Hromada suchého listí, větví a posekané trávy dříve na mnoha zahradách jednoduše skončila v ohni. Současná pravidla jsou přísnější. Rostlinného materiálu, kterého se majitel zbavuje jako odpadu, se pálením zbavit nesmí. Neplatí však ani rozšířené tvrzení, že je od roku 2025 zakázaný každý oheň ze suchého dřeva. Rozhoduje účel, stav materiálu i pravidla konkrétní obce.
S příchodem podzimu se znovu objevují otázky, zda lze na zahradě spálit shrabané listí nebo větve po prořezávání stromů. Odpověď není možné zjednodušit na pouhé ano, nebo ne. České předpisy rozlišují spalování odpadu, účelné rozdělání ohně a plošné vypalování porostu. Pro každou z těchto situací platí jiná pravidla a také jiné sankce.
Změna účinná od března 2025 především odstranila rozpor mezi zákonem o odpadech a zákonem o ochraně ovzduší. Obce už nemohou povolit, aby lidé spalovali biologický odpad jen proto, že se ho chtějí zbavit.
Odpad patří na kompost nebo do obecního systému
Klíčové je, zda se z listí, trávy nebo větví stal odpad. Pokud je majitel shrabal, nahromadil a jeho cílem je zbavit se jich, musí s nimi naložit podle pravidel pro biologicky rozložitelný odpad. Může je zkompostovat, odložit do určené nádoby, odvést do sběrného dvora nebo využít svoz zajištěný obcí.
Do ohně proto nepatří hromada mokrého listí, čerstvě posekaná tráva ani odřezané větve, které majitel pálí pouze jako nejrychlejší způsob úklidu. Zákaz se netýká jen velkých hromad. Rozhodující je, že spalováním dochází k odstraňování odpadu mimo zařízení, které je k tomu určeno.
Například větve lze místo pálení nadrtit a využít jako mulč nebo je přidat v přiměřeném množství do kompostu. Obce mají zároveň povinnost zajistit místa, kam mohou obyvatelé biologicky rozložitelný komunální odpad odkládat.
Táborák ani opékání buřtů zákon automaticky neruší
Zákon o ochraně ovzduší dovoluje v otevřeném ohništi spalovat suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné chemickými látkami. Podle metodického výkladu Ministerstva životního prostředí to může být například oheň určený k přípravě jídla nebo k rekreačnímu účelu. V takovém případě nejde o likvidaci odpadu.
Spálit lze pouze skutečně suchý a nekontaminovaný materiál. Zakázané je lakované, mořené nebo impregnované dřevo, dřevotříska, plasty a další domovní odpad. Obec navíc může vlastní vyhláškou stanovit další podmínky pro používání otevřeného ohně. Před jeho rozděláním je proto vhodné zkontrolovat místní pravidla i případná dočasná omezení kvůli zvýšenému nebezpečí požáru.
Samotné nahlášení ohně hasičům nedokáže zakázané pálení změnit na povolené. Ohlašovací formulář slouží k tomu, aby hasiči věděli o plánovaném legálním ohni a zbytečně k němu nevyjížděli. Není náhradou za splnění zákonů nebo obecní vyhlášky.
Vypalování trávy je jiný a vždy zakázaný postup
Pálení materiálu na připravené hromadě se někdy zaměňuje s vypalováním porostu. Při vypalování člověk zapálí trávu, plevel, rákosí nebo křoviny přímo tam, kde rostou, a nechá oheň postupovat po ploše. Takový postup zákon o požární ochraně zakazuje bez ohledu na to, zda jej někdo předem oznámí.
Fyzické osobě může za plošné vypalování porostu hrozit pokuta až 25 tisíc korun. Jde však o jiný přestupek než spalování odpadu nebo nevhodného materiálu v otevřeném ohništi.
Pokuta za spalování odpadu může být vyšší
Podle metodického stanoviska Ministerstva životního prostředí lze fyzické osobě za spalování jiných než suchých a chemicky neznečištěných rostlinných materiálů nebo za nepovolené tepelné zpracování odpadu uložit pokutu až 50 tisíc korun. Přesná právní kvalifikace závisí na okolnostech konkrétního případu.
Často uváděné částky 25 a 50 tisíc korun si proto neodporují. První se vztahuje k plošnému vypalování porostu podle pravidel požární ochrany, druhá může dopadat na nevhodné spalování v otevřeném ohništi nebo odstraňování odpadu. Právnickým osobám a podnikatelům hrozí ještě podstatně vyšší sankce.
Nejbezpečnějším řešením podzimního úklidu tak zůstává kompostování a obecní sběr bioodpadu. Oheň má sloužit k dovolenému účelu, nikoliv jako náhrada hnědé popelnice nebo cesty do sběrného dvora.
Zdroje: Ministerstvo životního prostředí, HZS ČR
