Mladý holandský komunista
Marinus van der Lubbe se narodil v holandském Leidenu v roce 1909. Vyučil se zedníkem a poté horoval pro komunistické ideály, i když se více choval jako asociál než jako uvědomělý soudruh. Párkrát skončil za mřížemi, a když mu začalo být Holandsko malé, vyrazil do světa. A ke svému neštěstí skončil v Německu.
Požár Říšského sněmu
Psal se rok 1933 a k moci se pozvolna dostávali nacisté. Ale ještě nebylo nic rozhodnuto, za Hitlerem zdaleka nestál celý národ. Potřeboval tedy nějaký skandál, který by otřásl národem. Což takhle požár Říšského sněmu? Od myšlenky nebylo daleko k činu a brzy se našli i viníci – komunisté. Hned po požáru nacisté zatkli mladíka van der Lubbeho s několika bulharskými soudruhy, jež obžalovali ze žhářství. Proces, ke kterému se obrátila pozornost celé demokratické Evropy, započal v září 1933 v Lipsku.
Upevnění Hitlerovy moci v Německu
Zatímco se statečný Dimitrov pustil do zápasu a neustále poukazoval na zmanipulovanost politického procesu, van der Lubbe se přiznal téměř okamžitě. Byl netečný, často v průběhu procesu spal, nebránil se a se vším souhlasil. Svědkové tvrdili, že byl nadopován drogami. Van der Lubbe veřejně prohlásil, že požár založil sám a jednalo se pouze o jeho nápad. A to přes skutečnost, že bylo dvacet ohnisek a nebylo v lidských silách jednoho ani dvou lidí všechno připravit a realizovat. Ale média označila za původce mladého komunistu. Měl to být signál k povstání proti zákonné Hitlerově vládě. Nacisté okamžitě pozatýkali čtyři tisíce německých komunistů a brzy přicházeli na řadu další. Z Německa se stalo jedno velké vězení.
Ortel smrti
Dimitrovovo úsilí mělo nakonec odezvu. Demokratické síly Evropy vyvinuly velký tlak, kterému německá justice nakonec podlehla. Netroufla si bulharské komunisty poslat na smrt. Sama prokuratura pro ně žádala zproštění obžaloby a soud jí vyhověl. Van der Lubbeho však stejný orgán poslal na smrt – stačila obžaloba z buřičství a velezrady. Ale ani to čtyřiadvacetiletého muže nevyvedlo z míry a bez pohnutí si vyslechl zprávu, že jeho život ukončí gilotina.
Posmrtná rehabilitace
Jméno Dimitrova zůstalo známé do dnešních dnů, na van der Lubbeho se již poněkud zapomnělo. Přesto se jeho bratr nevzdal a snažil se sourozencovo jméno očistit. To se mu nakonec po téměř padesáti letech podařilo – v roce 1980 byl rozsudek zrušen a Marinus van der Lubbe plně rehabilitován.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
