skuteční.
Afrika snů a skutečnosti
Jaká byla Afrika? Dokumentuje to jejich první cestopisná kniha, kterou Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka napsali, jmenuje se Afrika snů a skutečnosti. „To už dneska nikdo neuvidí“, říká Miroslav Zikmund. Cestovatel dostal čestný doktorát od zlínské univerzity a byl o něm natočen životopisný film Století Miroslava Zikmunda. Ve Zlíně na festivalu se vloni sešli cestovatelé: režisér Petr Horký, Tomáš Vaňourek, Lukáš Socha a Mnislav Zelený Atapana.
Testovali vozy Tatra a propagovali Československo
Ing. Miroslav Zikmund a Ing. Jiří Hanzelka museli na svých cestách (přípravy trvaly 9 let) vydat mnoho potu, osobní odvahy a vytrvalosti. Kdyby ve svém osobním rejstříku neměli tyto vlastnosti, stejně jako pořádné dávky preciznosti, zvídavosti, duchapřítomnosti, jazykové dovednosti a improvizace, nemohli by v 50. letech minulého století podniknout tak daleké výpravy. To, co tehdy ještě nezvládly vymoženosti techniky, museli zvládnout sami, krédem jim bylo spoléhat se jen a jen na sebe. Měli velkou touhu po poznání a o poznatky i nasbírané předměty se chtěli podělit s ostatními. Jejich velkým vzorem byl cestovatel Emil Holub. Bez legendární Tatry 87 by to ale nešlo. Vždyť během jediné výpravy, té první, urazili na 100 000 kilometrů po Africe a Jižní Americe (19647 – 1950). Byl to vytrvalý automobil, dobrý do terénu. Hanzelka a Zikmund tak otestovali kvality naší dřívější kopřivnické výroby, jak potvrzuje i kurátor Technického muzea v Kopřivnici Radim Zátopek. Jak dál vysvětluje, v africkém terénu trpěly pneumatiky pouštním pískem, v jihoamerickém kladla odpor bahnitá koryta vyschlých řek, v horských výškách zas motor postrádal více vzduchu na své chlazení.
V nebezpečí testovali sílu přátelství
V letech 1959 – 1964 se vydali do světa podruhé, tentokrát směrem na východ. Procestovali, nyní s Tatrou 805, Blízký východ, Sovětský svaz až po Sibiř, Indii, Nepál, Japonsko i Sumatru. Zikmund a Hanzelka se díky těmto zážitkům stali životními přáteli. A toto přátelství jim vydrželo půl století. Jak se setkali? Na vysokoškolských obchodních studiích v Praze. Oba byli vytrvalí a oba měli společný koníček, zvídavost, systematičnost, zeměpis i jazyky. Ale když byli předtím u afrického jezera Kivu, kde se právě rodila sopka, s tou moc řečí nebylo. To zažili největší dobrodružství. A to druhé, když překonávali pouštní úsek mezi Asuánem a Chartúmem, jak říká Miroslav Zikmund: „Kde neuvidíte patník, natož benzinovou stanici, žádné směráky.“ Zabloudili. Jak potvrdil Hanzelka: “Také když jsme stavěli brod a Mirek mi házel kameny.“ I tohle při cestách zažili. Ještěže měli Tatru 87, jeden z prvních aerodynamických a vytrvalých vozů, který se v roce 2010 dle ankety deníku The New York Times stal nejlepším veteránem roku.
Při cestě po Sibiři také narazili. Tentokrát na železnou oponu. Na nemožnost opublikovat nepřikrášlené zážitky. Slavná dvojice pak vůbec nemohla publikovat. Jako by ji vygumovali. Změnilo se to po perestrojce. Pak přicházela jedna cena za druhou. Cena E. E. Kische (1993), Medaile Za zásluhy II. stupně (1999), Řád TGM I. třídy (2014) a Čestný doktorát T. Bati Univerzity ve Zlíně. Odtajnilo se 150 filmů, které natočili.
Zikmundovi obdivovatelé znovu objeli svět
Muzeum jihovýchodní Moravy archivuje úctyhodnou sbírku dokumentů. Dopisy, deníky, mapy, články, knihy, rukopisy a na 120 000 negativů i diapozitivů a 150 filmů. Zikmund a Hanzelka stále inspirují mladé cestovatele. Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek v rámci projektu Zikmund 100 k významnému jubileu cestovatele podnikli euroasijskou cestu po jeho vzoru. Na cestu s nimi vyrazili filmaři. Za rok navštívili 32 zemí. V jedné zapadlé indonéské vísce našli muže, u kterého byli i Hanzelka a Zikmund. Znovu se společně vyfotili. Když se optali, zda i oni mají poslat fotku, domorodec zavrtěl hlavou. „Proč? Ale hoďte mi ji klidně na Facebook!“ zahlaholil. V Thajsku zažili tajfun. I oni si ověřili, co v terénních podmínkách znamená síla opravdového přátelství. Ale i to, jak v porovnání se vzorovými fotografiemi Zikmunda a Hanzelky se s rychlým vývojem mobilů, internetu, řetězců, aut a mrakodrapů dříve tolik exotická místa a zapadlé vesnice, kde „lišky dávají dobrou noc“, mění.
