Královské Vinohrady byly tenkrát samostatným městem a mimoto čtvrtým nejlidnatějším v Čechách. V křtěcí knize kostela sv. Mikuláše ve Vršovicích je na svět uvedena jako Alžběta Anna Jeníová, páté dítě do rodiny pražského obchodníka Jindřicha Jeníka.
Po skončení měšťanské školy začala navštěvovat Pivodovu operní školu, největší a nejznámější českou pěveckou školu své doby, ale nakonec se ale rozhodla pro činohru.
Svou divadelní dráhu započala v Plzni, kde se v listopadu 1909 v Arciděkanském kostele provdala za Karla Nolla (1880 v Německém, dnes Havlíčkově Brodě – 1928 v Praze). Byl prvním filmovým Švejkem, a ač černobílým a němým, prý nejlepším.
S manželem ve dvacátých letech vystupovala v různých kabaretech a s ním také nastoupila do Divadla Vlasty Buriana (1925 – 1945). Příležitostně hrála v Novém divadle Oldřicha Nového a po válce v Divadle kolektivní tvorby. To byla scéna ryze veseloherní, lidová až bulvární, vzniklá ze souboru Vlasty Buriana a v místě jeho divadla v časech, kdy byl pan šéf uvězněn. Část českého národa totiž Králi komiků nemohla odpustit, že za války netřel bídu a jezdil si autem. Když na konci sezony 45/6 divadlo zaniklo, odešla Ella Nollová do penze.
Nollová byla skvělou představitelkou bohatě charakterních a hluboce lidských rolí. Její doménou byly různé obyčejné ženy z lidu, které byly charakteristické svou vitalitou, výřečností a dobrotou. Nollová byla opravdu všestrannou herečkou. Bohužel nikdy nedostala možnost svůj talent opravdu plně využít.
Ve filmu se poprvé objevila v roce 1926 v komedii Karla Lamače Dobrý voják Švejk, kde sehrála roli služky se psem.
Výrazněji se zapsala až do zvukového filmu a i v malých postavách dokázala na sebe strhnout pozornost. Její nejvýznamnější role byly: matka Šefelínová v komedii Muži v offsidu (1931) Svatopluka Innemanna, rázná Eližběta Vaňousová – Pecková ve Fričově Jedenáctém přikázání (1935), harfenice v Cikánově dramatu Batalion (1937), služka Klotylda v bláznivé komedii Eva tropí hlouposti (1939), matka studenta Kulíka v komedii Cesta do hlubin študákovy duše (1939), bába kořenářka v Muzikantské lidušce (1940), matka skladatele Kmocha v životopisném snímku To byl český muzikant (1940), babička Hašková v Roztomilém člověku (1941), Rézinka v Barboře Hlavsové (1942), kořenářka v Prstýnku (1944) nebo matka Klouzanda ve 13. revíru (1946).
Po válce se před kamerou objevovala již jen sporadicky, v Pytlákově schovance, Čapkových povídkách, Němé barikádě, Vzbouření na vsi nebo Bylo to v máji.
Naposledy si Ella Nollová zahrála Tomešovou, matku traktoristky (Jiřina Švorcová) v komunistické agitce Jiřího Sequense Cesta ke štěstí (1951).
Zemřela před šedesáti lety, 27. července 1959, v Praze. Spočinula na Vinohradském hřbitově vedle svého muže, kterého přežila o jednatřicet let.
Zdroje: Wikipedie, Jaroslav „krib“ Lopour: Československá filmová databáze
