Dnes je Velký pátek, který připomíná ukřižování Ježíše Krista. Na památku jeho utrpení na křížové cestě se v kostelech konají obřady. Je to i den přísného půstu.
Dnes je Zelený čtvrtek. Podle křesťanské tradice v tento den Ježíš Kristus naposledy povečeřel s apoštoly, modlil se v Getsemanské zahradě a byl zajat.
Kopie takzvaného Turínského plátna objevená v broumovském klášteře před 25 lety je stále velkým lákadlem pro návštěvníky Broumovska. A to i přesto, že v klášterním refektáři je při prohlídkách k vidění kopie historické kopie Turínského plátna.
Dnes je Boží hod vánoční, pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Věřící si v tento den připomínají narození Ježíše Krista. V kostelích se stavějí betlémy, tradiční jsou i vánoční hry, připravované většinou jako pásmo scén z příběhu o Ježíšově narození a koled. Boží hod vánoční patří spolu s Božím hodem velikonočním neboli Zmrtvýchvstáním Páně k největším svátkům liturgického roku.
V současné době se nacházíme v období tradičních posvícení, ačkoliv některá z nich díky koronavirovým opatřením musela být upravena či zcela zrušena. Co vlastně je takové posvícení? Většina z nás ani neví, jak bohatou historii tato událost má.
Poslední střípek původní slovanské víry, chrám boha Svantovíta na Rujáně, zničila křesťanská vojska roku 1168. Dnes se však objevuje stále více slovanských „rodnověrců“, kteří se chtějí navrátit k víře svých předků. V současné době navíc do médií pronikla zpráva, že v Polsku se chystá stavba chrámu.
Jezuitské misie zvané redukce byly indiánské obce v Jižní Americe, zřízené jezuity během 17. a 18. století. Ve svých nejlepších dobách představovaly na Jižní Ameriku hospodářsky vysoce efektivní společnost, v níž indiáni žili civilizovaným životem a jako rovni bílým. Zároveň však byly lákavým cílem pro nájezdy otrokářů.
Psal se rok 1957. Od osudné vraždy uplynuly už více než tři roky. Jacques Fesch prošel konverzí, a tak na tvrdý trest čekal vlastně jiný člověk. Když se dozvěděl, že prezident zamítl žádost o milost a druhý den bude popraven, ponořil se naposledy do psaní svého deníku – niterného svědectví o vlastním duchovním vývoji.
Původně se jmenovala Bereniké, tedy „ta, která přináší vítězství“ a podle legendy doprovázela Ježíše Nazaretského na křížové cestě. Do křesťanské hagiografie, čili nauce o svatých se, dostala tak, že ze soucitu chtěla trpícímu odsouzenci ulehčit jeho cestu na popraviště na Golgotu.
Vánoce, pohádky a děti. To je trojúhelník, který už mnoho a mnoho let patří ke koloritu křesťanského světa. Televize nebo počítač bývá často jediným místem, kam lze děti odložit, aby se nám nepletly pod nohama. Nakupování, vaření, úklid, jsou bohužel starostmi dospělých, kteří svým ratolestem ve skrytu duše závidí. Nebylo tomu tak vždy. Pohádky byly velmi dlouho vyprávěním mezi dospělými a pouze pro dospělé.
Tento osud stihl ve 4. st. n. l. rodinu sv. Flaviána, původně římského prefekta (starostu) křesťanského vyznání, který svou funkci vykonával za císaře Konstantina Velikého. Kruté časy celé rodině nastaly, když se císař roku 351 přidal k sektě ariánů.
Milujete záhadné stavby starověku? Nebo stavby ještě podstatně starší? Megalitická kultura Evropy je jistě velmi zajímavá. Stonenhenge, kilometrové, neolitické aleje kamenů, v bretaňském Carnaku, nebo i naše kounovské, kamenné řady. Pátráme po jejich tvůrcích, vymýšlíme nejrůznější teorie. Nevíme sice, kdo je postavil, víme však zcela jistě, kdo je ničil. To, co vidíme dnes, to jsou pouze žalostná torza, kdysi velkolepých monumentů. Netolerantní ničitelé pohanského kultu, kteří využili nevzdělaného a snadno manipulovatelného davu k likvidaci kultury, kterou nenáviděli a které se báli.
Jeho příběh nás zavádí do Konstantinopole v době ještě poměrně raného křesťanství. Jeho dogmata ještě nebyla ani zdaleka úplně ujasněná stejně jako otázka vztahu mezi církví a státem, v tomto případě Byzantskou říší. Sv. Theodoros (759 – 826) tehdy hájil svůj názor i za cenu tvrdého střetu se samotným císařem.
Jedna z nejzajímavějších postav novozákonní doby. Jan Křtitel hlásal příchod nebeského království a pokřtil vodou z Jordánu i samotného Ježíše Nazaretského. Měl však pověst radikálního kazatele a vládce Herodes jej dal zatknout. A nezůstalo jen u toho.
Ve 12. století, kdy se to stalo, šlo vzhledem k válce ve Svaté zemi o úkol jak aktuální, tak užitečný. Ale také nesmírně náročný. Proto se svatý Felix rozhodl za tím účelem založit rovnou celý mnišský řád, tzv. trinitáře. Jak se ale k tomu všemu připletl jistý Turek?
Pokud budeme ve středověku hledat silnou nadnárodní armádu, najdeme jedinou: templáře. Rytíři bojující za osvobození Kristova hrobu byli mimořádně mocní a bohatí. Přesto je francouzský král srazil na kolena a jejich vůdce poslal na popraviště.
