Posvícení jako událost je dnes vnímána hlavně jako zábavná show plná stánků, jídla, atrakcí a doprovodného hudebního programu. Dalo by se říci, že základ celé slavnosti je církevní, ale ani to není tak zcela pravda.
Církevní definici posvícení můžeme zjednodušeně popsat jako vzpomínkovou slavnost na posvěcení kostela. Z historického hlediska významná událost. Dostavba kostela byla totiž pro obec mimořádnou událostí, jelikož jeho stavbě věnovali obyvatelé obce obvykle mnoho úsilí i peněz. Církev sama totiž kostely zpravidla nestavěla, ale po jejich dokončení je převzala a starala se o jejich provoz a údržbu.
Právě ona výroční slavnost posvěcení kostela se někdy označuje i jako výroční pouť či zkráceně pouť. To se později přeneslo na zábavu, která takovou oslavu doprovázela. Zajímavostí je, že později se tento výraz rozšířil i na zábavní parky, které ztratily či nikdy neměly náboženskou souvislost.
Posvícení se původně slavilo ve výroční den posvěcení kostela. Jeho průběh byl podobný jako průběh oslavy svátku patrona chrámu. V průběhu let se tyto zvyky ustálily a někde dokonce splývají pojmy pouť a posvícení.
Dokonce se traduje, že první posvícení slavil při svěcení chrámu v Jeruzalémě král Šalamoun. Vzhledem k nejednotnosti oslav posvícení, a tudíž nepracovních dnů v rámci císařství nařídil císař Josef II. roku 1786 po celé zemi slavit posvícení třetí říjnovou neděli po svátku svatého Havla. V roce 1918, při vzniku republiky, silně ožila tradice svatováclavská, proto si v některých vsích zavedli hody svatováclavské.
Tak zní současná náboženská definice. Ovšem, stejně tak jako například Vánoce, Velikonoce a další lidové svátky v naší kotlině, má i posvícení ještě starší původ. Stejně jako zmíněné svátky, i posvícení slavili i naši předci ještě před příchodem křesťanství na naše území. Církev už pak tyto původní svátky přijala a přizpůsobila novým poměrům, jejich staroslovanský charakter je ale často velmi znát. Někdy působí až trochu schizofrenně, že jej nejvíce slaví právě křesťané.
Posvícení slavili naši předci po žních, v době podzimní rovnodennosti. Tehdy se jednalo o veliký svátek čistě pohanského původu, na poděkování boží úrody. Na Moravě se slavnost nazývá „hody“. K základním atributům patřilo stínání kohouta, což symbolizuje konec vlády slunečních božstev, která o tomto čase předávají klíče od nebes božstvům zimním, ale i třeba pozdější pečení posvícenských koláčů.
Ať už jsme křesťané, rodnověrní Slované či ateisté a jen se chodíme na posvícení bavit, jsou pro nás tyto slavnosti oslavami nadcházejícího podzimu a zimy a hlavně, velkou zábavou.
