František Kovářík se narodil se v Plzni v Lochotínské ulici 1. října 1886 v rodině kameníka mezi osmi dětmi.
Za divadlem ho to táhlo od útlého mládí. Začínal hrát ochotnicky v Plzni. Když se rozhodl v sedmnácti jet do Ameriky, rodiče byli rádi, že snad zapomene na divadlo a najde si řádnou práci. Žil tam u svého vzdáleného bratrance, od něhož se měl naučit obchodním příručím, ale nejraději tam mezi českými ochotníky hrál divadlo pro krajany. Tou dobou tam vystupovala i naše budoucí významná operetní subreta Mařenka Zieglerová (1881 v Praze – 1966 v Mělníku), jejímž tam byl partnerem.
Po návratu do Čech hrál do roku 1912 v několika venkovských divadelních společnostech, v letech 1913–15 byl členem Švandova divadla, 1915–18 Městského divadla v Plzni a v letech 1920 až 1959 (kromě let 1945–47, kdy působil v Divadle pod Plachtou) hrál v souboru Divadla na Vinohradech.
12. května 1923 se na Smíchově oženil s Antonii Tyrpeklovou (1893–1974), se kterou měl dceru Evu a syna Jana.
František Kovářík zemřel v den svých 98. narozenin, 1. října 1984, v Praze.
Pohřben byl na Vyšehradském hřbitově.
První film, v němž František Kovářík hrál, byl němý Pan profesor, nepřítel žen. Snímek z roku 1913, ve kterém vytvořil roli holiče, se stejně jako některé další němé filmy nedochoval.
Ze zvukových filmů, ve kterých účinkoval, zmiňme tyto: Před maturitou – pacient tulák, Hlídač č. 47 – hrobník Zuska, Minulost Jany Kosinové – divadelní kritik, Pohádka máje – stařík bylinkář, Řeka čaruje – ředitel Ptáček, Pancho se žení – žalářník, Čapkovy povídky – vrah Juraj Čup, Týden v tichém domě – trafikant Floriš Dlabač, Mikoláš Aleš – Alšův strýc Tomáš Fanfule, Pyšná princezna – mlynář, Hudba z Marsu – soustružník Kebort, Z mého života – vesnický učitel, Holubice – starý pán, Bláznova kronika – šašek, Poslední růže od Casanovy – sluha Matyáš, Kinoautomat Člověk a jeho dům – děda, Údolí včel – ovčák.
Z televizní dílny si jej pamatujeme hlavně jako stařičkého tatínka v seriálu Byl jednou jeden dům.
Proslul však zvláště jako profesor Hrbolek v klasické české komedii Marečku, podejte mi pero. Pouze se mihl v další klasické komedii Na samotě u lesa jako zdravím kypící stařeček a otec Josefa Kemra („Ty vypadají!“). Naposledy se objevil ve filmu Faunovo velmi pozdní odpoledne („Musíte dávat pozor, kam šlapete, mladíku, už nejste žádný mladík!“).
František Kovářík se uchytil také na poli spisovatelském.
V roce 1926 vydal esejistickou knížku „Pozoruji, pociťuji, přemýšlím, věřím…“ a v roce 1982 vydal Odeon jeho memoáry „Kudy všudy za divadlem“.
Své vzácné vzpomínky svěřil také vzpomínkovému televiznímu dokumentu Díky, pane Kříženecký (1978) režiséra Olega Reifa. Získal řadu ocenění – zasloužilý (1954) i národní umělec (1976), Řády Práce (1966) a Vítězného února (1976), Zlatého krokodýla (1974) a Medaili J. K. Tyla (1983).
Zdroje: Wikipedie; Jaroslav „krib“ Lopour, Čs. filmová databáze
