Po čtyřech letech života v Praze s rodiči přesídlila do Semil. Už od dětství projevovala hudební a pěvecké nadání, Studovala gymnázium v Nové Pace a na Žižkově, ale záhy přešla a později úspěšně dokončila Státní konzervatoř (obor činoherní herectví).
V roce 1937 debutovala ještě jako středoškolská studentka v epizodní roličce dělnice v květinářství ve snímku Děvče za výkladem.
Ještě tentýž rok si ji na konzervatoři všimli producenti Europafilmu a rázem se jí změnil celý život. V melodramatu režiséra Václava Binovce Lízin let do nebe (1937) vytvořila titulní roli sirotka Lízy Irovské, která se svým krásným hlasem dobude svět – původně měla Líza tančit, ale ve zpěvu byla Sulanová silnější. Dalšími klady byla její malá postava a dětský vzhled vůbec. Pseudonym Sulanová si zvolila ze „školních důvodů“ podle jména své babičky.
Během natáčení „druhého dílu“ Lízino štěstí (1939) se Zdenka zamilovala do Rudolfa Hrušínského. Začali spolu chodit, když jim bylo kolem dvaceti, a pak spolu pár let dokonce žili. Jenže – dva umělečtí „kohouti“ na stejném smetišti, to nedělalo dobrotu.
Ještě před tím si však stihla zahrát v dalším Binovcově melodramatu Bláhové děvče (1938), příběh podobný, divácký ohlas nula. Múza je nevyzpytatelná.
Zcela opačně dopadl další projekt Václava Binovce, film Madla zpívá Evropě.
Romantický hudební snímek o prosté dívce, která zpěvem a dobrým srdcem dobude svět a získá velkou lásku, diváky zaujme a některé dojme ještě dnes. I tím, že šlo o počátky kariér Antonína „Strýčka“ Jedličky a především Jiřiny Bohdalové.
Madla šla do biografů v roce 1940 a milá holčička v kroji a její lidové písničky byly pro obyvatele protektorátu pohlazením po duši. Kdybychom neměli hymnu, ústřední píseň Ty lesovské stráně by se jí možná stala.
Po pětileté odmlce si Václav Binovec na Sulanovou vzpomněl s rolí zpěvačky Marie Daubnerové pro drama Bludná pouť. Snímek se však natáčel v posledních měsících války a nemohl být v poválečné době dokončen. Václav Binovec byl obviněn z kolaborace a z filmu zbylo jen pár záběrů a scénická hudba.
Nová doba přinesla nové hrdinky.
Madla jako údernice propadla, písničkou metro nevyrazila.
V té době se také seznámila se slovenským vojákem Jankem Babničem, který útrapy války v armádě prožil s její fotografií, kterou celou dobu nosil v kapse. Provdala se za něj a odešla do Prešova. Chvíli ještě hrála v místním divadle, jenže po necelých dvou letech manželství skončilo.
Po návratu do Prahy se Zdenka podruhé provdala, stala se z ní Zdenka Nováková, porodila syna Aleše a na kariéru úplně rezignovala. A přišlo třetí manželství, s jiným Novákem, ale stejně nešťastné.
Zdenka opisovala noty, šila pro Moděvu, později se stala programovou referentkou v pražském Filmovém podniku. Když se zapracovala, sestavovala filmovou dramaturgii všech kin v okolí Václavského náměstí.
Své poslední chvíle života dožila na venkově. Ke konci života ještě vystoupila několikrát na veřejnosti a s Alešem Cibulkou začala připravovat vzpomínky „Zdenka Sulanová“ (2005). Zemřela 9. srpna 2004 v jihočeských Cerhonicích ve věku osmdesáti čtyř let.
Zdroje: Věra Luptáková, Ivan Němec, ČRo Dvojka; Alžběta Nagyová, 100+1, 2019; Jaroslav „krib“ Lopour: Čs. filmová databáze
