Kazatel z judské pouště
Muž divokého vzhledu. Už na první pohled musel vzbuzovat respekt. Jan Křtitel žil poustevnickým životem na judské poušti. Chodil oblečen ve velbloudí kůži a živil se jen kobylkami a medem divokých včel. Ale brzy se stal proslulým široko daleko a začali k němu docházet lidé, které křtil ponořením v řece Jordánu. Připravoval věřící na brzký příchod Nebeského království a Božího soudu. To proto je neustále nabádal k pokání. „Sekera je už na kořeni stromu. A každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně,“ varoval příchozí. Křest byl pak symbolem smývání starého hříšného života a později se stal i jedním z pilířů nové, křesťanské víry.
Křest Ježíše Nazaretského
Později se Jan dozvěděl o Ježíšovi. Tehdy ještě váhal, nevěděl, co si o něm má myslet. Ale pak poznal, že právě Ježíš je ten, komu připravoval cestu. Svým ovečkám říkával: „Já vás křtím vodou k pokání, on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ S pokřtěním Ježíše však dlouho váhal. „Já mám křtít tebe?“ zdráhal se Jan. Ale Ježíš mu odpověděl, že je to žádost Boží a musí být splněna.
Jan Křtitel nakonec souhlasil. A právě křest byl okamžikem prozření, ve kterém Ježíš poznal svůj úkol. Poté, co byl Ježíš ponořen do Jordánu, otevřela se mu nebesa a sestoupil na něj Duch svatý. Nemohlo být výmluvnějšího znamení – již nebylo pochyb, že potulný kazatel je pomazaným králem z Davidova královského rodu. V té chvíli také zaslechl boží hlas: „Ty jsi můj Syn, tebe jsem si vyvolil.“
Dar za tanec s princeznou
Vladařům se kazatelova rostoucí obliba mezi lidem příliš nezamlouvala a když si Jan dokonce troufl veřejně kritizovat králův sňatek (oženil se s ženou svého bratra Herodiadou), přetekl královně pohár trpělivosti. Navedla tedy svou dceru Salome, aby si jako dar za svůj tanec Herodovi vyžádala Janovu hlavu. „Dám ti, co si budeš přát,“ prohlásil půvabem omámený král a dívka poslechla. Herodes dal Jana v žaláři setnout a jeho hlavu přinesli do sálu na míse.
Učení Janovo versus Ježíšovo
Přestože je Jan Křtitel uváděn jako Ježíšův předchůdce, oba kazatelé se ve svých názorech lišili. Jan totiž pocházel z řad kumránské sekty, jejíž existenci nedávno dokázal úžasný archeologický objev starých spisů. Podivuhodná sektářská řehole, obývající jeskyně u Mrtvého moře, se považovala za pravý Boží lid a hlásala nadcházející konec světa. Oproti Ježíšovu učení však hlásala nenávist ke svým nepřátelům a očekávala, že bude muset v dohledné době svést rozhodující boj se silami temnoty. Sekta však upadla v zapomnění, zatímco Ježíšovo učení, hlásající lásku i k nepřátelům, ovládlo svět.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
