Veleschopný mladík
Byl až neuvěřitelně nadaný. Mladík pocházející ze zámožné americké rodiny už v šestnácti letech absolvoval Nashvillskou univerzitu. Přestože rodiče snili o dráze duchovního, stal se lékařem a nebylo mu ještě ani dvacet, když si otevřel lékařskou praxi. Ale Bill nebyl stvořen pro obyčejný život a jeho povolání ho brzy začalo nudit. Východisko hledal znovu na univerzitě, a tak vystudoval i práva. Sotva ho však přijali do advokátní komory, stal se novinářem a začal vydávat v San Francisku noviny – to už měl ale za sebou i cestu po Evropě. A když noviny prodal, stal se reportérem.
Cesta za dobrodružstvím
Tou dobou už Walker určitě tušil, že pro naplnění svého života musí udělat něco velkého. Lákalo ho skutečné dobrodružství. Zamířil tedy za hranice Spojených států, do Mexika, a rozhodl se, že osvobodí severomexický stát Sonora. V čele malé armády dobrodruhů (měl k ruce jen 45 mužů) obsadil mexické území a vyhlásil na něm republiku Dolní Kalifornie, přičemž se sám nechal zvolit jejím prezidentem. Když devětadvacetiletý nadšenec o pár týdnů později rozšířil obsazenou zem o další kus území, nazval svou říši Republikou Sonora a opět se korunoval – tentokrát císařem. Jeho první dobrodružství skončilo po půl roce, kdy se na hranicích vzdal americkým jednotkám. I když Walkera obžalovali z porušení neutrality, vzápětí jej osvobodili. Jeho mise však přinesla ještě jeden výsledek – stal se dostatečně známým a slavným.
Prezident a národní hrdina
Další dobrodružství na sebe nenechalo dlouho čekat. Jen o rok později se v Nikaragui rozpoutala občanská válka a tamní prezident požádal Walkera o pomoc. Horlivý dobrodruh se okamžitě vydal na cestu, opět v čele své miniarmády – tentokrát o 55 mužích. I tak vybojoval několik vítězných bitev nad vzbouřenci a hlavně, několik měsíců po příjezdu využil své obrovské popularity – Nikaragujci jej prohlásili národním hrdinou – a nechal se od nich navíc zvolit prezidentem. Ale opět dlouho nevydržel. Kvůli sporům s bohatými podnikateli musel uprchnout, a tak odplul na americké válečné lodi do New Yorku. Byl však nenapravitelný, a ještě několikrát se do latinskoamerické země, jež se stala jeho osudem, vrátil.
Osudná cesta horlivého dobrodruha
Těsně před svou poslední cestou napsal knihu o svých zkušenostech – Válka v Nikaragui. Ale stále neměl klid a brzy musel zpět. V roce 1860 ho však opustilo štěstí – při jednom z dalších krkolomných pokusů o dobytí země jej vojáci zatkli a předali honduraské armádě. Z této osudové křižovatky se už nedostal a po šesti dnech si vyslechl verdikt – trest smrti. Poslední pohled šestatřicetiletého dobrodruha směřoval do hlavní pušek popravčí čety.
Zdroj: Libor Budinský (Popravy slavných, 2002)
