Útěk před smrtí
Christian Hermann Russworm se narodil v Sasku v roce 1565 a už v jednadvaceti letech se stal poručíkem tělesné stráže maršálka Christiana de Bassompierre. První ostruhy z bitev získal v Alsasku a Lotrinsku, ale v pětadvaceti letech zažil první pád. Jako v dalších případech za něj mohla jeho nezkrotná povaha. V Porýní se účastnil bouřlivých nočních pitek a skandálů, které na jeho hlavu snesly odstrašující trest. Velitel vojska jej odsoudil k smrti. Ale Russworm uprchl a nechal se naverbovat do jiné armády.
Oblíbenec Rudolfa II.
Ve třiceti letech vstoupil do služeb císaře Rudolfa II., pro kterého organizoval vojsko proti Turkům v Uhrách. Brzy se vyznamenal i jako velitel a získal si skvělé renomé. Po několika vítězných šarvátkách se mu podařilo dobýt Budín, a když se vrátil ke dvoru, císař statečného velitele povýšil na polního maršála. Rudolfův oblíbenec si bezstarostně užíval života a krátil čas v nejrůznějších radovánkách. Ještě větší přednost však dával bouřlivým pitkám a ženám. Ale když vytáhl znovu do boje, jeho armáda slavila jen další úspěchy: nejprve na Turcích dobyl stoličný Bělehrad a posléze i Pešť.
Spory s Italy
V roce 1605 se vrátil znovu do Prahy. Nemohl tušit, že mu jeho nepřátelé připravili past. Russworm vedl už několik let spory s italskými generály. Nyní roztržka dosáhla vrcholu. Russworm si stěžoval na jednání generála Belgioiosa, který se v Uhrách dopustil mnoha vážných chyb. Císař jej jmenoval do čela komise, která měla generálovo jednání vyšetřit. To rozhodlo. V té chvíli se italská vojenská klika domluvila, že se oblíbeného německého maršála zbaví nadobro.
Intriky a lest
Nepřátelé vymysleli lest. Pomocí prostředníků sdělili Russwormovi, že za všemi intrikami proti němu stojí Belgioiosův bratr, který žil také v Praze. Poté nastrojili jejich „náhodné“ noční setkání v jedné z malostranských uliček. Russworm tasil, stejně jako jeho sok, který byl však v nastalém zmatku zastřelen. Podrobnosti neznáme. Ze zločinu však byl obviněn Russworm a soud ho poslal na smrt.
Hrdý odchod udatného maršála
Čtyřicetiletý vojevůdce přišel v prostém františkánském hábitu, poklekl a dlouho se modlil. Pak se obrátil k popravčímu a požádal ho, aby ťal, až potřetí uslyší slova Ježíš a Marie. Přítomné poprosil o odpuštění a znovu se pohroužil do modlitby. Po chvíli se kat rozmáchl a jednou ranou mu setnul hlavu. Jen o pár minut později přiběhl posel s milostí od císaře…
Milost přišla pozdě
Rudolfa II. drželi úplatní rádci (v čele s proradným komořím Langem) stranou procesu a když si vzpomněl na svého oblíbence, bylo už příliš pozdě. Po vykonání ortelu přišili slavnému vojevůdci hlavu zpátky k tělu a ostatky nakrátko vystavili. Poslední odpočinek nalezl Russworm pod podlahou chrámu Panny Marie Sněžné, jeho hrob však nebyl nikdy nalezen.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
