Athénina kletba
Marsyas, bůh pramenu v Malé Asii, jako první vymyslel hru na flétnu. Ale nikoliv nástroj sám – ten vynalezla už bohyně Pallas Athéna. Sestavila jej z jeleních kostí a zahrála na něm při hostině bohů. Zdálo se, že se všem hudba líbí, jen její sokyně Héra a Afrodita se neustále smály. Až později zjistila, proč. Při hraní na flétnu u potoka zahlédla svůj odraz na vodní hladině a zděsila se, když spatřila zmodralý obličej deformovaný nafouknutými tvářemi. Athéna sice byla ochránkyní statečných mužů a milovala v první řadě boj, ale byla také ješitná a potrpěla si na svou krásu (což se později ukázalo i v zápase s Afroditou a Hérou o nejkrásnější bohyni). Tak flétnu zahodila do řeky a proklela každého, kdo by ji kdy zvedl.
Pyšný Marsyas
To ovšem Marsyas netušil. Když flétnu našel, zkusil do ní fouknout a okamžitě mu zvuk tajemného nástroje učaroval. Začal si pískáním krátit volné chvíle a těšil hraním i rolníky. Těm se hra líbila, a tak začali Marsyasovi lichotit. Prý hraje tak krásně, že ani Apollón se svou lyrou nemůže vyluzovat lahodnější zvuky. Marsyas si to nakonec myslel taky a ve své pýše vyzval Apollóna na souboj (podle jiné verze se urazil samotný Apollón a sám vyzval k souboji Marsya).
Souboj Marsya s Apollónem
Došlo k utkání, které měly rozhodnout Múzy. Ale oba sokové hráli tak krásně, že Múzy odmítly vyhlásit vítěze. Tehdy použil Apollón ránu pod pás: vyzval Marsya, aby stejně jako on obrátil nástroj vzhůru nohama a hrál dál. Zatímco se sedmistrunnou lyrou to šlo snadno a bůh dál hrál a líbezně zpíval, Marsyas pískat nedokázal. Bylo rozhodnuto a Múzy vyhlásily za vítěze Apollóna. A přestože se vsadili, že vítěz bude moci poraženého potrestat podle libosti, nikdo netušil, jak bude Diův syn krutý.
Strašlivá Marsyova smrt
Ješitný a uražený Apollón se rozhodl nechat Marsya stáhnout z kůže. A tak se také stalo. Boha pramene pověsili na strom a zaživa stáhli z kůže, jež přibili na borovici. V Ovidiových Proměnách najdeme přímo naturalistický popis: „Řvoucímu sedřena byla již kůže z celého těla, že byl jen samá rána, krev odevšad řinula se proudem, svaly všechny odkryté a žíly je vidět holé, které se chvějí stejně jako odhalené vnitřnosti…“ Nymfy, Marsyovi bratři Satyrové i mnozí Olympané plakali nad tak strašným trestem. Byl až příliš nespravedlivý vzhledem k nicotnému provinění. Ale Apollón zvítězil. Vždyť byl uznávaným bohem hudby a hrával Olympanům při jejich hostinách.
Marsyas v umění
Marsyův příběh a zejména závěrečná drastická scéna inspirovala mnohé umělce – a to jak ve starověku či novověku, tak i v současnosti. Známý je obraz benátského malíře Tiziana v kroměřížské Zámecké obrazárně nebo skica Giulia Romana pro fresku v Mantově. Kromě výtvarného umění se s Marsyem můžeme setkat především v literatuře a hudbě. O řeckém hudebníkovi napsal báseň například Jaroslav Vrchlický, jeho odraz lze ale také najít v esejích Karla Čapka. Postava Marsya se objevila rovněž v baletu Carla Orffa a nemůžeme opomenout satyrovým jménem pyšnící se českou folkrockovou kapelu, jež má ve svém repertoáru píseň o souboji obou antických rivalů.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
