Virtuózní klavírista
Ludwig van Beethoven se narodil v roce 1770 v Bonnu v Německu a o svém talentu přesvědčoval od útlého dětství – již ve 12 letech se blýskl prvním publikovaným dílem. Jako mladík navštívil Vídeň a byl představen Mozartovi, i když se moc nepoznali. V roce 1792 se Beethoven do Vídně vrátil a nějaký čas studoval u Haydna, tehdy předního vídeňského skladatele (Mozart rok předtím zemřel). Nakonec ve Vídni, v té době světové metropoli hudby, zůstal po celý zbytek života.
Beethovenova ohromná klavírní virtuozita každého dojímala a úspěchy měl jako hráč i učitel. Brzy se také stal plodným skladatelem. Jeho díla byl přijímána kladně a zhruba od pětadvaceti let je bez potíží prodával nakladatelům.
Problémy se sluchem
Když mu táhlo na třicet, projevily se u něj první příznaky postupné ztráty sluchu. Tento zlověstný vývoj mladého skladatele pochopitelně hluboce zasáhl. Nějakou dobu dokonce uvažoval o sebevraždě.
Za prostřední období jeho kariéry se někdy považují roky 1802 až 1815. V těchto letech se mu sluch stále zhoršoval, a tak se mistr začal vytrácet ze společnosti. Lidé si na základě toho vytvářeli nejistý dojem, že je mrzout. Měl několik romantických známostí s mladými dámami, ale všechny skončily nešťastně, a nakonec se Beethoven ani neoženil.
Jeho hudební produkce byla nadále bohatá. S postupem let však věnoval stále menší pozornost tomu, co má soudobé hudební posluchačstvo v oblibě. I tak měl ovšem úspěchy pořád dál.
Skladatel pro pozdější generace
Když se mu blížila padesátka, zcela ohluchl. V důsledku toho přestal vystupoval na veřejnosti, a ještě více se stáhl do ústraní. Nových děl ubývalo a byly čím dál těžší na pochopení. To už skládal převážně pro sebe a pro nějaké ideální budoucí posluchačstvo. Jednomu kritikovi prý řekl: „Nejsou pro vás, ale pro pozdější generace.“
Že nejtalentovanějšího skladatele všech dob postihla hluchota, je jedna z nejkrutějších ironií osudu. Kdyby si Beethoven nadlidskou silou vůle i přes tento handicap udržel kvalitu svých skladeb, byl by to ohromující a takřka neuvěřitelný výkon. Pravda je však ještě podivnější než představa: ve skutečnosti se naprosto hluchý skladatel úrovni svých dřívějších děl více než vyrovnal. Skladby, které komponoval v pozdním období, se všeobecně pokládají za jeho největší mistrovská díla. Geniální skladatel zemřel ve Vídni v roce 1827, ve věku padesáti šesti let.
Mistrovství, osobitost a nadčasovost
Jeho tvorba obsahuje devět symfonií, třicet dvě klavírní sonáty, pět klavírních koncertů, deset sonát pro klavír a housle a řadu výtečných smyčcových kvartetů, vokální hudbu, divadelní hudbu a mnoho dalších děl. Avšak daleko důležitější než množství jeho děl je jejich kvalita. V jeho tvorbě se skvěle snoubí intenzita citu s dokonalým provedením. Dokázal, že instrumentální hudba již nemůže být považována za uměleckou formu druhořadého významu, a svými skladbami takovou muziku pozvedl na nejvyšší uměleckou úroveň.
Beethoven byl vysoce originální skladatel a mnoho změn, které zavedl, má trvalou platnost. Rozšířil velikost orchestru. Prodloužil a rozšířil symfonie. Ukázal nezměrné možnosti klavíru, a tím ho povýšil na nejpřednější hudební nástroj. Učil přechod od klasického hudebního stylu k romantickému a jeho díla inspirovala k mnohému, co charakterizuje romantismus.
Zdroj: Michael H. Hart (100 nejvlivnějších osobností dějin, 2003)
