Jiří Plachý se narodil 29. července 1899 v Železném Brodě do úřednické rodiny. Nejdříve vystudoval strojní průmyslovku v Pardubicích a poté pracoval v továrně na mlýnské stroje Hübner a Opitz jako konstruktér. V roce 1921 se přihlásil na studia na pražské technice.
Zlákala ho ale divadelní práce – už jako středoškolák hrál a režíroval v ochotnických souborech. Stal se elévem v pražském Národním divadle.
Od července 1922 se pak stal na pozvání režiséra Jana Bora (1886 v Praze – 1943 v Hluboké nad Vltavou) činoherním hercem smíchovského Švandova divadla.
V sezóně 1927/28 zahájila činnost Plachého vlastní divadelní společnost „Česká komorní scéna“. Po dvou letech však soubor v důsledku hospodářské krize svoji činnost ukončil.
Plachého angažoval následně Jan Bor do Divadla na Vinohradech, hrál tam a režíroval v letech 1929 – 1948. A od roku 1937 i režíroval.
Posledních pět let pak působil v pražském Národním divadle.
Byl hercem s vynikající mimikou, výborným hlasovým projevem i osobitým intelektuálně laděným stylem. Na divadle ztvárňoval charakterní postavy rozličných zaměření a postavení. Hrál různé role ironických a temperamentních intelektuálů, průmyslových a obchodních magnátů.
Byl úspěšný v rozhlase i dabingu.
Od prosince 1935 vyučoval herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, od října 1949 působil jako lektor herectví i na pražské DAMU. K jeho žákům patřili například Vítězslav Vejražka, Václav Voska, František Hanus, Josef Pehr, Dana Medřická a Irena Kačírková.
Ve filmu vytvořil řadu celkem 40 rolí, především po válce – stavitele Novotného (Dravci), afektovaného kočovného herce Mertense (Hostinec U kamenného stolu), hamižného kupce (Nikola Šuhaj), vůdce anarchistů (Krakatit), hluchého dědka Šindeláře (Plavecký mariáš), politika F. A. Braunera (Revoluční rok 1848), obchodníka Abrahamoviče (Daleká cesta), uhlíře (Němá barikáda), profesora Františka Gerstnera (Posel úsvitu), hraběte Schönborna (Mikoláš Aleš) nebo záludného magistra Edwarda Kelleyho, který chce získat šém k ovládnutí Golema (Císařův pekař a pekařův císař).
Své nevětší a nejkrásnější role se dočkal ve svém posledním dokončeném filmu, v Krškově dramatu Měsíc nad řekou (1953), kde sehrál postavu Josefa Roškota, který se po desítkách let vrací do města svých studentských let. Slavnostní premiéry 28. srpna 1953 se Plachý už nedožil.
Plachý nedotočil film Jestřáb kontra Hrdlička, kde hrál onoho dravce nastupující buržoasie. Režisér Vladimír Borský pak musel roli přeobsadit Jaroslavem Marvanem.
Ale můžeme se s ním setkat v jiném filmu – režisér Miroslav Hubáček sestavil jeho herecký medailon (1961).
Herecké práci se věnoval i Plachého bratr Vojta Plachý-Tůma (1903 v Pardubicích – 1968 v Pardubicích).
V roce 1934 se Jiří Plachý oženil s Jitkou Gollerovou, dcerou Felixe Gollera, člena správního výboru Divadla na Vinohradech a místopředsedy Spojeného družstva Národního divadla. V září 1946 se jim narodil syn Jiří Plachý mladší, který se stal také hercem, působí od roku 1970 ve Vinohradském divadle.
V roce 1952 získala Státní bezpečnost od bývalého spolupracovníka nacistické zpravodajské služby záznam ve věci jednání o propuštění druhého Plachého bratra, plk. Josefa Plachého, důstojníka čs. armády, který byl za války zatčen gestapem a hrozila mu smrt. Vyjednávání tehdy vedlo k tomu, že nebyl souzen stanným soudem, ale poslán do koncentračního tábora.
Toto svědectví se později stalo záminkou k výslechům StB. Tlačili na Jiřího Plachého, dokonce vyhrožovali odebráním jeho tehdy pětiletého syna.
A pak herce našli pod okny jeho vinohradského bytu v Chrudimské ulici č. 5.
Bylo to 2. prosince 1952, smrt byla označena za sebevraždu, začala šeptanda, že měl dluhy. Přesné okolnosti konce jeho života však už těžko kdo zjistí…
Zdroje: Jaroslav „krib“ Lopour, Čs. filmová databáze; Wikipedi
