Příkrá cesta vzhůru
Třicet řádů nasbíral muž, který se roku 1897 narodil v malé obci Štítina u Opavy. Na vesnické škole poznali jeho talent, a tak šel v deseti letech studovat na opavské gymnázium. A z jeho lavic zamířil rovnou na frontu. Ale v rakouské armádě dlouho nevydržel – při jednom průzkumu se vzdal Rusům. Vstoupil do legií. Stihl se zúčastnit slavné bitvy u Zborova, ale pak se přihlásil na západní frontu a přes Archangelsk odjel do Francie, kde se proslavil svou odvahou. Po válce se do země galského kohouta ještě vrátil. Absolvoval vojenský kurz a později i vojenskou akademii. K jeho růstu přispěla inteligence i znalost jazyků – vedle klasické latiny a řečtiny Píka ovládal ruštinu, němčinu a francouzštinu. Pracoval na hlavním štábu, přednášel. V roce 1932 byl jmenován vojenským atašé v Rumunsku a Turecku.
„Odměna“ za zahraniční odboj
Po obsazení země nacisty odjel plukovník Píka na diplomatický pas přes Polsko do exilu. Okamžitě začal pracovat. Nejprve na Balkáně, kde měl na starosti zpravodajskou činnost, ale také organizaci přechodů československých vojáků a dobrovolníků do emigrace. Později byl odvelen do Ruska, kde se už jako brigádní generál stal náčelníkem tamější vojenské mise a hlavním organizátorem československého odboje na Východě. Po osvobození se stal zástupcem náčelníka generálního štábu. A přestože byl povýšen na divizního generála, vojenská kontrarozvědka jej nechala již od roku 1945 sledovat. Pro komunisty se až příliš držel londýnské vlády. A přestože byl dosud prezidentem Edvard Beneš, Píkův ambiciózní sok Bedřich Reicin mu nechal odposlouchávat i telefon. Generál nic netušil, a když byl po únorovém převratu zatčen, myslel si, že jde o omyl.
Oběť vykonstruovaného procesu
Jednapadesátiletého muže odvedli v pyžamu, neboť se právě léčil ve vojenské nemocnici. Vykonstruovaný proces rozhodl rychle o trestu smrti. Generálovi vlivní přátelé se snažili vyprosit milost. Orodoval i ministr obrany Ludvík Svoboda: „Nedopustil se žádného zločinu!“ Gottwald mu v osobním rozhovoru slíbil: „Nebojte, Píku zachráníme.“ Lež. Jednoho z nejschopnějších důstojníků poslal na smrt. Generála Píku převezli do plzeňské věznice Na Borech a místo aby jej jako vojáka zastřelili, připravili pro něj potupnou oprátku. Za rozbřesku.
In memoriam…
A nezůstalo pouze u oprátky. Zrůdný komunistický režim se chtěl vypořádat i s generálovými ostatky. Tělo nesmělo být vydáno rodině, ale bylo převezeno na lékařskou fakultu v Plzni, kde mělo být použito k studentským pitvám. Vedoucí ústavu však tělo nabalzamovali a uschovali. Po několika letech byly ostatky odvezeny do krematoria a spáleny. V roce 1968 Píku rehabilitovali a po roce 1989 ocenili in memoriam nejvyšší českou vojenskou hodností armádního generála.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
