Marie Vášová se narodila 16. května 1911 v Praze. Divadlo se jí líbilo už odmalička. Statovala ve Vinohradském divadle, ale musela vystudovat průmyslovku a obchodní školu.
Poté soukromě studovala herectví u herců Míly Pačové a Antonína Strnada. Krátce byla zaměstnána jako úřednice v nakladatelství Aventina Otakara Štorcha – Mariena a ve Škodových závodech.
V jednadvaceti, bez vědomí otce, utekla ke kočovné společnosti ředitele Rodena.
„Potom jsem hrála v Olomouci, pak v Budějovicích, až jsem zakotvila v Ostravě. Po Ostravě už přišla Praha,“ vyprávěla po válce čtenářkám Vlasty.
Hostovala v Národním divadle jako Antigona, skoro rok byla bez angažmá, pak Divadlo pro 99 (1940 – 1941) Jindřicha Honzla, Uranie (1941 – 1944), a jedna hra ve Vinohradském divadle.
V srpnu 1945 se stala členkou činohry Národního divadla.
„Ale rozmýšlela jsem se, mám-li se jí stát,“ svěřila redaktorce Vlasty v tramvaji.
A byla jí až do své smrti.
Na stříbrném plátně se Marie Vášová objevovala od počátku čtyřicátých let. Poprvé to bylo v roce 1941, kdy si zahrála vedlejší roli ošetřovatelky v romantickém dramatu Modrý závoj, podruhé v roli šenkýřky opět v podobně laděném snímku Žíznivé mládí (1943).
Po válce ji režiséři obsazovali často do rolí venkovských žen, které, jak sama tvrdila, jí příliš neseděly. (Tereza Crhové ve válečném dramatu V horách duní, 1946). Nejlépe se cítila v rolích tragických, například v titulní úloze proletářky Hudcové, nezdolné bojovnice proti jakémukoliv útlaku v dělnickém dramatu Karla Steklého Siréna (1947); zejména kvůli ní získalo jednoho ze Zlatých lvů na MFF v Benátkách, ona sama pak za snímek dostala doma Státní cenu.
Největších příležitosti a úspěchy měla ve snímcích Otakara Vávry
(Nástup, 1952; Jan Žižka, 1955; Proti všem, 1956) a Jiřího Krejčíka (Vyšší princip, 1960; Labyrint srdce, 1961). Pouze jednou – zato velice úspěšně – vytvořila Vášová velkou komediální roli, vdavekchtivou a někdy i náruživou hraběnku Kateřinu Stradovou, milenku dětinského císaře Rudolfa II. ve Fričově komedii Císařův pekař a pekařův císař.
V 60. letech se Vášová hodně objevovala v různých televizních inscenacích, seriálech Hrdinové okamžiku (1961) a filmech Buřič Jejího Veličenstva (1969).
V 70. letech, kvůli opakovanému ostrému vystoupení proti zásahům normalizačních politiků do české kultury, na ni zbyly pouhé dvě úložky protikomunisticky smýšlejících „živlů“ – poslankyně Národní socialistické strany Fráňa Zemínová ve Vávrově válečné epopeji Osvobození Prahy (1975) a abatyše mater Cherubína ve Steklého komedii Všichni proti všem (1977).
V televizi se představila třeba v kriminálce Jana Matějovského Pracka v láhvi (1978) a úplně naposledy se objevila na obrazovce v seriálu Sanitka (1984).
Marie Vášová, zasloužilá umělkyně a držitelka dvou Státních cen, zemřela 6. srpna 1984 v Praze, čtyřiasedmdesátiletá. Její ostatky jsou uloženy v kaplové hrobce „zapomenutých“ osobností na Olšanech.
Zdroje: Jaroslav „krib“ Lopour: Čs. filmová databáze; Květa Maralíková, rozhovor s Marií Vášovou, Vlasta, 1947; ČT – lidé; FDb
