Narodil se jednomu z největších českých herců všech dob, a proto bylo téměř jisté, že se vydá v jeho šlépějích. A úspěšně. Normalizační tlaky v divadle však neunesl, a proto zvolil emigraci. Stesk po domově ho ale po revoluci přiměl k návratu, později se dokonce stal ministrem. Bolesti z chemoterapie a postupně chřadnoucí tělo ho ale sužovaly natolik, že se rozhodl odejít ze života dobrovolně.
Martin Štěpánek vzešel z druhého manželství svého slavného otce Zdeňka. Když se narodil, jeho matka přišla o mléko, a tak ho shodou okolností odkojila matka jeho nevlastní sestry Jany, rovněž herečky. A podle jejích slov jí byl právě Martin nejbližší. Byl už odmalička hloubavý, a protože byl také často nemocný, propadl knihám a díky jim měl až přímo encyklopedické znalosti.
Vstup do strany!
Po abslovování DAMU, které nedlouho po něm ukončil i jeho o dva roky mladší bratr Petr, hrál v Národním divadle, v Činoherním klubu a až do své emigrace v roce 1981 v Divadle na Vinohradech. Na jeho poslední štaci na něj ale neustále naléhali, ať vstoupí do KSČ, což kategoricky odmítal.
Nakonec se rozhodl, že už to dál snášet nebude, a odešel nejprve do Rakouska a odtud do Německa. A profesně ho čekal pád, kdy na něj i jeho manželku zpočátku čekaly hlavně manuální profese, i když dostal i několik hereckých příležitostí.
Záchranou se pro něj stala až nabídka do Svobodné Evropy, kde nejprve uplatnil svůj kultivovaný projev jako hlasatel zpráv. Vzhledem ke svému politickému vidění světa se brzy etabloval jako novinář a komentátor.
Rozkol v rodině
Jeho působení ve „štvavé vysílačce“, jak socialističtí pohlaváři označovali stanici, ve které pracoval, ale neblaze dopadlo na zbytek rodiny, která zůstala za „železnou oponou“.
Jak na bratrovi Petrovi, tak především na sestře Kristině a jejím manželovi. „Kdyby jen tušil, co tím způsobí. Já bych to v životě neudělal,“ řekl k tomu již před lety Petr. On sám byl paradoxně členem KSČ, a proto ani po sametové revoluci Martinův návrat příliš na jejich odcizení nezměnil. Jeho smrt ho přesto zaskočila a dodnes se s tím podle svých slov nesmířil.
Už nikam nemohl
Martinově sebevraždě předcházelo někalikaleté trápení se zhoubnou rakovinou, nejprve v hrdle a potom v ledvinách, kvůli které už ke konci téměř nemohl chodit.
K tomu se připojila obrovská frustrace z toho, že nemohl dokončit svou práci na ministerstvu kultury, ve které se úplně našel. Jenže se po pár měsících ve funkci musel odporoučet i s celou Topolánkovo vládou, bez ohledu na to, jak si jako ministr počínal.
A k tomu zažíval kruté bolesti spojené s nemocí. Navíc ho přímo drtila nemožnost vyjít si ven, do lesa, kde to miloval. Než aby čekal na trpký konec, rozhodl se v září 2010 vzít situaci do vlastních rukou a, nehledě na milující manželku a děti, se zastřelil svou legálně drženou zbraní.
