V počáteční fázi pandemie, před schválením speciálního pandemického zákona, byla většina opatření, jež měla zastavit šíření viru, založena na krizovém zákoně. Norma říká, že stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními.
Žalobu pražské firmy, která kvůli omezení maloobchodu nemohla normálně fungovat, ale Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl. Jeho rozhodnutí následně potvrdil odvolací městský soud, podle kterého stát sice odpovídá za škodu, ale za splnění dvou podmínek. Zaprvé, musí jít o individuálně určená krizová opatřená, směřující proti konkrétně vymezené osobě nebo okruhu osob. Zadruhé, škoda musí být způsobena „provedením krizových opatření“. Nestačí tedy, že opatření byla vydána a stanovovala nějaké zákazy či omezení.
Podmínky nejsou na místě!
„NS dospěl k závěru, že dodatečné podmínky, které odvolací soud pro založení odpovědnosti státu za škodu v daném případě dovodil, nejsou na místě,“ uvedl soudce NS Pavel Simon.
Krizový zákon podle NS počítal s tím, že opatření budou reagovat na mimořádné události velkého rozsahu. Zohledňoval totiž zkušenosti s povodněmi na třetině území státu. „Argumentace nepředvídatelností mimořádné situace spočívající v epidemii silně nakažlivého onemocnění, které postihne celé území státu, není proto namístě,“ stojí v rozsudku NS.
NS nesouhlasil ani s druhou podmínkou vymezenou městským soudem. „Logikou odvolacího soudu by totiž měl mít právo na náhradu škody ten, kdo postupoval protiprávně, odmítl se krizovým opatřením řídit a muselo proti němu být provedeno například zákrokem policie, zatímco jiný, který postupoval v souladu se zákonem a krizovému opatření se podrobil, by nárok na náhradu škody mít neměl. S takovým výkladem se NS přirozeně nemohl ztotožnit,“ popsal Simon.
Místo Fremra
Soudce Simon je dalším prezidentovým kandidátem na ústavního soudce. Ten předchozí, Robert Fremr, nakonec svou kandidaturu vzdal kvůli kontroverzním rozsudkům za minulého režimu. Ale i Simon čelí kritice za svou roli při odškodnění poškozených klientů v kauze H-System i v dalších případech, které řešil jako soudce Nejvyššího soudu. Některé rozsudky, pod nimiž je podepsán, totiž posléze kritizoval a zrušil Ústavní soud. Po pádu H-Systemu přišla tisícovka lidí celkem o miliardu korun. Několik desítek poškozených se léta pokoušelo u soudů získat od státu odškodné. Část těchto případů dospěla k Nejvyššímu soudu, který však podle Ústavního soudu kompenzoval způsobené škody nedostatečně. Simon byl už v té době předsedou senátu Nejvyššího soudu se specializací na odpovědnost státu za škodu a nemajetkovou újmu.
S využitím ČTK
